Chicago

Muzikály mě úplně míjí. Hlavně hudebně. Chicago si hraje na jazzový muzikál, ale já si pod pojmem Jazz představuji diametrálně odlišnou hudbu. Spiš bych řekl, že se jedná o typický muzikál, zabalený v jazzovém obalu. Ale na druhou stranu musím ocenit parádní taneční výkony hlavně Catherine Zeta-Jones a na druhém místě i Renné Zellweger. Vyšperkovaná choreografie s jejich fyzickým nasazením si zaslouží uznání. Pochvalu zaslouží také vydařená stylizace tanečních pasáží a nádherné kostýmy. Ale Oscar za nejlepší fillm? Proč? To byla v roce 2002 tak chabá úroda? (22.06.2009)

Snímek má osobité vizuální pojetí a skvělé písně. Příběh příliš překvapivý není, z herců je jasně nejlepší Jonesová a hned za ní Latifahová. Gere podává rozhodně jeden ze svých nejlepších výkonů, ale taneční čísla mu jdou jen tak tak a Zellewegerová ve svém výkonu až příliš kolísá. Potešilě mě menší role Lucy Liu... (16.05.2003)

Já muzikály nerad, tedy až na výjimky. Chicago ovšem ode mě výjimku nedostane. Na rozdíl od Moulin Rouge, jenž se odehrává dějově asi o 35 let dříve, ale přesto je hudební aranžmá (skvěle) přizpůsobené modernímu divákovi, tady v Chicagu tvůrci tvrdošíjně (a asi i vcelku logicky) setrvávají u jazzové hudební složky, no a v tom je právě ten zádrhel. Jazz mě asi jako jediný hudební žánr zkrátka nikdy neoslovil a ani neosloví. Ale abych jen nekritizoval - taneční scény jsou skvělé, obě hrdinky tančí a zpívají naprosto precizně, ani bych to do nich neřekl. Výborná je i choreografie, samotný příběh není překvapivý, ale originální je právě jeho muzikálové pojetí. Nicméně na Oscara bych to já osobně neviděl. Bohužel. (15.10.2003)

No, myslel jsem si, že příběh se bude odvíjet jinak a role CZJ mi připadla jaksi trošku menší, než jsem čekal, nicméně *za pěkně padnoucí hudbu, *za odsýpající děj, *za neuvěřitelně fantastickou Renee, *za sexy Catherine a *za Richarda Gera, kterej hraje!!! (A Travolta se bije do hlavy...) Nejpůsobivější scéna byla pro mě ta se šibenicí a s dvojími novinami. (01.08.2003)

Kde jen jsou, a kde jsem já/ proč není tu Žoržík, ta má kikina/ to si mám rajtovat na vlastním malíku?/ Ti prevíti jsou na sletu buzíků!// Vítej na srazu buzíķů/ oh Mamma mia, já taky jdu/ zahrajou mi asi pěknou muziku/ na tom srazu buziků.// Kde je ten sál, ten synemárt/ tam schází dnes se naše parta part/ budeme si lízat vodku z pupíka/ jak sluší se na buzíka// Dej sem klysma, já musím srát/ a místečko tak pro hochy udělat/ pak pobryndají mě svým egem po triku/ ti čistí i ti co frčí na piku... Političtí korektoři nechť si písmeno zet zamění s déčkem. A já si jdu heterosexuálně zachlastat, zakrkat a zasmrdět při sledování těch fotbalových budíků na mistrovství světa v pomádování, když už jsem si včera získal odpustek od stařeny společným sledováním této velice žhavé hitovky. Mejk piss, not vár. (14.06.2018)