Poslední souboj

Ridley Scott je jedinečný tvůrce. Každý z jeho historických velkofilmů je unikátní svým stylem, koncepcí i vypravováním. Od klasické lineární sandálovky (Gladiator), přes spirituální cestu (Kingdom of Heaven), po venkovany pobíhající po lese v cool balení (Robin Hood). The Last Duel je estetikou a výpravou nejvíce podobný právě Hoodovi, obsahově je však vážnější, aktuálnější a vrstevnatější. Příběh silné ženy, která předběhla myšlením (a odvahou) svoji dobu. Dechberoucí herecký koncert v originálním a odvážném scénáristickém pojetí, okořeňen fenomenální výtvarnou stylizací, potemnělými kamerovými filtry a urputným závěrečným šermířským soubojem. Akce není tolik jako obvykle a stopáž je lehce přepálená a to především díky faktu, že se díky storytellingu filmu některé záběry vícekrát opakují - což je zároveň i v podstatě jediná vada na kráse. (16.12.2021)

,,Je dokázáno, že při znásilnění nemůže dojít k početí! To je vědecký fakt! ''  ---- Nádherná středověká záležitost se vším všudy co k tomu patří! Ono se řekne.. jo žít si tehdy jako šlechta...  Ale i ta měla tehdy kvůli závazkům k pánovi a královi se co otáčet aby bylo na poplatky pro nekončící války. A i ona musela čas od času do práce, ze které se ale nemusela vrátit. Měl jsi Indy pravdu, tohle bylo vážně žrádlo! Scott prostě umí! Výtku bych měl snad jen k české jazykové verzi. Nevím, kdo daboval Afflecka (mimochodem byl super!), ale dle hlasu odhaduji Ondřeje Sokola. Afflecka vždy daboval pan Michal Dlouhý, ali i kdyby kdokoliv jiný -  tohle se nepovedlo! To je jako kdyby Funsese daboval strejček Jedlička! Dávám za 5 francouzských lilií na korouhev !   * * * * * (05.06.2022)

Když si odmyslíte, že spíše než historickou figurku připomíná Affleckova imidž současného exhibicionistického výrostka z Miami Beach, a když neřešíte, že hlavní hrdinka má vedle všech těch close-minded zabedněnců vyšší emocionální inteligenci než většina současných spirituálních vysokoškolaček, vyjde vám z Posledního souboje vtahující reflexe témat současné společnosti, bizarně zasazená do historického komorního dramatu, který vám ve finále rozbuší srdce. Protože v něm jde o daleko více než jen o hrdost a vyrovnání si ůčtů dvou zemišů. (19.12.2021)

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)