Chicago

Jestlipak víte kdo byl první právník, ze kterého se mi zvednul kufr? And the winner is...Richard Gere, respektive jeho Billy Flynn. Potlesk za skvělá taneční čísla a hudbu, příběh je přece jenom vedlejší, že ano. A jestli jsem pochyboval, zda je správné dát Oscara za tanec a vzhled úchvatného vampa, tak se Catherine omlouvám a jdu si ještě jednou pustit ještě úchvatnější Cell Block Tango;) Už se staly mnohem, mnohem větší křivdy. Navíc, setkání Roxy a Velmy na konkurzu byla scéna úžasně dojemná, možná lepší než poslední číslo filmu. A třešnička na vrchol - Lucy Liu;) Ale přes to všechno...šest Oscarů?? (03.01.2006)

Soundtrack Danny Elfman: 1. Overture/And All That Jazz [6:04] ,2. Funny Honey [3:39] ,3. When You're Good To Mama [3:19] ,4. Cell Block Tango [7:22] ,5. All I Care About [3:48] ,6. We Both Reached For The Gun [3:59] ,7. Roxie [3:22] ,8. I Can't Do It Alone [3:51] ,9. Mister Cellophane [3:57] ,10. Razzle Dazzle [3:47] ,11. Class [2:54] ,12. Nowadays [2:14] ,13. Nowadays/Hot Honey Rag [3:28] ,14. I Move On [3:28] ,15. After Midnight [4:00] ,16. Roxie's Suite [3:24] ,17. Cell Block Tango (He Had It Comin') [3:58] ,18. Love is a Crime [3:40], (27.05.2011)

Pod nablýskaným povrchem vyumělkovaných tanečních čísel ozdobených svůdně (ne)oblečenými ženami skrývá se banální příběh o tom, kterak krásní vyčůránci přechcali spravedlnost a hodní blbci ostrouhali. Snad bych v tom mohl chtít i vidět odhalení "kabaretnosti" a povrchnosti tohoto světa, leč že se takové odhalování děje (záměrně?) povrchní lampou, mi nijak neimponuje. Stylové řemeslo to však rozhodně jě. Silné **. (24.03.2009)

Abych pravdu řek, tak jsem se nestačil divit jaký talent v těch dvou dámách opravdu vězí. Nejvíce mě uchvátila asi Catherine Zeta-Jones, protože ta to fakt rozjela na plný čáře. Stejně tak výborný Richard Gere, kterého jsem dosud takového neznal. Zkrátka muzikál jak má být. Co bych vytknul tak je možná to, jak se do toho všeho zpívání a tancování, které jak už jsem řekl nemělo chybu, plete vězeňské prostředí, soud, atd. Oscar je zasloužený. (02.01.2009)

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)