Láska a příšery

Po téměř dekádě definitivně došlo k realizaci monster romance Love and Monsters. Od původně plánovaného režiséra Shawna Levyho (trilogie Noc v muzeu, Ocelová pěst) se nakonec režie chopil jako svého druhého celovečerního projektu Michael Matthews a do hlavní role byl obsazen sympaťák Dylan O´Brien. Víceméně nebylo jisté co od tohoto snímku čekat. A co jsme tedy nakonec dostali? Víceméně fajn oddychovou romanci zasazenou do post-apo světa, která rozhodně není průšvihem, ale přece jen něco chybí k tomu, aby se se tahle post-apo romance z nějakého důvodu zapsala do paměti. Love and Monsters nepřináší v podstatě nic nového, v rámci svého žánru ale představuje poctivou a zábavnou práci. Co se týče monster tak ty jsou s pomocí CGI oživeny v dostatečné formě a i když byste je do kartotéky dokonalých CGI stvoření nezapsali ani náhodou, rozhodně se tu nedá mluvit o digibordelu a totální neschopnosti lidí odpovědných za digitální efekty. Samotný scénář Matthewa Robinsona a Briana Duffielda též nevytváří jeden z nejlepších post-apo příběhů, přesto všechno ale se zde skutečně utváří uvěřitelná romantická linka, je zde vymyšlený celkem zajímavý post-apo svět a především se skutečně daří budovat vztah mezi člověkem a psem. Trochu mě mrzí Michael Rooker, kterého mám osobně rád a jakmile se začalo mluvit o tom, že si v tomto filmu zahraje mentorskou roli, čekal jsem, že dostane pořádný prostor. To se ale ve finále bohužel říct nedá a Rookera ve filmu bohužel není tolik. Přesto je ale Michael Rooker ve své roli super a má parádní chemii s Arianou Greenblatt. Tato herecká dvojice se tak rázem ve finále stane ideálním castingem na videoherní adaptaci Last Of Us, protože chemie tohoto starého muže a mladé holky je prostě opravdu povedená a pokud by se tato dvojice časem dočkala vlastního spin-offu či seriálu, moje očekávání by byla nastavena na maximum. Dylan O´Brien je ovšem naštěstí opět sympatický protagonista a mrzí mě, že tenhle vycházející mladý sympaťák nemá ještě vyloženě tak bohatou kariéru. Pro mně osobně je O´Brien už od Labyrintu kandidát na ideálního filmového protagonistu a platilo to za mně i u slabého Amerického zabijáka. O´Brienův Joey je jako protagonista ideální a podobně jako v Zombielandu existoval průvodce zombie apokalypsou i zde tato postava tvoří svůj vlastní almanach monster. Samotná pouť za nalezením své lásky v podání neskutečně sympatické Jessie Henwick ovšem není tak dramaturgicky dobře promyšlená a tempo 110 minut trvajícího filmu je občas vyloženě vražedné. Samotný nastavený svět post-apo je sice zajímavý, rozhodně ale není domyšlený. Vzhledem k tomu, že od prologu k hlavnímu dění uběhne pouze 7 let je těžko uvěřitelné v jakém stavu ohledně zásob lidstvo aktuálně je. Samotné zabíjení tak obrovských monster ve finále není tak náročné jak by se mohlo zdát. A k tomu je tu několik pár nedomyšlených faktorů, které zrovna u téhle víceméně oddechové monster zábavy asi nejsou vyloženě nutné, přesto mi ale osobně chybí. Jestli ale tento film skutečně něco potřeboval, tak to není jenom více Michaela Rookera, ale také více robota jménem MAV1S! Přes všechny ty lehké výtky se nedá Love and Monsters upřít, že jde o skutečně fajn oddechovou zábavu, s uvěřitelně vybudovanou romancí, sympatickým (a dobrým) castem a pár povedenými akčními pasážemi. K dokonalosti chybí daleko a po konci si nejsem upřímně jistý, jestli tento snímek potřebuje pokračování (ovšem spin-off Rookera a Greenblatt určitě!), přesto ale nebudu pokračování bojkotovat a dám mu šanci. I proto, že jsem si potencionální pilot vlastně fakt dost užil......... (19.10.2020) (méně) (více)