Poslední souboj

Řemeslně dobré. Kontrast třech vyprávění je úspěšně nesen citem pro detail v rozdílném úhlu záběru kamery, mírně odlišné volbě slov a jejich tonality, záblesky jindy a jiným skrytých výrazů v obličeji, náznaků, pohledů. Selektivní vzpomínání, sebeklam a sebestylizace vypravěčů do sebe nepasují. Jejich střet je napínavý, výpravou velkolepý. Ridley Scott toto střetávání perspektiv ale bohužel završit krotkou, banalizující, stereotypní a papírem šustící a chladnou "pravdou", ve které se mu nepovedlo do světa Marguerite uvěřitelně, promyšleně a citlivě proniknout. I tak ale snahu postavit takový snímek na feministické perspektivě cením. Taky mám podezření, že postavy uvažovaly až příliš odtrženě od své doby v jazyce a strukturách myšlení současnosti. To jen k té úvodní poznámce o skutečných událostech. (28.10.2021)

29. prosince 1386 před 635 lety se utkal Jean de Carrouges s Jacquesem le Grisem a Ridley Scott o tom natočil výborné drsně středověké drama pomocí tři pravd. A to Jeana de Carrougese (Matt Damon), Jacquea Le Gris (Adam Driver) a Marguerity de Carrouges(Jodie Comer). Poslední pravda je brána jako pravda nejdůležitější. Toho dne valná část diváků souboje božím soudem fandila Le Grisovi. Část dám pro jeho krásu a šarm, Pierre II d'Alençon (Ben Affleck) mu fandil protože byl lepším leníkem a určitá část davu chtěla kromě rytířského duelu vidět ještě upálení.  Bez abych prozrazoval dohledatelný výsledek střetu, tak bych chtěl napsat, že Pierre II d'Alençon měl mimo jiných potomků Pierre bastarda d'Alençon, pána Aunou - takové pěkného panství - vesnice. Jean de Carrouges měl také více potomků. (29.12.2021)

Určitě to chce mít velký sebevědomí, abyste, vlastně totálně epicky, natočili komorní středověké drama. A kdo jiný může mít sebevědomí na rozdávání, než slovutný Ridley Scott. Na Poslední souboj jsem se hodně těšil. Příběh nabádal k originalitě, herci ke krásným výkonům a atmosféra k tomu nejlepšímu, co ze středověku vychází. No a Ridley mi to všechno dal měrou vrchovatou, že jsem se mu tady za to musel odvděčit totální pětihvězdou. Já totiž dlouho nezažil film, který by na mě navalil absolutní filmovej středověk. Se vším všudy. Takže s jednotlivostmi v prostředí, s chováním ústředních postav, které nejsou ani dobré, ani zlé, prostě jen moc středověké, ale i s atmosférou doby, se kterou se dokáže pochlubit málokterý film. Herecký koncert Matta Damona, Bena Afflecka, Adama Drivera a Jodie Cormer způsobil, že jsem celý večer přemýšlel nad samotným závěrem filmu. Stačila jedna věta, abych měl co dělat, abych vůbec usnul. Takové pocity mám rád. Jsou důkazem, že jsem byl svědkem něčeho jedinečného a tím Poslední souboj jednoznačně je. (27.10.2021)

Film roku. Ridley je pořád řemeslně suverénní, ale tady jsou největšími hvězdami jednak herci (z nichž samozřejmě z hlediska sympatií zanechá největší dojem křehká a současně nezlomná Comer, ale hrozně válí i slizky charismatický Driver a hlavně zjizvený ješita Damon), jednak scénář, který si Ben s Mattem zase jednou božsky opečovali. Struktura přesouvajícího se hlediska tří postav, vždy odkrývající o něco více z té jediné a nezpochybnitelné pravdy, musí vzbuzovat satisfakci jak u naratologů, hnidopišsky analyzujících procesy vyprávění, tak u ‘běžných’ diváků, kteří ale chtějí od filmu trochu intelektuální výzvy a rádi mu věnují plnou pozornost. Tři verze příběhu o jednom znásilnění, mužské ješitnosti a pýše a ženském utrpení v šílené, pošahanými pánbíčkáři řízené době, pak ústí do finále, které jsem pro jeho emocionální vypjatost a nepředvídatelnost prožíval jako už dlouho ne. Vrchol současné #MeToo tvorby, chytře využívající historické kulisy ke zvýraznění svých nadčasových myšlenek a nevyžadující příliš rozmáchlé akce k tomu, aby šlo o strhující dramatický zážitek. 90 % (15.01.2022)

Kdo by to byl čekal, že se z chlapácké rytířské legendy vyklube silný a velmi funkční feministický manifest? Tým kolem Ridleyho Scotta spojil těžkopádný, povídavý a v řadě ohledů zastaralý obraz středověku s moderním poselstvím, jež je dostatečně čitelné, aby si ho museli všimnout i diváci, kteří přišli na historickou rubačku. Důraz na konverzace, společenské i psychologické pozadí ústředního sporu však má do epičtějších Scottových kusů jako Království nebeské či Gladiátor hodně daleko; spíše se blíží slavnému Rašómonovi z hlediska převyprávění jednoho příběhu z několika úhlů pohledu. Tenhle svět ovládají muži, kteří jsou však hnáni spíše svými křivdičkami nežli Boží spravedlností. Přihoďte trochu krve na těch správných místech, nepříjemného násilí na jiných a středověkého tmářství, jež ženám nepřiznává žádná práva a nastavuje inspirativní zrcadlo i současnosti. Dvě a půl hodiny utečou a člověk je mile překvapen, jak progresivní film v poctivě oldschoolovém hávu dovede režijní matador i po osmdesátce natočit. (20.10.2021)