Poslední souboj

Ačkoli film zpočátku velmi navnadí rozděleným vyprávěním z vícero perspektiv, postupem času se ukáže, že příběh neskýtá velká překvapení. Nicméně mnoho detailů je dotaženo takřka k dokonalosti a mnoho drobností hraje na tu správnou notu. Ať už je to vybudování ústředních charakterů včetně jejich silného charisma, či úžasně vykreslené atmosféry 14. století připomínající ty nejlepší díly Hry o trůny. Příběh je vlastně velmi chytrý, neboť dokáže všechny hlavní postavy uvrhnout do nesmírně obtížných situací, nebo chcete-li dilemat, v nichž navíc silně rezonují nemilosrdná pravidla téže doby. Jak z toho ven? Poslední souboj! Tak těžký, bezvýchodný, nevyhnutelný... 9/10 (06.11.2021)

Last duel - ale pro koho? Mám jednu výraznou výtku - tříštění filmů do třetin opisujících jednu událost není vůbec originální, ale pokud už tenhle formát zvolíte, měla by být každá třetina svébytná a příběh posouvat dál, nebo mu dávat další a nové významy. Což se tady vůbec nedaří. Protože všechny tři úhly pohledu jsou víceméně totožné, jen se liší vnímání postav. A to je málo - když připočteme dlouhou stopáž. Navíc kurník o jedné slépce a dvou kohoutech (z nichž jeden si plete lásku s erekcí) není zrovna téma, co bych chtěl vidět po stokráté a ještě třemi pohledy jen v drobných nuancích. Nicméně rozehraná partie zasazená do dobových reálií a právních důsledků je zajímavá. Navíc je to KONEČNĚ film, kde funguje brnění tak, jak má. Třeba hned v úvodní bitce si povšimněte, že týpek nesekne druhého a tomu odpadne ruka i s mečem, ale naopak bitkaři hledají zranitelná místa - krky, obličeje. Dobře je to vidět v onom posledním souboji, kde brnění funguje tak, jak má - tzn- chrání a týpek není mrtvej po prvním seku. Co se mi hodně líbilo, byla celková atmosféra a kamera - poletující vločky, krajina zabydlená lidmi a zvířaty, bahno, víceméně uvěřitelná architektura. Čili na filmové poměry velmi umně a realisticky ztvárněné prostředí a doba. Herecky bez výhrad, ale to fakt není překvapující, když máte ve filmu Drivera a Damona. Výbornou práci dle mě odvádí i Affleck jako zhýralý hrabě. Není to nějaký super kvalitní biják, ale dobře odvedená řemeslná práce, kterou v dnešní digitální době velmi oceňuju. Navíc scéna, kdy Jodie Comer chová v náručí dlooouho chtěné dítě a neví, jestli ho vůbec uvidí i druhý den, je emocionálně bezvadně vyhrocená. A eponymní souboj? Dynamický, bezservítkový, krvavý a tak to má bejt. (29.04.2023)

29. prosince 1386 před 635 lety se utkal Jean de Carrouges s Jacquesem le Grisem a Ridley Scott o tom natočil výborné drsně středověké drama pomocí tři pravd. A to Jeana de Carrougese (Matt Damon), Jacquea Le Gris (Adam Driver) a Marguerity de Carrouges(Jodie Comer). Poslední pravda je brána jako pravda nejdůležitější. Toho dne valná část diváků souboje božím soudem fandila Le Grisovi. Část dám pro jeho krásu a šarm, Pierre II d'Alençon (Ben Affleck) mu fandil protože byl lepším leníkem a určitá část davu chtěla kromě rytířského duelu vidět ještě upálení.  Bez abych prozrazoval dohledatelný výsledek střetu, tak bych chtěl napsat, že Pierre II d'Alençon měl mimo jiných potomků Pierre bastarda d'Alençon, pána Aunou - takové pěkného panství - vesnice. Jean de Carrouges měl také více potomků. (29.12.2021)

Ano, natočené to bylo vskutku impozantně, ale od skvělého filmu očekávám mnohem více, než bezchybnou kameru. Zejména by to chtělo komplexnější zápletku než pouhopouhý příběh o znásilnění ze tří úhlů pohledu. Přičemž vidíme 3x téměř ty samé scény s nepatrnými odchylkami. Závěrečný souboj proběhl poměrně dramaticky a nazval bych ho zlatým hřebem tohoto díla. Bohužel jsem však spíše zklamaný. Především nedokáži pochopit délku, když byl vlastně příběh takto prostý a bezpochyby bychom si vystačili pouze s jedinou verzí Matta Damona. 60% PS: Důležitým faktem navíc zůstává, že oba protagonisté byli neuvěřitelně nesympatičtí, což pro diváka činí opravdu obtížný úkol někomu z nich stranit. (28.12.2021)

Opojně opulentní velkospektákl, nechtěně přitažlivý zejména pro diváky z našich lůzrů a hnojů, neboť věrně pojednává o tom, co by se asi tak společensky dělo, kdyby ve 14. století Pavel Liška vyprcal Jágrovi starou, když Jarda zrovna nebyl doma, protože někde kasíroval monarchu a uzurpátora za reklamu na Dyžonské kuře. A jak už to chodí, Jarda, prohlašující se za chitrého, cytlyvého a něšného romatyckého mylovňýka, to chce vyřešit na hřišti, Pavel, prohlašující se za neodolatelného donchujána, kterému se figurantky samy chtivě napichují na kůl, jen tak s mongoloidním výrazem čumí, no a pyjem dotčená pydlooká Margaryta #Onataky, která by měla držet piču u plotny, kojit fakany a starat se, aby nebyl bordel v hradním obýváku, prohlašuje, že jsou oba zkurvení šovinisti a už je akorát tak nejvyšší čas, aby ji nějaký ten zasraný seksuální predátor pasoval na rytířku. Až na to kňučení nad hřadovacími právy tady do kontextu díla hladce zapadá velmi kulantní a originální scénář, protože jeho autory jsou dva snad největší obrněnci současného filmového průmyslu, kteří neváhali nechat se i rovnou obsadit. No chudák Rydly! Naštěstí je to totální frajer. Nejen, že ve třiaosmdesáti rutinérsky zvládl ukočírovat velkovýpravnou historickou fresku, ale DOKONCE!!! i přinutil, snad poprvé v jeho „herecké“ kariéře, jakž takž hrát i doposud zcela prkenného Démona. Eflek naštěstí neměl moc času, asi měl už předtím sjednáno nějaké to neodkladné opíchávání botoxem, tudíž jeho menší role ochrnutého tymolínového slizáka filmu příliš neuškodila a dědu Rydlyho určitě tolik nesral. Docela úsměvně zajímavý je i historický podklad. Ať už to kdokoliv zromantizoval a zesvižnil, jak chtěl, padesátiletý Karůž si tenkrát nabrnknul třicetiletou pannu, což byla na středověk, kdy dodnes obvyklý, klérem dicktovaný společenský vkus běžně velel prcat hlavně třináctky i mladší, už pěkně plesnivá makrela (dnešní analogie zatuchlé šedesátky), o kterou by neopřel kopí snad ani ten nejzoufalejší či nejnasranější sok, protože by se mu pak kluci v šenku smáli. Vlastní souboj, mimochodem opravdu fantasticky udělaný a ani trochu nepřipomínající onu obvyklou skupinu hysterického šermu Bukanýři z Vizovic, se pak fuckticky odehrál mezi šestapadesátiletými geronty, zakovanými do padesáti kil železa. No, já bych řek, že to tehdy až tak svižně asi moc nevypadalo a že by frajeři pošli vyčerpáním nebo na kornatění už při klanění se „dívce“ svých polucí či při uvažování nad tím, kolik tak asi váží válečná sekera. Každopádně se jedná o další úžasný a vynikající Rydlyho historický velkofilm a scénografické orgie, a mně nezbývá, než si závěrem opět stařecky konzervativně a decentně povzdechnout, jaká je to, kurva, věčná škoda a degenerace, že se místo do takových hodnotných, zábavných a poučných děl dneska raději majoritně vrážejí prachy do furtdokolových dementních pičočalamád se svištícími Superbukvami pro dyslektické potraty uklízeček a řidičů hovnocuců. (29.10.2021)