Anatomie vraždy

Výborná kamera sleduje děj dlouhými až šmíráckými pohledy jakoby kopírovala divákovo oko, které je lačné všech nechutných a přitom tolik zajímavých detailů ze znásilnění koketní důstojnické paničky. I když se velká část odehrává před soudem, film neztrácí napětí. Bitva dvou právníků je rozehrána a zdá se, že nikoho nezajímá, co se skutečně stalo. Konec je jen zdánlivě jednoduchý. Když si totiž zpětně promítneme děj a vše, co o zúčastněných víme, je docela dobře možné, že znásilnění, zmlácení a vražda měly úplně jiný průběh, než jak svědci vypovídali před soudem. _____ Svým vyústěním je to cynický film, kde se právo zase ke slovu vůbec nedostalo. /12. 8. 14./ (12.08.2014)

Mám rád americká soudní dramata, protože jde často o snímky plné emocí, překvapivých zvratů, snímky až do konce napínavé... Svědek obžaloby, Pan Smith přichází, Dvanáct rozhněvaných mužů, Stezky slávy... Samé filmy, u nichž jsem napětím nedýchal. A pak tu je veleslavná Anatomie vraždy, o které spousta lidí mluví jako o nejlepším soudním dramatu všech dob.. a já prostě nevím proč. Ne že by to bylo špatné, herci jsou úžasní a scénář přelomový - kdo by si v roce ´59 vybral jako téma svého filmu znásilnění? Jenomže 160 minut je neuvěřitelná stopáž na to, že se asi dvě třetiny filmu odehrávají jako konverzačka v jedné místnosti. Otto Preminger neměl rád flashbacky, nechtěl dovysvětlovat, naopak chtěl ponechat prostor pro fantazii. Tomu rozumím. Svět není černobílý a i v tomto filmu je všechno jaksi pokřivené.. Hlavní sympaťák (James Stewart), takový milý starosvětský právník obhajuje člověka, který v afektu (asi?) nastřílel celý zásobník do muže, který (asi?) znásilnil jeho ženu. Hlavní "záporák" - slizký, arogantní právník - pak má dokázat, že to bylo chladnokrevně a vrah má jít do vězení. Názory se pořád překlápějí, dobří pomáhají zlým a naopak, a lidi pořád mluví a mluví a mluví bez jediného úlevného prostřihu někam jinam (o ten se aspoň trochu pokoušejí postavy sekretářky a Paulova přítele-alkoholika; ty ovšem děj nikam neposouvají a jejich osudy bohužel vyznívají do prázdna). Nakonec se co se případu týká stejně nic nevyřeší, divák i po závěrečných titulkách pořád neví, co se stalo, což je sice jako záměr zajímavé, ale po skoro tříhodinovém sledování bych ocenil nějaké jasnější vyznění. Ve filmech, které jsem jmenoval na začátku je sugestivnost způsobena tím, že divák sleduje postavy, které se perou s osudem, z posledních sil se snaží domoci spravedlnosti a zvítězit v souboji s chladným světem paragrafů. A to je právě to, co mi v tomto zajímavém, leč chladném soudním dramatu chybí... (30.03.2015)

Scénář: Wendell Mayes .. Přehledné soudní drama. V první části navíc místy vtipné, s příkladnými hereckými výkony a až příliš hladkým, lehce přetaženým anatomováním. Ve své době "výstavní pecka" která si výsluní drží dodnes, ale osobně si ho zastrčím někam na polici, do šera ostatních "povinných - splněných" klasik. PS: těch písmenek bylo opravdu hoodně... ;-) (04.05.2009)

Rečnícky výkon Jamesa Stewarta bol proste úžasný (on a súdne procesy k sebe tak nejak patria; z kúskov,čo som s ním videla, o tom svedčí najmä jeho raňajší Mr. Smith Goes to Washington), ale treba sa pozrieť pravde do očí - 160 minút je dosť. *Spoiler* Rada by som dodala na koniec svojho komentáru ešte jednu otázku pre tých, čo zhliadli Anatomy of a Murder: Seriózne, kto z Vás je stopercentne presvedčený o tom, že Frederick Manion bol uznaný nevinným zaslúžene? Ak mám byť úprimná, keby by som bola v porote ja, bola by som za jeho uväznenie. Avšak asi to tak má byť a ja zostanem na pochybách a nepresvedčená. (25.01.2009)

Precizní. Po celou - úctyhodnou stopáž se divák nenudí, ač lehké zkrácení by filmu velice pomohlo. Skvělé herecké výkony, scénář i režie. Lahůdka, a po 12 rozhněvaných mužích nejlepší drama z prostředí soudu, jaké jsem prozatím viděl. K dokonalosti chyběla snad pouze nějaká ta silná scéna (ne, že by se několik vyhrocených nenašlo, nemají však takový emocionální náboj jako v 12).85% (11.06.2013)