Muž se zlatou paží

Celkom zaujímavá dráma o jednom závislákovi, ktorá zrejme ako prvá veľmi otvorene pojednáva o drogovej závislosti, pričom sa nebojí ukázať aplikáciu drogy, jej zhubný vplyv, či odpudivo vyzerajúce odvykanie. Postavy príbehu sú veľmi rôznorodé a pomerne zaujímavé, od výborne zahraného závisláka Frankieho Machiny (Frank Sinatra), cez zákerne rafinovaného dílera drog Louiea (Darren McGavin), až po Frankove lásky, chorobne posadnutú Zosh (Eleanor Parker) a "normálnejšiu" Molly (výborná Kim Novak). Tvorcovia si akurát mohli odpustiť totálne bizarnú a akože vtipnú postavu "jediného priateľa" Sparowa (Arnold Stang), čo je také dosť strašné hollywoodske klišé. Vyzdvihnúť musím výbornú hudbu (Elmer Bernstein), konečne keď sa proklamuje, že hraje džez, naozaj hraje džez, na rozdiel od viacerých ďalších amerických filmov, kde namiesto údajného džezu hraje akýsi popík (napr. The Jazz Singer (1927)). Naopak, film zráža dolu scenár, ktorý je z dnešného pohľadu miestami dosť banálny. Zaradené v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. (20.08.2021)

Starého psa novým kúskom nenaučíš, alebo keď raz prídeš nazad z basy, začať odznova a inak nie je vôbec jednoduché. Navyše, ak je tu ešte jeden problém navyše....Wilder prišiel v 40. rokoch s ukázaním alkoholového pekla, Preminger o dekádu neskôr už môže nazrieť do pekla drogového. Všetko ale v rámci doby a jej možností. Môžeme kritizovať scenár za snahu veci dotiahnuť až zbytočne do konca, ale nesmieme zabudnúť ani na jeho prekvapivé a psychologicky uveriteľnejšie momenty. No a ak si na tento film spomeniete aj po rokoch, tak najmä v súvislosti so Sinatrovým a Novakovej výkonmi. Čuchám tu aj inšpiráciu pre Melvilla a jeho legendárne stvárnenia podsvetia. (28.09.2016)

Ponurý snímek, který vůbec nezapadá do ostatní Sinatrovi filmografie z této doby (až pokud jsem viděl). Ta nominace na Oscara byla asi oprávněná, protože pokud se koukáte na film o drogách, a začnete feťáka upřímně litovat a fandit mu, aby se z toho dostal, tak jako jsem Sinatrovi toho závisláka postupně čím dál víc baštil já, až mi ho začalo být líto, není sporu o kvalitě a přesvědčivosti hereckého projevu.___Podtrhl bych zejména postavu neduživého brejlouna Sparrowa (Arnold Stang), který, a to si všimněte, byl u všeho podstatného, navíc opravdu dobře zahraný. ___Jak mi byla protivná postava fixlující Zosch (Eleanor Parker), o to víc si sympatie získala Kim Novak coby Molly.__ Celkové hodnocení v souvětí: Film to není špatný, je výborně zahraný, ale u Sinatrových komedií se prostě bavím víc. (24.09.2008)

"The monkey is never dead, dealer. The monkey never dies. When you kick him off, he just hides in a corner, waiting his turn." - Otto Preminger svými filmy z 50. let s masochistickou rozkoší systematicky porušoval Haysův cenzorský kodex. Muž se zlatou paží měl namířeno zejména na odstavec 3 článku I. zvláštní části Kodexu, který v době uvedení filmu říkal, že žádný film nesmí pojednávat o ilegálním obchodu s drogami. Za porušení tohoto tabu byl Muž potrestán neudělením certifikátu MPAA - což však v roce 1955 už mnoho neznamelo, jak se vzápětí ukázalo. Snímek slavil úspěch; MPAA rezignovala a příslušné ustanovení Kodexu bylo o několik měsíců později navždy zrušeno. Celá tato příhoda zní jako zápletka hollywoodského filmu - a je nutno říci, že hollywodským klišé se nevyhýbá nejen historie: hollywoodským klišé se nevyhnul ani průkopnický Muž se zlatou paží. Ano, má to zcela nepravděpodobný happyend i několik dějových zvratů. Ale jinak, pakliže bych nosil kloubouk, nezbývalo by mi, než smeknout! Frank Sinatra a Kim Novak předvádějí to nejlepší ze svého hereckého repertoáru, Bernstainův soundtrack je dechberoucí, film-noirově drsné dialogy jsou puntičkářsky vypilované, a některé záběry s komplikovaným švenkováním kamery a propracovanou inscenací herců jsou jednoduše skvělé, počínaje tím úvodním. Muž se zlatou paží spolu s o něco starším Ztraceným víkendem Billyho Wildera patří v mých očích k tomu nejlepšímu z feťácko-alkoholického "žánru" těchto let. (23.11.2008)

Vinou vcelku smířlivého závěru mnohem méně drastické nahlédnutí za povrch poválečné americké idyly, než jaké později nabídly první snímky newyorské skupiny Nového amerického filmu (Clarkeová, Cassavetes), přesto působivý a historicky významný "film o problému". Mimo jiné v reakci na jeho uvedení bez schválení PCA došlo po několika desetiletích k první revizi Produkčního kodexu a od roku 1956 bylo v hollywoodské produkci (v omezené míře) nově umožněno například zobrazování narkotik. 80% (04.02.2012)