Reklama

Reklama

Anatomie vraždy

  • USA Anatomy of a Murder (více)
Trailer

VOD (1)

Obsahy(1)

Film líčí případ pomstěného znásilnění. Jeho hrdinou je venkovský advokát Paul Biegler, který převezme obhajobu poručíka Maniona, obviněného z vraždy muže, který znásilnil jeho vyzývavou ženu Lauru. (oficiální text distributora)

Videa (1)

Trailer

Recenze (111)

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Dost možná nejkomplexnější film zabývající se soudním procesem. Více jak polovina filmu se odehrává v soudní síni a i přes svou dvouapůlhodinovou délku se nestane aby se divák nudil. Výborní herci v čele s Jamesem Stewartem a dobře napsané dialogy zaručují skvělou zábavu, kterou mírně sráží nepřítomnost překvapivých zratů a nějakého nečekaného rozuzlení. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Kdesi raz dávno som napísal: "a na filmy Otta Premingera nikdo sa už nepamätá". Nielen preto som veľmi rád, keď si nejaké médium alebo festival spomenie na vynikajúce filmy tohoto tvorcu, charakteristické premyslenou stavbou, zaujímavým príbehom, výbornými hereckými výkonmi a suverénnou réžiou. Dnes už sa také filmy netočia. Strhujúci príbeh obhajoby pomsteného znásilnenia vyniká predovšetkým výkonom Jamesa Stewarta v úlohe obhajcu, George. C. Scotta v úlohe prokurátora, zaujímavými odbočkami odľahčujucími inak zaujímavý dej zo súdnej siene (predvolanie psa ako svedka obhajoby, narážky na alkoholizmus obhajcovho pomocníka) a interesantným záverom. Celkove ide o dielo, ktoré je rovnako dobre pozerateľné dnes ako v dobe vzniku. ()

Reklama

anais 

všechny recenze uživatele

Soudní drama, které jde zcela proti konvencím žánru. Budu li mírně spoilovat, tak na Anatomy of a Murder je fasciunjící ta nejistota na konci, jak to vlastně bylo. Neslyšíme standardní holywoodské scény s patetickými proslovy na závěr, nečekanými zvraty, či divácké zadostiučinění (například dopadlo to špatně, ale divák zná narozdíl od postav pravdu). Tohle je hra, ve které klamou všikchni, aby dosáhli svého cíle. Jen to nikdy není řečeno, natož vysvětleno. Z určitého pohedu tak můžeme fandit i obžalobě, která má na začátku jednoznačný případ úmyslného zabití, ale lstivý James Stewart jim to zcela naruší. ()

cheyene 

všechny recenze uživatele

Soudní dramata jsou perfektní subžánr a já se nemohu zbavit pocitu, že ta stará, černobílá jsou nepřekonatelná. Anatomie vraždy je neskutečně dlouhý snímek, ovšem navzdory tomu mi utíkal velmi rychle, zejména pak ve fázi, kdy se děj přesunul do soudní síně, v níž se to rázem hemží perfektními hereckými výkony a ohromujícími dialogy. Pak divák může odpustit i ten poněkud pomalejší rozjezd, který však nebyl nijak přehnaně dlouhý. Na snímku mě fascinovalo, že sám jako divák jsem nevěděl, na čí straně je pravda a zda ta zdánlivě kladná strana neklame soud i svého obhájce. Obrovská škoda pak je, že se tomuto dramatu nedočkalo nějaké překvapivé pointy, jež by diváka naprosto odrovnala. Já v ni doufal. ()

JitkaCardova 

všechny recenze uživatele

Film je komplementární k Dvanácti rozhněvaným mužům (DRM) a tvoří s tímto snímkem logický a ucelený komplet, který bere dech. Anatomie vraždy vznikla o dva roky později a na DRM průběžně odkazuje různými výstavbovými technikami, od vývoje a skladby syžetu po práci s kamerou a znejisťování logických myšlenkových postupů – a těsně před závěrem k nim navíc přiznaně a otevřeně vede spojnici replikou „starouše Parnella“. Film Dvanáct rozhněvaných mužů důsledně odkryl základní lidskou nevybavenost zajistit si objektivní (jedinou možnou, pravdivou) rekonstrukci minulosti – předvedl, že nic takového v plynutí času vůbec neexistuje. Minulost vždy re-konstruujeme, naše podmínky a nástroje se člověk od člověka liší, a na čem se shodneme, je věc aktuální akcidence, nikoli odkrytí „toho, co se skutečně stalo“. „To, co se skutečně stalo“, není, nemáme k tomu přístup, nikdy jsme neměli, je to vymyšlený konstrukt na uklidnění a nasměrování mas. Minulost neexistuje, vytváříme ji (což nijak neumenšuje naši zodpovědnost), znovu a znovu, a na základě svých výtvorů i soudíme, odsuzujeme, zajišťujeme si nové podmínky pro nový vývoj a pokračování existence, vytváření budoucnosti. Snímek DRM nechává diváka, aby zažil a uvědomil si tuto absolutní existenční a názorovou neukotvenost celé konstituované lidské společnosti v plynulém toku času. Ani společnost se nebude mít o co opřít, pokud se rozhodne své procesy vnímání a vyhodnocování vjemů, své metody reflexe a postupy myšlení podrobit pečlivé revizi. Anatomie vraždy pak na toto zjištění logicky navazuje a zcela v řádu věcí s ním osvobozeně od objektivity pracuje – je ironičtější, veselejší a lehkovážnější, má větší nadhled – to platí o filmu samotném i o všech jeho postavách. Děj se na rozdíl od snímku DRM přenáší z uzavřené místnosti, kde o podstatě naší reality rokuje porota, zpátky do soudní síně a nechává tentokrát diváka zažít, jak to vypadá, když všichni zainteresovaní (obhajoba, obžaloba, sám soudce, žalovaný, jeho žena a dokonce i zastřelený muž) dobře vědí či intuitivně chápou, že minulost a z ní plynoucí kauzalita je čistě otázka výkladu a aktuální situace. Přestože je zřejmé, že soudní proces je vážný (tj. bude mít reálný dopad, jasné důsledky), je zároveň evidentní, že inteligentní vtipkování soudce ani právníků nemůže jeho průběh ohrozit – neexistuje totiž jediný správný průběh – stejně jako předem neexistuje jediný správný výsledek. Vražda není součástí filmu a divák se stává sám spolutvůrcem reality, v níž je jednání obžalovaného omluvitelné, nebo ne (vinen-nevinen se tu už vůbec neřeší). Velice silné na celém snímku je, že se žádná z postav nesnaží lhát, být k sobě neupřímná nebo manipulovat s fakty: každý ze své pozice v podstatě upřímně specificky, zodpovědně a naplno pracuje s logickými možnostmi, jež se v každém novém kole nově otevírají. Výkony všech herců jsou dokonale vyvážené (i to je společné se snímkem DRM a pro to, aby oba filmy úspěšně sdělily, co chtějí, je to navíc naprosto nutné) a je radost tento koncert hereckých schopností i logických kliček a lopingů sledovat – na rozdíl od existenciální tísně DRM zde již s pocitem žonglérské a eskamotérské lehkosti, byť tato nijak neznamená nezodpovědnost. () (méně) (více)

Galerie (56)

Zajímavosti (17)

  • Krom toho že Duke Ellington pro film udělal hudbu tak si i zahrál v malé cameo roli jako "Pie-Eye." (formelin)
  • Otec Jamesa Stewarta bol tak urazený filmom, že nabádal ľudí aby ho nepozerali. (fishki)

Reklama

Reklama