Než skončí léto

Babyteeth je přesně prototypem indie festivalovky, která mi absolutně nesedí. Setkání na první pohled spořádané rodiny, která ovšem zápolí s velkou životní událostí, s volnomyšlenkářským živlem ze spodní části společnosti. To sebou nese jisté třecí plochy a naprosto nelogické a podivné chování hlavních postav. Pro mě navíc naprosto nesympatická ústřední dvojice mladých hrdinů, takže celkově docela i bolestná záležitost. Osvěžením je prostředí Austrálie a vždycky charismatický Ben Mendelsohn. (05.05.2021)

Škoda, že jsme si na Tady Vary vyplácali to nejlepší hned na začátku. Babyteeth se může zdát jako klasická teenage ždímačka alá Hvězdy nám nepřály, ale opravdu tomu tak v tomhle případě není a inovativní režisérka Shannon Murphy podává příběh hodně oduševněle a se značnou mírou optimismu a radostí ze života. Velmi jednoduchý příběh je prošpikovaný příjemným humorem, živoucími postavami, krásnou kamerou i skvělými soundtracky povznášejícími ducha celého snímku. Ovšem kvůli tématu se tu nelze vyhnout i emocionálním chvilkám a také zdrcujícímu finále, u kterého jsem po dlouhé době brečela v kině totálně jako želva. Zvláštní pochvalu si zde zaslouží Ben Mendelsohn, který se mi teď začal objevovat ve filmech častěji a opravdu oplývá neskutečnou hereckou kvalitou, (TADY VARY) (02.08.2020)

Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death. (06.10.2020)

Výtečná australská jednohubka, která částečně vykrádá a postupuje dle schématický šablony příběhu Hvězdy nám nepřály, a upgraduje ji svým neonovým vizuálem a hravou stylizací. Za mě nenáročná letní oddechovka, která není obyčejným ekvivalentem idylický romance - ba naopak - jde o nadstandard teenage subžánru který by si neměl nechat ujít žádný fanoušek feel-good dramedií...... VERDIKT: 8,1 blankytných paruk z 10 [#TADYVARY] (04.07.2020)

KINO PILOTŮ - Filmařsky originálně zpracováno, zejména kamera měla na autentičnosti a reálnosti velkou zásluhu. Dějově a priběhově velmi zvláštní, z počátku jsem to moc nepobíral, jak to bylo divné. Pak si ale člověk na postavy a hlavně jejich podivínské chování zvykl a začal se více do příběhu vciťovat a emočně angažovat. Zejména závěr byl emočně velmi silný a scéna v posteli brala dech. Při titulcích všichni v sálu (slovy: šest lidí) ani nedutalo. Film tedy zaujal, byl hodně alternativní, jiný a ještě musím pozitivně vyzdvihnout hudbu (super song: Sudan Archives - Come Meh Way), soundtrack si jdu vyhledat. 70% (with J.) (13.07.2020)