Chicago

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Jó jó, a to je ta Amériká... ..."Nás kazí jazz"... - nebo že by spíš ten špatný vkus? Ale ne, zas nechci být tak příkrý - je to prostě jen takové hulyvůdské oskárkové rozdováděné rozpustilé retro... Leč dle mého jen lehce nadprůměrný muzikál a spíše - krom pár momentů - jen průměrný film. Vyměkli Oscaři. Snad jen ty kostýmy... Ale prachy se točí dál. Tři a půl hvězdičky v rámci žánru maximálně, ale raději to zaokrouhlím dolů. Třeba i proto, že v taškařicích se ženské nevěší. Jó muzikál, to bejvávaly časy! West Side Story - to byl panečku muzikál! Že tomuto dílku bude někdo nadšeně tleskat i po čtyřiceti letech - nevím nevím... A pak, že za všechno může jazz... Je to jen Divadlo Hollywood! (28.11.2005)

Výtečná inteligentní zábava se skvělou hudbou a spoustou energie. Vyčítat nedostatek emocí je nesmysl, protože o to tvůrcům zjevně nešlo. Jediná láska, jakou tu hrdinové prožívají, je totiž láska k sobě samému, takže skutečně nelze očekávat romanci typu Moulin Rouge (a to nic proti MR, ten mám ještě o chlup radši). A Zellwegerová je prostě úžasná. Zašel jsem na Chicago do kina i podruhé a asi půjdu ještě jednou, protože se mi to začíná líbit čím dál víc. BRAVO! (15.05.2003)

Vlastně jen triumf na oscarovém poli mě nalákal na tenhle jinak trochu podceňovaný muzikál, ale rozhodně toho nelituji. A to jednak díky příjemně humornému příběhu převážně z vězeňského prostředí, který nešetří černým humorem a dobrá nálada z něj přímo srší. A pak hlavně kvůli hereckým výkonů a tanečním choreografiím, které jsou v podání všech zúčastněných na jedničku. Catherine Zeta-Jones, Richard Gere i John C. Reilly podávají dost možná své životní výkony a zmatený kukuč Renée Zellweger, která zřejmě pořád nevyhnala z hlavy střelenou Bridget, sem perfektně pasuje. Když navíc bereme v potaz i hudbu Dannyho Elfmana, kostými nebo kulisy, ten oscarový úspěch zase takovou ostudou nebude... (12.07.2012)

Předně fantastická hudba. Za druhé skvělá choreografie. Za třetí výborný zpěv (u některých představitelů i nečekaný). Za čtvrté a další nesmíme zapomenout výpravu, herecké výkony, nápad pojmout písně jako kabaretní vystoupení, netradiční vezeňský příběh, spousta černého humoru a mnoho dalších předností... Zasloužený Oscar za nejlepší film roku 2002. (23.02.2004)