Mank

Mank není ódou na Hollywood přelomu 30. a 40. let podobně, jako tomu bylo například (pro 60. léta) v Tarantinově Once Upon a Time In Hollywood - svou dobu Mank, výjmaje zobrazení herečky Marion Davies, glamouristicky neidealizuje, ani se nesnaží skrze narativ napravit chyby daného období (jako tomu již třikrát udělal Tarantino). Naopak se jedná o pohled velmi krutý a pravdivý, příběh o člověku, který se konstantně ocitá na samém okraji hollywoodské "top-notch" společnosti, který si stojí za svou pravdou a odmítá přejímat názory druhých jen proto, že jsou ve většině (skrze celý film se táhnoucí guvernérské volby mezi demokratickým Uptonem Sinclairem a republikánským Frankem Merriamem). V rozporu s tím, co píší mnohá média a diváci, nesouhlasím s názorem, že chtěl Fincher plně evokovat dobové postupy snímání - je to v naprosté kontradikci s formátem obrazu, ale především s úvodním titulkem uvozujícím kameramana, kde je jako technologie natáčení ostentativně zdůrazněno HDR (podobně jako bylo dříve upomínáno například na technicolor nebo cineramu, tentokrát ale ve zcela digitálně orientovaném světě). Naprosto jasně se zde potvrzuje, že máme co dočinění s technologickou inovací pro dané období, o NOVÝ pohled na éru. Mimochodem i zvukově se nejedná o přesnou "magnetickou" citaci tehdejší práce se zvukem - zpracování placového (!) zvuku je sice jakoby dobové (a v monu), stále se ale jedná o kontakt a zároveň zpracovaný dost jiným způsobem (nikoliv čistě dobovým), který jen uvozuje pocit, že nelze rozeznat, jak daleko se od sebe postavy nachází - jestli si jsou blízko v prostoru anebo se naopak de facto neslyší. Jako by celá ta stylizace významově křičela, že nás sice chce svou atmosférou uvést do doby na přelomu 30. a 40. let, ale zároveň nám nabízí něco nového, nepoznaného a významně zkresleného. K tomu se váže i moje interpretace hlavní postavy, kterou mimochodem odráží jak zpracování úvodního NEWS ON THE MARCH Občana Kanea, tak propagandistické volební medailonky v Mankovi. Jak Wellese, tak Manka v závěru nevidíme v klasické interpretaci filmu - Welles je pouze v audiu na černé obrazovce, Mank je zase předtočen (stejnou technikou jako lživé volební materiály, kvůli kterým jedna postava filmu skutečně spáchala sebevraždu) a ještě k tomu vyfabulován, protože taková sekvence reálně neexistuje. Domnívám se, že Fincher, scénář ani film obecně netvrdí, že Welles není právoplatným spoluautorem scénáře Občana Kanea - myslím si, že tvrdí naprostý opak, anebo takovou verzi minimálně relativizuje. Stejně jako Kaneova slabina, pro kterou neviděl svět takový, jaký vidět mohl, byla nedostatečné zohlednění svých kořenů a návrat k nim (Rosebud - sáňky a jejich symbol), je Mankova slabina alkohol, pod jehož vlivem mu sice jde lépe psát, ale ztrácí svou společenskou soudnost, kdy se v samém závěru svých srážek s okolím ze všeho a všech zebleje - akcentováno je to velmi podobnou kompozicí pro oba filmy, tedy velkým detailem skleněného objektu v ruce, který dopadne na zem. Navíc obě postavy vidíme naposledy spolu v momentě, kdy Manka Wellesovo rozčílení inspiruje pro napsání, respektive vylepšení jedné ze scén ve scénáři. Fincherův film nijak netvrdí, že po odevzdání Mankovy verze Welles nic nepřepisoval či neupravoval, naopak docela věrně ukazuje, že odevzdal jednu svou (extrémně dlouhou) verzi scénáře a následně udělal úpravy pro verzi druhou (kterou údajně Welles dále přepisoval a kombinoval se svou vlastní). Zároveň, Mank se jako postava ve filmu inspiruje pro postavu Charlese Fostera Kanea jen jedním magnátem, se kterým Fincher ve filmu (samozřejmě na základě reality) vytvořil konflikt, přestože je dnes již prokazatelné, že jako inspiraci pro Kanea film využívá minimálně tři reálné osoby, z toho minimálně jedna měla osobní napojení na Wellesova mentora - Mank k takové inspiraci nikdy nemohl dojít a sám ji vytvořit. Stanovisko Manka je pro mě vlastně stejně krásně ambivalentní, jako sama Mankova politická příslušnost ve Fincherově filmu - nesouhlasím totiž s tím, že je mu vyloženě připisováno nějaké stanovisko. Mank se ve filmu výslovně ohrazuje proti tomu, že by měl výrazně levicové/v rámci US politického systému demokratické smýšlení, věří ve volbu "by the people" (nikoliv jen of the people!, vlastně trochu cituje slavný Lincolnův projev a poukazuje na to, co se stane, když se začne rozkládat na samostatné části a nefunguje pak jako soudržný celek) a vadí mu tak manipulace s fakty a propaganda, ale jasný názor na věc sám nemá. Ať už budou na Manka divácké reakce jakékoliv, jedno je jisté - filmoví fanoušci a filmaři o něm budou diskutovat věčně. (08.12.2020) (méně) (více)