Noc klavíristy

Celkem koukatelná detektivka. Pro mne s tím kouzlem, že řadu těch míst znám z dětství... Brousek se nám tu objeví v roli chladnokrevného zabijáka což je role pro něj celkem nevídaná. Překvapilo mně, že ve filmu utopili Renaulta, protože v roce 1976 byl tento auťák vlhkým ale nedostupným snem nejednoho muže. Voska byl fajn, ale nechápal jsem to jeho soukromé paralelní vyšetřování s SNB. Co čekal? Film je plný hudby Karla Svobody a dotváří mu skvělou typickou kulisu půlky sedmdesátek. V té době se detektivek točilo mraky, žánr to byl diváky oblíbený (i my čísto hádali doma ,,kdo to byl...) a když si člověk dával pozor nebylo moc kam šlápnout vedle. Gauner byl vždycky lapen, protože u SNB jiný výsledek nepřipadal v úvahu a dotyční filmaři občas u režimu získali i malé bezvýznamné plus, které se vždycky hodilo buď pro ,,nezávislejší'' tvorbu, nebo pro smazání nějaké významného mínus z minula... Dávám za 3 vajly. * * * (20.12.2020)

Další docela ucházející detektivka z období nefalšovaného drsného socialismu, se zápletkou, která se už dnes opravdu stát nemůže (i když teď tu máme zase jiné věci, že). Naštěstí jsou rozvraceči socialistické společnosti buď po zásluze potrestáni, nebo dopadeni - omlouvám se tedy za spoiler - ale jak jinak by to mohlo asi skončit. Vcelku se ale jedná o docela solidní kousek s pěknou atmosférou. (22.10.2012)

Noc klavíristy jako krimi stojí za prd, ale jako svědectví doby, kdy všichni kradli a bylo to normální, je to paráda. Vize systematicky rozkrádaného stavebnictví, kdy kdo chtěl soukromě stavět, muset "sypat" penízky těm správným lidem. Tady vidíme přesně ty kořeny toho dnešního marasmu ve státní správě a všude jinde. Příběh sám ale zas tak zábavný není, jedinou záchranou je asi dvojice Voska- Medřická, to jediné mi přislo trochu civilněji zahrané. 70% (15.09.2013)

Vedle jiného Polákova filmu "Hra bez pravidel" je to druhý československý pokus o akční kriminálku západního stylu a Polák vytvořil další dobrý film. Je to snad jen trošku scénáristický nesoustředěné. První polovina ukazuje život v letech sedmdesátých, představuje charaktery a ukazuje i všemožné šmeliny v socialismu, v druhé se to skutečně rozjede na plné obrátky. Celkem překvapení, že to bylo vůbec povolené s ohledem na to, že tu každý řemeslník/dělník je nepoctivej melouchář. Politice se jinak Polák obratně vyhnul a oslovení soudruh tu nepadne ani jednou. Tohle je prostě jen sympatická čistokrevná krimi. Film je postavenej na výkonu Otakara Brouska st. a vytvořil tu jednoho z těch nej padouchů československého filmu. Skvělá je i Svobodova hudba kopírující Itálii (zřejmě Polákův vzor pro tento film i jeho přechozí Hru bez pravidel). Moje připomínka je tedy jen ke scénáři. Nakonec Voskův klavírista, který je tady takovou vedlejší figurkou, byl v příběhu nejen celkem nadbytečný, ale dokonce jeho vyšetřování na vlastní pěst mělo i neblahé důsledky. (27.02.2021)

Předstírat, že v případě tohoto nezajímavého krimifilmu z šedivých časů tuhé normalizace máme co do činění s čímsi výjimečným je apriori vyloučená věc. Scénář šustí tak, že i špičkoví herci (Voska, Medřická, Brousek) vypouštějí z úst zbytečná slova, pokus o dialog vázne a jednotlivé záběry na sebe příliš nenavazují, čímž zaniká i to nejcennější: napětí. Není tu vlastně nic, co by rozechvívalo umdlené smysly, jež, atakovány banální hrou dvou hochštaplerů na kočku a myš, nakonec s vděčností přijímají pouhou přítomnost nonšalantního pianisty, který by ovšem bez Voskova umění, třebaže omezeného průměrným textem, pozbyl veškeré charisma a tím i důvod, proč se na tento ošumělý film vůbec dívat. (03.11.2016)