Smrt v sedle

Průhledný děj prvoplánové agitky viděné mladýma očima, které přes opar indiánek ještě nestačily dohlédnout do velmi šedivé dobové současnosti. Ale současně skutečná romantika, povznášející dřinu v hřebčinci - tehdy jedno z nejhůře placených povolání - na poslání. A s tou romantikou přichází i skutečné posluchačské okouzlení. Je ho sice jako šafránu, ale zapřít se nedá. Stejně jako Polákova režie. Film-odraziště, film-příslib. Na konec padesátých let je toho poměrně dost. A to není málo. Určitě. (30.12.2007)

Bez rodokopasové linie by mohlo jít o další Krškovu adaptaci Šrámka: lyrické záběry přírody, mladá láska, vždy vzorně upravení herci. Westernová poetika do filmu proniká jen náznakově ve formě zpívání countryových písniček, točení lasem nebo jednotvárně nasnímaného cválání na koni s typicky ruským jménem Ivan. Jalová kriminální zápletka se rozbíhá až po nějakých čtyřiceti minutách her na kovboje, které jsou podány jako nezodpovědná, ba přímo nebezpečná kratochvíle, od níž by každý slušný socialistický občan měl v dospělosti přejít k rozumnějšímu trávení volného času. Hlavním postavou oproti pravým westernům není výrazně individualizovaný hrdina, který by jednal dle vlastních rozhodnutí, ale naivní plantážník, řídící se příkazy uvědomělých jezeďáků. Sám přitom není pro vyřešení spáchaného zločinu přínosný jinak než jako svědek. Namísto nespoutané akce v otevřené krajině mají nejdramatičtější scény filmu podobu relativně klidného popojíždění po vhodných cestách, přičemž veškeré potenciálně nebezpečné dění koordinují příslušníci SNB. Kromě cinemaskopického formátu tak západní kulturu reprezentují akorát zloduši, kteří mají cizí jména, ovládají cizí jazyky a pro peníze jsou schopni vraždit. Tuzemská snaha vyhovět poptávce po exotických dějových filmech západního střihu tak zplodila skoro dokonalou negaci koňských oper a jimi reprezentovaných hodnot. Nic to nemění na skutečnosti, že jakéhokoli dobrodružství lační doboví diváci byli kromobyčejně spokojeni a do kina jich do konce roku 1959 přišlo přes dva miliony. 50% Zajímavé komentáře: Marthos, vypravěč (04.03.2015)

Mnohem dříve, než československá kina stačil zaplavit nebývalý kult dnes již legendárních "mayovek" a jim příbuzných westernových story, se v našich luzích a hájích objevil film, který sice neměl za hrdiny ani ušlechtilé pistolníky, ani proradné kovboje, ale docela obyčejného koňáka, co se čirou náhodou přimotá k zločinu. Nevím, v čem je SMRT prvoplánová agitka nebo nezdařená parodie, není ani jedno, ani druhé, minimálně ne v tom, co se odráží na jeho výsledné kvalitě. Kriminální zápletka až překvapivě eliminuje jakékoli špionážní téma, nadmíru zajímavým se pro současného diváka jeví do jisté míry také již dokumentární vhled do slatiňanského hřebčína a dalších lokalit. Nepochybně rozhodující veličinou jsou pro film herecké výkony, které v obsazení Lukavského, Sováka, Růžka, Dubského i třiadvacetiletého Rudolfa Jelínka nemají v čem zklamat. Implementace barevného (!) širokoúhlého formátu posílila celkový vizuál Polákova snímku, zahaleného vůní rodokapsových dobrodružství, v nichž kraluje plavovlasá Maud, zákeřní bandité a nekončící prérie. (22.03.2012)

Vůbec to není špatný film. Jen tak na okraj - zajímavostí je, že dost padesátkových filmů je barevných a zrovna tomuto snímku by barvy hodně pomohly. Zvláště proto, že se natáčí v úžasných lokacích. Také mě napadlo, že by tohle klidně mohl být předchůdce seriálu Dobrá Voda. I ten statek mi připadal podobný. Nejen lokace ovšem zaujaly. Honičky na koních byly velmi dobře zvládnuté. Vlastně celá okolní příroda včetně koňských jízd byla jak z Vinnetoua. Jen ty dozvuky kopyt byly fakt příšerné. Dokonce mi k tomuto hodnocení stačila i vcelku slabší zápletka a to i jejím průběhem řešení. (10.08.2020)

Od samého počátku se mi hnusil parodický a poučný tón, stvrzený závěrečným zmoudřením jinošského hrdiny. Exteriéry sice byly snímány citlivě a Illínova hudba vnímavě korespondovala s dějem, ale přesto ten mentorsky vztyčený prst neustále hrozil a vše kazil. Ideologicky motivované nerozumění rodokapsové romantice, tomu, že i tento naivní model světa může být klíčem ke kráse skutečnosti, v jistých životních fázích přístupnější nad jiné, vážnější a hlubší, se stalo prvním a hlavním tématem, poselstvím tohoto filmu, a vše nedotažené, černobílé, ještě více zhrublo a snímek zredukovalo na pouhou agitační, didaktickou pomůcku. (28.09.2012)