Chyby

Film s veľkým potenciálom. To znamená, že tu máme množstvo situácií, ktoré by sa mohli ďalej rozvinúť a gradovať, ale skrátka sa tak nestane a ideme radšej vo vyjazdených koľajách, kedy opäť "s hrôzou" zisťujeme, že ľudia sú prvoplánové svine a hotovo a napríklad na pornoproducenta sa zabudne, pričom nadobudnete dojem, že sa zapojí vo finále do deja. Proste pri sledovaní si budete klásť otázky typu, čo by s týmito postavami urobil taký von Trier alebo nejaký americký nezávislý filmár. Herci sú perfektní, ale film sa tak trochu vďaka spomínaným výčitkám občas vlečie. Celkovo ale určite spokojnosť, najmä s tým, že niekto z našich luhov a hájov prišiel s podobnou tematikou. (16.09.2021)

Jan Prušinovský je výborný režisér a Pavla Gajdošíková v hlavní ženské roli exceluje. Bohužel mi nepřišel úplně povedený scénář a sledovat, jak se Jan Jankovský přes půl filmu musí chovat jako kretén, mě vyloženě otravovalo. Scéna s Eminým bývalým tu byla jen pro lidi, kterým je nutné vše doříci. A nakonec musí dorazit ze Slovenska Ivo Gogál, Tomáše profackovat, během okamžiku geniálně přesně analyzovat situaci, aby příběh mohl dospět tam, kam měl. Aspoň, že se tu zase neidealizuje život na vesnici. (09.03.2023)

Na české poměry poněkud peprnější začátek a celkově ostřejší slovník, ale co si budeme nalhávat, takto se teď mluví a nejen mezi dospělými. Podařilo se natočit povedný film vypovídající dost o české, snadno odsuzující a moralizující nátuře, s dobrým scénářem a herci. Pavla Gajdošíková působí jako zjevení a s Janem Jankovským jim to společně sedlo, což byla velká výhra pro film. (07.03.2023)

No to mě vynes na slunce a načechrej! Dočkal jsem se českého filmu, který jsem mohl ohodnotit plnou palbou, aniž bych musel přivírat oko. I když... U mě se to nepozná:-) A jaké ve mně vyvolal emoce! "Co tomu řeknou lidi?" To je věta, která mi okamžitě pošle ručičku kontroly tlaku k červeným hodnotám. Já mám totiž veřejné mínění po většinu svého dospělého života u glutea maxima; ať si o mně každý myslí, co chce, jediný, kdo mě opravdu zná, jsem já sám. A i o tom někdy pochybuji. Všímám si, že valná většina lidí velice ráda hodnotí činy ostatních; jsem sice bezvěrec, ale tady plně souhlasím s biblickým moudrem o třísce a břevnu. Juj, to jsem se u tohoto snímku ale vytočil. To je jasný kladný bod pro jeho tvůrce. Jediné, co jsem nepochopil, je důvod proč odpustit alkoholikovi, násilníkovi a zamindrákovanému podrazákovi v jednom. Láska je prý slepá. Teď bych řekl, že je i hluchá, bez čichu, hmatu a chuti. No, kdo chce kam, už je tam. Pavla Gajdošíková byla každopádně skvělá a já konečně můžu bez pocitu viny radostně pochválit český film. Paráda. / Poučení: Promazávej historii svého internetového prohlížeče. (23.02.2022)

Ten film má hodně silných a zajímavých aspektů - v několika momentech umí skvěle zobrazit bezvýchodnost a strach jaký může žena cítit z mužů. Nejde se ale zbavit pocitu, že by byl mnohem lepší, kdyby byla protagonistkou ona, namísto jeho (protože ačkoliv marketing se tváří jinak, progagonistou toho filmu je rozhodně on). Třeba by se pak podařilo vyhnout řadě klišé a stereotypů. Takhle to padá do formátu, který je pro Prušinovského typický, a sice že vše a všechno se musí přizpůsobovat a doprošovat bílému hetero muži. A často je to dlážděno dobrými úmysly, tedy snahou vysvětlit onomu bílému hetero muži, že "výkyvy od normálu" jsou v pořádku. Vždy je to ale založeno na tom, že jeho souhlas je nutný a že o něj musí být nejdřív usilováno - stejně jako v Mostu se trans Dáša a Romové museli doprošovat svojí neskonalou trpělivostí a snaživostí "normálním lidem", musí to tady dělat Ema. Jenže paradoxně tím, jak dokonalou, hodnou, chápavou, trpělivou a snaživou tváří v tvář agresivnímu balíkovi ji film dělá, tím víc stvrzuje, že takového chování má za potřebí a že taková "cesta hamby" je u ní na místě. Jan Prušinovský vynakládá ve své tvorbě hodně síly na to, aby ukázal, že "nenormální" lidi si mohou vysloužit tolerování, což mu rozhodně slouží ku cti na úrovni záměru, problém ale je, že tahle tolerance je vždy výsledek jeho anekdotických vyprávění a je založena na hyperaktivní snaze ze strany "freaks" této tolerance u "normálního člověka"  dosáhnout, nikdy nemá nádech inherentní reality, která jen není každým chápána, ale odměny. Jinými slovy Prušinovský v důsledku vypráví příběhy výjimek, které navíc působí svou přehnanou dokonalostí (Ema během samotného příběhu opravdu neudělá jedinou chybu - paradoxně vzhledem k názvu filmu - pokud jako chybu nepovažujeme rozhodnutí s tím idiotem zůstat) nepřesvědčivě. Na konci filmu je scéna (malý spoiler), v níž se oba navzájem jeden druhému omluví, což by mělo naznačovat nějaké konečné smíření, ale zároveň se jaksi ignoruje, že ona se nemá za co omlouvat a u něj naopak nevím, proč by tahle vágní omluva za jeho chování měla stačit - nicméně vzhledem ke statutu quo a mocenské dynamice toho vztahu to působí přirozeně. Vlastně to trefně zobrazuje realitu ve společnosti, jen si vůbec nejsem jistý, jestli si to ten film uvědomuje a jestli chápe, o jak tragický konec se jedná. Takže to je případ filmu, který na nějaké úrovni trefně zobrazuje nějaký aspekt společnosti, ale jeho problém je, že to nevystavuje žádné skutečné reflexi a místy to nevědomky implicitně legitimizuje. Otázka není, co měly dělat jinak postavy, ale co měli dělat filmaři (snad s výjimkou toho, že Ema mohla mít nějakou lidskou/negativní vlastnost). Podle mě by vážně stačilo, kdyby ten film plně přijal ženskou perspektivu a neutíkal k chlapovi jako k protagonistovi, o jehož emoce jde nakonec především. (12.07.2021)