Lucie, postrach ulice

Dodnes si pamatuju, jak jsem si uplácal vlastní Friedrichy. Už od malička jsem byl šikula , takže nebyli tak tragický jako ty Osvaldovo, pro mě byli tenkrát k nerozeznání od těch filmových. Jen jsem neměl novou pastelínu a vytvořil jsem je z tý za ty roky používaný, ze všech barev smíchaný, velký tvrdý, šedivý hroudy:-). Jo, byl jsem to tenkrát nenáročné a šetřivé robátko. Ale žádnej blbec, s tím, že mi obživnou jsem nikdy nepočítal;-). 85%. (03.07.2018)

Chobotničky mi nikdy k srdci nepřirostly. Dokonce musím říct, že mi i celkem vadily. Všechny filmy, které se jich týkaly jsem i v dětství dost odzíval. V dospělosti jsou kupodivu celkem snesitelné, ale stejně se nejedná o žádný velký zázrak. Prostě je to taková klasika, která je už ale dávno hodně vyčpělá. 50% (19.09.2016)

Na 80. léta je to nadprůměr nejen ve scénáři, ale i ve zpracování. Spolupráce s Němci (natož těmi "západními") filmu jen prospěla. Oblečení postav, architektura města, zboží v obchodním domě... tohle všechno bylo u nás zjevením. A ve spojení s kvalitním příběhem má film co říct i dnes. Taky oceňuji, že se jedná o rodinný film, i já, dávno odrostlý, se u toho pořád bavím. (18.12.2009)

Oba filmy mne docela nudily, i když ano, je zde kus fantazie a oba formeláci mají být vtipní - i tou žravostí, ale na mne to prostě nefungovalo, přišlo mi to utahané, pomalé (což je dáno i tím, že jde o sestřih seriálu) a přijde mi, že autoři, jakkoliv kvalitní, to točili spíše z povinnosti a kvůli finančnímu zajištění. (08.05.2017)

Bývalá česká detská filmová hviezda Žaneta Fuchsová sa ešte pred tým ako zažila dobrodružstvo s "Chobotnicami z druhého poschodia" objavila vo filme s podobnými oživlými plastelínovými postavičkami. Stvárnila postavu šesť ročnej Lucie, ktorá sa za pomoci modrého a zeleného formeláka snaží zapadnúť do partie mladistvých výrastkov. Film "Lucia, postrach ulice" natočil v roku 1984 v československo-západonemeckej koprodukcii režisér Jindřich Polák. *** (12.04.2018)