Chicago

"Dá se říct, že jsme se rozešli kvůli uměleckýmu nesouladu. On se viděl naživu. Já ho vyvedla z omylu." Muzikály moc nemusím, ale kdyby všechny měly tak nabušená hudebně-taneční čísla, tak bych do divadla patrně občas zabloudil. Chicago pro mě zkrátka mělo šmrnc a sarkastické komentáře vražedkyň o svých činech mne skutečně pobavily. (30.11.2016)

Nečekal jsem od Chicaga skoro nic a možná právě proto jsem se nakonec bavil velice obstojně. Mé srdce sice patří tomu druhému velkému muzikálu ze začátku 21. století (doba vzniku je btw jediné, co mají Chicago a Moulin Rouge společného), ale i tak musím dát uznale palec nahoru. Rozhodně ne tak nezasloužený oscarový vítěz, jak se traduje. (18.02.2011)

Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... (14.07.2006)

Scénář: Bill Condon .. Výborná muzikálová freska z neklidného Chicaga dvacátých roků minulého století. Vypráví jednoduchý příběh o rychlém a snadném nabití popularity a zároveň o její pomíjivosti .. ovšem skvěle zpracovaný a zahraný s místy velmi dobrým hudebním/písňovým doprovodem. Na film roku to sice nestačí (akademici perlí), ale režie je nápaditá a herecké výkony přesvědčivé včetně mini role Luci Liu, jenž mě příjemně hřála u srdce.. (20.10.2005)

První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. (07.03.2018)