Matador

V tomto díle jsem Almódovara hledal s velkými obtížemi. Samozřejmě je to dáno stářím, přeci jen už je to nějaký pátek, co Matador vznikl. Mohu to brát jako režisérův pokus hledat sebe sama. U postav jde vášeň a šílenství ruku v ruce už teď, ovšem autorské vyjádření je poněkud kulhavé, nevyvážené. Poněkud rozvleklá střední část filmu a nerozvinutá, najednou se zjevivší mystická linka kazí dojem z jinak intenzivně znepokojujícího úvodu a závěru. Tyto části jsou naopak ku neprospěchu díla zbytečně krátké, tudíž je obtížné hodnotit film jen podle výtečného scénáře. Co se týče herců, jedinou výtku mám vůči Banderasovi. Bolely mne z něj oči, uši, všechno. Slabších 70% (01.03.2011)

Láska a smrt, sex a násilí - dvě strany téže mince. "Matador" je příběhem několika více či méně zvrácených či vyšinutých lidí, ovládaných vášněmi jež vřou pod slupkou zdánlivé normálnosti a občas vybuchnou aby ničily a zabíjely. Almodóvar za pomoci nápadité práce s hudbou a barvami od začátku buduje znepokojivou, působivou atmosféru, která spolu s vlastní zápletkou řadí tento film mezi nejoriginálnější snímky 80. let. (22.07.2007)

Matadora beru jako symbolický přechod mezi těmi slabším a vynikajícími snímky v Almodorově tvorbě. Oproti starším filmům je zde už vyváženější příběh, ale chybí tu mistrovské technické provedení, patrné v pozdějších filmech. Dnes už by ten stejný scénář natočil mnohem lépe. Například dramtický závěr by si dokázal "podržet" a vypiplat trochu déle. Takhle je Matador film dobrý, ale ne krásný (09.11.2009)

Přepsáno v březnu 2020. Matador je kriminálním thrillerem na Almodóvarův způsob. Éros s Thanatem spojují své síly do mohutného pramene pudové posedlosti, smyslnost vášně dosahuje nejextrémnějších výšin. Drsnější typ černého humoru tvaruje atmosféru, svérázná kriminální komedie je jízlivá a ironická, obraz usiluje o znamení červené barvy, laškuje, flirtuje, dráždí, vychutnává si rozpaky i stavy k dosažení intimního štěstí. Stavba je ucelenější, napětí vychází z niterné úzkosti i z pulsu dychtivosti divoce nezkrotné touhy věcí očekávaných. Rozporuplným hrdinou příběhu je Diego Montes (velmi dobrý Nacho Martínez), bývalý slavný matador. Je oblíbeným učitelem umění býčích arén, jeho nitro je již navždy poznamenáno nenápadnými aspekty oblíbené práce a nad pocit absolutního vítězství a momentální neomezené moci porobení, souzvuk toho nejintimnějšího uspokojení, nic jiného nemůže ani být. Červená přirozenost, vášeň, posedlost a krev. Hlavní ženskou postavou je María Cardenal (šarmantní Assumpta Serna), úspěšná právnička a koketní obhájkyně obžalovaného mladíka. Temperamentní vášeň je uhranuta dávným vztahem s Diegem. Smyslnost září v barvách a pružném pohybu stimulujících tvarů ženského těla, vyvrcholení žádá specifické výstřednosti. Důležitou postavou filmu je Ángel Giménez (velmi zajímavý Antonio Banderas), přecitlivělý mladík a Diegův pilný žák. Jeho nitro je poznamenáno puritánsky katolickým dozorem jeho matky, nešikovně se pokouší vyjevit svou mužnost a poníženě žádá potrestání. Významnou postavou je policejní komisař (velmi příjemný Eusebio Poncela), zdvořile a ze všech sil se pokouší porozumět všem vyjevovaným skutečnostem a děsí se dalšího Ángelova přiznání. K výraznějším postavám filmu patří také Eva Soler (zajímavá Eva Cobo), mladá atraktivní modelka a Diegova milenka. Nechce se vzdát vztahu a odhodlaně uhání do zapojení ve výstřední sexuální hrátky pouze pro otrlé. Z dalších rolí: Evina matka s nezastavitelnou obrannou vyřídilkou Pilar Soler (Chus Lampreave), Ángelova dosti bigotní, příliš náročná a vyčítavě nespokojená matka Berta Giménez (Julieta Serrano), nad Ángelem ochranou ruku držící psychiatrička Julia (Carmen Maura), Diegova hospodyně a Mariina asistentka současně (Eva Siva), či starý a dlouhá léta věrný Diegův domovník (Luis Ciges). Matador je zaujatý fascinací smrtí v niterných tužbách člověka. K výstřednosti duše přistupuje Pedro Almodóvar s muletou černého humoru, hravě erotickým škádlením a pestrobarevně svérázným mečem poezie. Netradiční prožitek s atmosféricky prokreslenou náladou vnitřních světů. (24.02.2010)

"Všecky ty věci, co se vymykají rozumu..." Jsou tu, ale většinou řečeny, nikoli ukázány, a to je problém tohoto nejdříve procítěného, pak vymyšleného, pak napsaného, pak financovaného, pak zahraného, pak natočeného a sestříhaného Almódóvarova velice chytrého a nanejvýš empatického snímku, jenž je velkolepou, ovšem i postmoderně ironickou poctou žánru "giallo" (třeba ten argentovský komisař - ha ha!). A něco se v tom procesu ztratilo... Abych to obrátil: příliš mnoho zajíců, chrtova smrt. Stojí za vidění, ale ne opakované. Pro almódóvarofily je to jasná páka, za čtyři zlaté hvězdy, možná za pět. Ale chyb a blbostí je tu tolik jako kladů a radostí, režie vzdálená, možná pod vlivem drog, možná pod vlivem zatmění. Jako nepovedený román s úžasným, až kosmologickým konceptem. Na katedrách filmových věd by tohle dílko nemělo chybět. A pro v šedesátých letech zakletou FAMU... povinnost!! (29.04.2009)