Battle Royale

Neveril som, že niekedy narazím na film, kde by som vraždy detí nepovažoval za účelové, hlavne keď konajú tak naturalistickým a šokujúcim spôsobom (za doprovodu Verdiho, či Straussa) ako práve v BR. Naštastie výsledný emocionálny dopad spočíval v myšlienke, ktorá sa za tým besnením skrýva. Toto asi tak skoro s hlavy nedostanem, čo je dobre. Niekdy je lepšie vidieť ako zažiť, aby sa človek prebral a začal si vážiť života, alebo minimálne nad tým porozmýšlal. Pochvala ešte za dva prodikladné elementy ako symboly dobra a zla v podaní "preradených" študentov, ktorí to tam ako sa patrí rozpumpovali. Sila. (27.11.2005)

Hodně odvážný a stylový thriller, jemuž ale právě jeho kontroverznost přinesla nehynoucí slávu. Sice ve mně pořád hlodá, že z tak vynikajícího námětu se dalo vytěžit ještě více a že cpát do takového příběhu myšlenky o životě nebo hlubší význam byla směrem k divákovi rána pod pás, jenže dále už není moc co vytknout. Fukasaku dobře věděl, čeho chce dosáhnout, a to se mu také podařilo. Od samého začátku velmi svižná a díky šokujícímu obsahu poměrně nepříjemná podívaná plná krve a násilí, která rozpracovává lidský charakter do té nejčernější podoby, jakou si lze vůbec představit. Po filmařské stránce se jedná o takřka bezchybné dílo, s fungující atmosférou, výtečným soundtrackem a rozvinutou psychologií hlavních postav, s nimiž se seznamujeme i prostřednictvím drobných epizodek z jejich minulosti. Z herců nejvíce zaujme samozřejmě Takeši Kitano, jehož postava měla překvapivě největší hloubku a důležitý motiv. Nebudu a ani nechci bloumat nad tím, jaké poselství v sobě Battle Royale coby vize moderní společnosti nese, protože je to stejně diskutabilní jako film sám- Já bych prostě řekl, že Fukasaku je blázen, co si udělal obrovskou radost a notně popustil uzdu své fantazii. Není divu, že Tarantino ten film tak vychválil... 80% (07.04.2013)

Poslední dokončený film japonského režiséra Kinjiho Fukasakua vypráví o ostrově, kam se odvážejí nepohodlné školní třídy, jejichž žáci se musejí do několika dnů vzájemně vyvraždit. Pokud nezůstane jen jeden, zemřou všichni... Premisa, která se zpočátku zdá být naplňována žánrovými schématy teenagerské vyvražďovačky, kde ale není jeden vrah v masce, ale kde může být vrahem de facto kdokoliv. Jenže jak mrtvol přibývá a násilí neubývá, Fukasaku přehodí výhybku a místo přívalu násilí začne pečlivě sledovat některé studentské osudy. ___ Vezmeme-li si jakoukoli školní třídu, skrývá v sobě různorodou skupinu lidí: Obsahuje elitu i její opozici, chytré i hloupé, sebevědomé i zakomplexované, citově vnímavé i cynické. Pro svou sociokulturní rozmanitost proto rozličně reagují i na extrémní situace. A protože situace na ostrově extrémní je, studenti se nám mění před očima z bezejmenných floutků na různými způsoby výrazné či silné osobnosti. Osobnosti, které pokud chtějí přežít, obnáší to popření určitých principů - a nebo si vzájemně věřit. Jen tak jde zřejmě porazit bezcitný systém, ze kterého jinak není východiska. Třebaže zvítězíte a pozabíjíte všechny kamarády i nekamarády, stejně prohrajete svoje vlastní lidství. ___ Jestli se však v Battle Royale něčeho zoufale nedostává, je to právě důvěra. O její potřebě i absenci do značné míry vypráví i tento film, o zoufalé potřebě uvěřit, že nejste v pekle. Jednou z nejsilnějších scén je právě destrukce jedné podobné iluze, když pokus skupiny lidí zapomenout a vytvořit bezstarostnou "školní" atmosféru skončí tragickým masakrem. Battle Royale je bolestivý film, který s každou další minutou vážní a ze zpočátku cynicky zábavné žánrové vyvražďovačky dělá mrazivou sociologicko-psychologickou studii. ___ Jistě, působí na první pohled poněkud impulsivně a snad i přímočare efektně, leč má svůj základ v promyšlené strategii se silnou pointou. [2006] (02.07.2020)

Je to zábavný film, to už je vidět na tom, že jsem se na něj dokoukal, místo abych šel do posilky, kterou jsem si kvůli němu přesunul na osmou večer. Prvotní nápad je hezky originelní, konečně opravdovej důvod pro vyvražďování mladistvých. Ne jen nějakej švihlej hromotluk v masce a s motorovkou místo vycházkové hole. No, jenže pak se tam objevují pro mě trochu zbytečné a neuvěřitelné milostné a láskyplné vsuvky. Kčertu, já taky chodil na gympl, ale že by se všech patnáct párů lidí navzájem milovalo? To jsem si nevšiml. Pak taky nechápu pár drobností, jako jaktože ten jejich učitel byl tak velký zvíře při samotným vybíjení, jak se ti dva náhle přibraní dozvěděli, na kterou školu mají jít, když se do BR chtěli vrátit, jaktože ti mladí nevěděli vůbec nic o BR, když na začátku bylo pár prostřihů do té televizní reportáže atp. Možná jsou to na první pohled zbytečnosti, ale kazí to výsledný efekt a přeci jen to ukazuje, že to až tak moc propracovaný snímek není. Další věc je, jak se občas "hráči" vyvražďovali. Ne, logiku v tom nehledám, tak naivní nejsem. Ale přeci jen, občas mi to přišlo až hodně hloupý. Někteří ostřejší se takříkajíc objevovali doslova všude, měli proti sobě i víc než jednoho protivníka a vždycky z toho vyšli bez většího zranění. Tedy až do chvíle, než se setkali s našimi hlavními hrdiny. A výběr zbraní? No, poklička od kastrolu se s kulometem asi dá srovnat jen velice těžko. Pak se mi taky nelíbil konec, kterej, nic ve zlým, byl absolutně mimo ostatek filmu. Jako kdyby patřil někam jinam. Nějaký pseudokydy, pár zachráněných hrdinů, "záporák" zabit a znovu oživlý a pak opět mrtvý. Nevím, ale konec mě nenadchl. Vlastně nejlepší je asi tak první hodina a pak už je hodně cítit, že většina smrtí je spíš jen proto, aby se do konce filmu stihla kvóta. Ono zabít čtyřicet lidí za dvě hodiny asi dá docela fušku. S Isherwoodem souhlasím málokdy, ale tentokrát má v jedné věci pravdu. Nebyl tam nikdo, komu bych opravdu fandil. Žádná postava mi k srdci nepřirostla ani co by se za nehet vešlo. Možná ještě tak ta vražedná Mitsuke byla celkem fajn osůbka (v mezích možností mi připomínala nejvíc normálního člověka), ale jinak všechno spíš jen (a že nesnáším americký slovíčka v češtině, tak ho přepíšu česky) lúzři! Celkově zábava a docela příjemně uběhnutý dvě hodinky, ale nic jinýho to není. A kontroverzní to je jen pro profesionální kritiky, kteří to musí hlásat, aby neztrratili tvář. Jo, ty obojky doslova (i vzhled) opsali z filmu s Rutgerem Hauerem Obojek (27.07.2006)

Předchůdce nedávných Hunger Games, který mě dlouhá léta míjel. Určitě by filmu jen pomohlo vidět jej dvakrát za sebou, protože v těch jménech a postavách jsem měl dlouho solidní guláš. Nudit se moc nešlo, přeci jen 42 dětí na ostrově a přežít může jen jeden, každá postava má nějakou svoji zbraň. Jsem rád že to nebylo ani přehnaně Japonsky upištěné. 70% (13.06.2022)