Battle Royale

Nechcete si to někdo zkusit naživo? Kdyžtak vždy 29. února na Střelečáku. Vezmete-li sebou pořádné repráky, tak k tomu může být i ta geniální hudba. Kitano sice nedorazí, ale sehnat nějakého charismatického santuse, který by si pro krabicové víno koleno nechal vrat, není v okolí zase až takový problém. Nejbližší příležitost se naskytne děvětadvacátého února léta páně 2012. Těším se a lovu zdar! (10.07.2007)

Je to zábavný film, to už je vidět na tom, že jsem se na něj dokoukal, místo abych šel do posilky, kterou jsem si kvůli němu přesunul na osmou večer. Prvotní nápad je hezky originelní, konečně opravdovej důvod pro vyvražďování mladistvých. Ne jen nějakej švihlej hromotluk v masce a s motorovkou místo vycházkové hole. No, jenže pak se tam objevují pro mě trochu zbytečné a neuvěřitelné milostné a láskyplné vsuvky. Kčertu, já taky chodil na gympl, ale že by se všech patnáct párů lidí navzájem milovalo? To jsem si nevšiml. Pak taky nechápu pár drobností, jako jaktože ten jejich učitel byl tak velký zvíře při samotným vybíjení, jak se ti dva náhle přibraní dozvěděli, na kterou školu mají jít, když se do BR chtěli vrátit, jaktože ti mladí nevěděli vůbec nic o BR, když na začátku bylo pár prostřihů do té televizní reportáže atp. Možná jsou to na první pohled zbytečnosti, ale kazí to výsledný efekt a přeci jen to ukazuje, že to až tak moc propracovaný snímek není. Další věc je, jak se občas "hráči" vyvražďovali. Ne, logiku v tom nehledám, tak naivní nejsem. Ale přeci jen, občas mi to přišlo až hodně hloupý. Někteří ostřejší se takříkajíc objevovali doslova všude, měli proti sobě i víc než jednoho protivníka a vždycky z toho vyšli bez většího zranění. Tedy až do chvíle, než se setkali s našimi hlavními hrdiny. A výběr zbraní? No, poklička od kastrolu se s kulometem asi dá srovnat jen velice těžko. Pak se mi taky nelíbil konec, kterej, nic ve zlým, byl absolutně mimo ostatek filmu. Jako kdyby patřil někam jinam. Nějaký pseudokydy, pár zachráněných hrdinů, "záporák" zabit a znovu oživlý a pak opět mrtvý. Nevím, ale konec mě nenadchl. Vlastně nejlepší je asi tak první hodina a pak už je hodně cítit, že většina smrtí je spíš jen proto, aby se do konce filmu stihla kvóta. Ono zabít čtyřicet lidí za dvě hodiny asi dá docela fušku. S Isherwoodem souhlasím málokdy, ale tentokrát má v jedné věci pravdu. Nebyl tam nikdo, komu bych opravdu fandil. Žádná postava mi k srdci nepřirostla ani co by se za nehet vešlo. Možná ještě tak ta vražedná Mitsuke byla celkem fajn osůbka (v mezích možností mi připomínala nejvíc normálního člověka), ale jinak všechno spíš jen (a že nesnáším americký slovíčka v češtině, tak ho přepíšu česky) lúzři! Celkově zábava a docela příjemně uběhnutý dvě hodinky, ale nic jinýho to není. A kontroverzní to je jen pro profesionální kritiky, kteří to musí hlásat, aby neztrratili tvář. Jo, ty obojky doslova (i vzhled) opsali z filmu s Rutgerem Hauerem Obojek (27.07.2006)

„Čo je zlé na zabíjaní? Každý má svoj dôvod.“ Šialené, haluz ako sa patrí. Tínedžeri sú banda nevycválaných chuligánov a nič lepšie, ako je brutálna, bolestivá a nechutná smrť, si ani nezaslúžia. No a teraz trocha vážnejšie. Mimoriadne drastická, šokujúca záležitosť. Aj keď to vyzerá jednoducho, chcelo veľkú fantáziu vymyslieť to. Obojok, ostrov, reality šou, Pán Múch, posledný úsmev, sušienky... (13.02.2006)

Japonsko, blízka budúcnosť. Krajina si "užíva" hospodársku krízu a kriminalitu mládeže na školách. Deti dokonca odmietajú chodiť do školy. Preto krajina prijíma nový zákon Battle royale. Raz za rok je jedna z tried posledného ročníka vylosovaná, aby sa zúčastnila "hry" podľa tohto zákona. Pravidlá sú jednoduché : zabi všetkých aby si prežil...ak to nestihneš do troch dní, umrieš aj ty. Konečne slušná originálna vyvražďovačka s perfektným posolstvom o našej pravej ľudskej povahe. Neviem ako by sa na to pozerala Amnesty International ale napriek totálne absurdnému nápadu je to vynikajúci film, či už spracovaním, scenárom alebo hereckými výkonmi. Je to také hrané anime s psychologizujúcim podtextom . Na anime odkazuje aj geniálne natočené "inštruktážne video", ktoré vysvetľuje pravidlá hry. Jeho inštruktorka je tak "mangoidná" ako to len je možné. Určite si medzi študentami nájdete svojho "čierneho koňa". Moja favoritka bola "čo je zlé na zabíjaní" dlhovlasá modelka Mitsuko. Nesklamala a zahynula tesne pred koncom. Jej filmovú smrť s doprovodom Bachovej hudby považujem za jednu z najlepších filmových scén. Určite Vám odporúčam prečítať literárnu predlohu, ktorá vyznieva trochu inak ako samotný film. Takamiho román je skôr kritikou systému, ktorý niečo takéto povolí na pozadí osudov a psychologických profilov jednotlivých hrdinov. Viac odo mňa v spoileroidnom článku o filme a knihe pre tých "čo už vedia" . P.S. Spoznáte trochu mladšiu GoGo Yubari ? (07.01.2004)

Četl jsem výbornou scifi povídku na ve filmu zobrazené téma, která líčila zvrácenou reality show, kde bojovala o přežití skupina trestanců odsouzených k trestu smrti a vítěz získal nejen milost, ale i slušnou odměnu. Antiutopická podívaná, kde podobná soutěž měla za cíl vrátit pozornost diváků od hospodářské krize a stagnace společnosti. Hlavním problémem Fukasakova snímku je nedostatečné vykreslení pozadí, proč vůbec k podobné zvrácené hře společnost a vláda přistoupila, protože bez jejího natáčení a vysílání v médiích jaksi postrádá smysl. Pokud přistoupíme na scénáristovu hru, pak režisér z nápadu vytěžil maximum. Boj o přežití v rámci uzavřené komunity středoškolských studentů pochopitelně dává obrovské možnosti ukázat širokou škálu emocí, napětí a dávkované brutality tak, aby divák zůstal po celou dobu patřičně nažhavený a odměnou je mu i poměrně překvapivý závěr. Všechno dokresluje provokativně zvolené hudební pozadí, nevěřil bych, s jakými záběry dokáže režisér zkombinovat valčík Na krásném modrém Dunaji. Takeshi Kitano v roli drsného učitele pochopitelně po herecké stránce nemá chybu, byť právě jeho motivace, respektive přerod z intelektuála v cynického zabijáka je scénáristicky trošku násilný. Celkový dojem: 80 %. Filmu se dá celkem oprávněně vyčíst zbytečně naturalistické násilí, nicméně po převážnou většinu stopáže dokáže režisér úspěšně balancovat na hraně únosného. (28.03.2009)