Chicago

Americké milé překvapení z počátku tisíciletí - zhruba tak se jeví CHICAGO, muzikál, který je ve všech ohledech srovnatelný se svými již zklasičtělými globálními i americkými předchůdci - starší MY FAIR LADY a mladší WEST SIDE STORY. Nikoliv náhodou i zde má libreto a scénář jasnou ideovou páteř, kterou je pokrytectví a protekcionismus americké přerooselvetovské společnosti dvacátých let a její kletby, srovnatelné s dnešní AIDS: prohibicí. Kompozice, připomínající šroubovici DNA, dává zdánlivě pomalému ději nečekaný spád, a tak ani přehršle pěveckých čísel výrazněji neretarduje v zásadě prostinký děj. Jako zjevení působí výkony protagonistů: Zeta Jonesová jako protřelejší a o poznání inteligentnější z obou posléze se spojivších polodancingových, poloklubových div lehké Múzy, Zellwegerová, zdánlivě prostší a o to ve své herecké kreaci rafinovanější a přesvědčivější a překvapivě neusedlý, srovnatelně dynamický a ve své charismatické úplatnosti a nemravnosti strhující právník Richarda Gera, do kterého by to opravdu nikdo neřekl. Text z éry Watergate nikoliv náhodou evokuje nadčasovost tématu a souzní např. s Mooreovými dokumentárně publicistickými filmy naší doby; rub amerického způsobu života je to vůbec vůdčím předmětem děje. Suverénní zvládnutí a slazení všech složek filmu stejně tak jako gejzír vynalézavých scén (poprava vražednické Maďarky, novinářské loutkohry, Gerův paralelní step při falšování deníku Zellwegerové postavy) dále zdůrazňuje a utvrzuje dojem, že i v tomto případě máme co do činění s pozoruhodným nadčasovým dílem globálního dosahu. (02.11.2008)

Scéna, kde se vražedkyně vyzpívávají a vytancovávají z likvidace (tedy náhodných pádů na kudlu apod.) svých miláčků, je brilantní - vším. Bohužel, žádná další, která by jí silou zážitku mohla konkurovat, už nepřijde. To ale nic nemění na faktu, že Chicago je poctivě udělaný muzikál a že Catherine Zeta-Jones předvedla jeden ze svých nejlepších kousků. (18.09.2004)

Proč se všichni snaží srovnávat tenhle film s Moulin Rouge ?! Jenom proto, že jsou oba muzikály ? V tomhle případě je to pouze jediná škatulka, kterou mají ty dva filmy společnou. Zbytek je naprosto jiný. Tohle je jízda po tobogánu černého humoru s vynikajícími hereckými (tím i tanečními a pěveckými) výkony VŠECH zúčastněných, ze kterých mě nejvíc mile překvapil Richard Gere. Muzikály nemusím, ale tenhle si dám zanedlouho klidně znovu. (04.11.2003)

Docela slušný muzikál, ze kterého mám velmi rozpoluplné pocity. Na jednu stranu pěkné písně, krásné ženy, výborně vybrané kostýmy a úžasné herecké výkony. Na druhou stranu černý humor, atmosféra a i samotný děj na mě nějak moc nezapůsobily. Se všemi Oscary pro tenhle snímek souhlasím, kromě Oscaru za nejlepší snímek. Catherine Zeta-Jones mě velmi překvapila a zahrála báječně. Renée Zellweger, Richard Gere, John C. Reilly či Queen Latifah určitě nezůstali pozadu, ale Zeta-Jones mě zaujala nejvíce. Myslím, že lepší celovečerní debut si nemohl Rob Marshall ani přát. Rozhodně doporučuji se na film dívat v původní znění, protože český dabing je něco hrozného. PS Nechápu jak někdo může tenhle muzikál srovnávat s Moulin Rouge, protože jediné co tyhle dvě díla mají společné je fakt, že obě jsou muzikál....... (03.05.2008)

Tak tohle byla jízda. Co se týče hereckých výkonů, nenašel bych výtku, všichni zůčastnění skvěle hráli, zpívali a tancovali (největším překvapením pro mě byla Catherine). Hudba dokonalá, taneční část a celá choreografie přesná, chvílemí jemný humor, co dodat více? Snad, že ocenění je zasloužené. Nejvíc se mi líbila scéna s těmi loutkami ;-) (16.12.2007)