Režie:
Rob MarshallKamera:
Dion BeebeHudba:
John KanderHrají:
Catherine Zeta-Jones, Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly, Queen Latifah, Jayne Eastwood, Christine Baranski, Taye Diggs, Colm Feore, Lucy Liu (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Filmová adaptace úspěšného broadwayského muzikálu Chicago, v jehož hlavních rolích hrají Catherine Zeta-Jonesová, Renee Zellwegerová a Richard Gere, sleduje příběh průměrné sborové tanečnice Roxie Hartové, která se pro slávu rozhodne vraždit. Když to udělá, skončí za mřížemi společně s kabaretní hvězdou Velmou Kellyovou, která s pomocí prohnaného právníka Billyho Flynna rozpoutá kolem svého zločinu mediální šílenství. Poté, co Flynn vezme Roxiein případ, udělá z ní nejžhavější bulvární senzaci, čímž připraví půdu pro pěvecký a taneční souboj mezi oběma přehnaně horlivými rivalkami. Snímek Chicago získal v roce 2003 šest Oscarů, včetně ceny za nejlepší film. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (546)
Nesmyslné herecké a scenáristické oscarové nominace si podávají ruku s technickou brilantností ve stominutové zábavě, která uteče jako voda. Hudba je v čele s chytlavou hitovkou All That Jazz perfektní (mám rád jazz), taktéž choreografie tanečních výstupů je pozoruhodná, z nichž nejvíc mě upoutaly novinářské "loutky" na šňůrkách se skvělým výstupem příjemně překvapivého Gereho a Zellweger. Ta, stejně jako Zeta-Jones, velmi dobře zpívá, skvěle tancuje, ale bohužel také předvádí svůj omezený herecký rejstřík s polohou č.1 - "blbka Bridget". Ve výsledku jsem měl pocit, jakobych seděl v nějakém přepychovém chicagském klubu, sledoval v rámci představení o dvou vražedkyních a jednom chamtivém obhájci jeden jazzově-taneční výstup za druhým a ignoroval fakt, že celé to bombastické pozlátko maskuje chatrný scenář a nevzrušivost zápletky. Hlavně, že se oči a uši popásli. A ještě k tomu nalévali skvělé šampáňo..... ()
"And All That... Jaaaaaaaazz..." Strhující. Srovnávat Chicago s Moulin Rouge je ovšem trochu ošidné. To je jako srovnávat Smrt jí sluší a Deník Bridget Jonesové. To, že spadají pod stejný žánr, neznamená, že jsou srovnatelné. Důležitý je taky subžánr. Moulin Rouge byl spektakulárně pojatý milostný, tedy jímavý, příběh, kdežto Chicago je cynická černá komedie v rouše muzikálovém a to vyžaduje zcela jiný přístup. Nemyslím jen od tvůrců, ale hlavně od diváků. Ale k filmu samotnému: přiznám se, že ačkoli mám muzikály (i černý humor) velice rád, nečekal jsem, že to bude taková pecka. Řekl bych, že hned několik jednotlivých scén z tohoto filmu vstoupí do filmové historie svou originalitou a jejich prostřednictvím se bude film vyučovat. Muzikálová vystoupení zde dokonale ukazují bez zdlouhavých vysvětlování myšlenkové pochody hrdinů, zejména Roxie. Herci (úplně všichni, nejen hlavní trojka) přijali hru na nadsázku a své role zvládají bez jediné výjimky bravurně. V tomto ohledu mě dost překvapil Richard Gere, od nějž bych něco takového vůbec nečekal. Také jejich hlasové dispozice plně odpovídají potřebám filmu. Zatímco Catherine-Zeta Jonesová jako Velma má hlas i vizuelní projev protřelé barové zpěvačky, která o sobě nemá sebemenší pochybnost a mínění publika je pro ni prodejnou děvkou, Rennée Zellwegerová se coby Roxie spíš snaživě rozhlíží po světlech ramp, mektá, co jí síly stačí a vrcholem její rafinovanosti je dojemně zamrkat umělými řasami jako Marilyn Monroe. (To nemyslím jako sarkasmus, ale jako chválu!) Billy Flynn, postava Richarda Gerea, není žádný zpěvák ani tanečník, takže působí velice příjemně, jak dělá drobné chybičky a není to ani v Roxiiných představách, kde se hudebně projevuje, nějaký gumový muž s hlasem jako zvon. A stejně bych mohl vychválit herečky v menších rolích - Queen Latifah, Lucy Liu a Christine Baranskou. Omlouvám se za tak dlouhý komentář, ale tak trochu jsem pochyboval, zda byste pochopili, co tím myslím, pokud bych napsal jen ŽŮŽO. 100% ()
Peklo perspektivou pekla: Hrdinky a hrdinové tu touží po slávě, penězích a potlesku, vraždí, lžou a podvádějí; jeden z druhého si dělají prostředky na cestě ke svým chimérickým cílům. Jako by svět byl opravdu jen velkým cirkusem, v němž člověku nezbývá než se cynicky chechtat. Náznaky skutečného dobra režisér pohotově zkarikuje - z věrného manžela udělá potřeštěného moulu, jenž se zdá ubohým jako ti druzí, jen trochu jinak, nudněji, o poznání méně šarmatně než Richard Gere. Tenhle pokus kolorovat, hudbou a tancem opentlit stav zatracení a Nebe naopak přetřít na šedivo mi, přiznám se, pil krev. Ano, muzikál je to asi zdařilý, dobře zahraný, formálně promyšlený, ale tím hůř - prázdnota tak totiž dostává zdání věrohodnosti. Jaké je Chicago? Slovy Jeffa Overstreeta: "Je jako tančit kankán o rakovině." Doufám, že na tenhle filmový zážitek co nejrychleji zapomenu. ()
První muzikál z tohoto tisíciletí, co každého znalce napadne je Moulin Rouge. Druhým je právě Chicago. Ne, že by to nemělo mnoho působivých scén a dokonce několik velmi působivých. O rok starší Moulin Rouge ale tenhle kousek přebíjí naprosto vším. Ty oscary jsem nechápal (možná tak za krásnou výpravu), ale pak jsem viděl logo Miramaxu a bylo mi vše jasné. Naštěstí mě druhá půlka bavila mnohem více, to tu čtvrtou hvězdu nakonec zachránilo...jinak by mi to bylo líto, muzikály mám velmi rád. ()
Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. ()
Galerie (55)
Zajímavosti (35)
- V scéne, kde Mama (Queen Latifah) predstavuje Roxie Hart (Renée Zellweger) ostatné spoluväzenkyne, sa Roxie chvíľu rozpráva so ženou, ktorá fajčí cigaretu. Ženu s cigaretou hrala Chita Rivera, ktorá na Broadwayi hrala v pôvodnej divadelnej verzii Velmu Kelly (Catherine Zeta-Jones). (Astonko)
- Charlize Theron měla hrát Roxie Hart (Renée Zellweger) když měl film režírovat Nicholas Hytner. Když projekt převzal Rob Marshall, přišla Theron o roli po novém konkursu. (don corleone)
- Richard Gere (Billy Flynn) se učil tančit tři měsíce. Jeho stepovací scéna se natáčela půl dne. (don corleone)
Reklama