Hra snů

Strhující drama: nebýt těch 56000 diváků řekl bych i komorní. Raimi dokázal notočit velmi působivý snímek, přestože scénář není kdovíjak zajímavý, spíš naopak. Jen díky nápadům a schopnostem Raimiho a výbornému Costnerovi je tenhle obyčejný příběh o běžných věcech tak silný. Jen díky Raimiho formální ekvilibristice, stylovosti a režisérské vášni, která probublává i z navenek klidného filmu, nevzniklo tuctové sentimentální drama, které slepě ždíme slzy. (07.10.2003)

Škoda, mohlo to byť aj za 4*. Keby sa film držal prvej polky, kde šlo viac o vykreslenie komplikovaného vťahu so športovcom, ktorý (odovz)dáva športu naozaj všetko. Napriek pokročilému veku (či práve preto). Akurát následne sa film rozpadol na drobné kúsky, najmä keď začali stále viac a viac presakovať na plátno trápne glorifikačné zábery na basebolavé (sic) zázraky Billieho. To už aj obvykle presný Costner strúhal fakt trápne patetické výrazy tváre, až som sa divil. :) Keby mal film o 30 minút menej (stačilo vytrihať tieto nudné a vskutku zbytočné zábery), bol by to pekný romantický film so všetkým čo má taký film mať. Nič to, pozrieť sa to raz dá, ale nie je žiadny dôvod sa už následne k filmu vraciať. Ale 90-tkový feeling filmu ma potešil. :) 6/10 (06.01.2022)

Upřímně moc nerozumím dvěma věcem: jménu režiséra a rozpočtu. Ano, baseballové zápolení místy dokáže vtáhnout a řemeslně je to solidní práce, ovšem kam směřoval osmdesátimilionový rozpočet...? Režisér Sam Raimi se stal pro mnohé kultovním díky svým hororovým kouskům jako je Smrtelné zlo nebo Darkman, ze kterých přesedlal na dospělejší témata. Kupříkladu jeho mrazivě a staromódně pojatý Jednoduchý plán ukázal, jak výtečným vypravěčem je. Tady přestřelil příběhově i stopáží. Kevin Costner (který rozhodně nehraje tak, aby z toho byla nominace na hereckou anticenu) odhází (zřejmě) svůj poslední soutěžní zápas, při kterém rekapituluje svůj nadhazovačský život a vzpomíná na svůj vztah s Kelly Preston. Costner baseball může, o tom žádná. Není to poprvé, co o téhle hře vypráví na stříbrném plátně. Teď byl dlouhá léta oporou svého týmu, ovšem věk nezastavíš a po dlouhé pauze způsobené vážným zraněním ruky (fajn scéna) se dozvídá, že klub kupují noví majitelé, kteří s ním zrovna nepočítají. Navíc má jeho láska odjet pracovně do Londýna. Holt samé mizerné zprávy. Raimi nejde nikdy na dřeň, pouze klouže po melodramatickém povrchu a jen odškrtává jedno tupé hollywoodské klišé za druhým. Sice jsou Costner a (bohužel zesnulá) Preston sympatičtí, ale nějaká pořádná chemie nebo zajímavá romance se nekoná. Největší potíž je pak se samotnou hrou: prostě baseball je u nás tak okrajovým sportem, navíc pokud to všechno na nás tvůrci perou ve více než 130 minutách, nemůže to dopadnout úplně nejlíp. (27.08.2021)

Jenom několik zajímavostí pro ty, kdo se v baseballu až zase tolik neorientují. PERFECT GAME je situace, kdy nadhazovač nepřipustí ani jeden "Hit" soupeřových pálkařů, ale navíc nesmí pálkaři dopustit ani automatický postup na 1. metu pomocí "Walk" (4 špatné nadhozy), "Hit by pitch" (trefení pálkaře nadhozem) nebo jako následek "Error" (chyby v poli, bez které by došlo k vyautování. Tyto 3 předchozí situace se nepočítají jako "Hit", ale i tak nesmí u Perfect Game nastat! Pokud nadhazovač nedopustí "Hit", ale přesto se na základě výše zmíněných situací posune jeden či více pálkařů na metu, nejedná se už o Perfect Game, ale o tzv. NO HITTER. Zaznamenat Perfect Game je pro nadhazovače nesmírně obtížné, s trochou nadsázky by se dalo říci, že i skoro nemožné. Během 133 sezon MLB (Major League Baseball) se to povedlo pouhopouhým 17 nadhazovačům, což dává průměr přibližně 1 Perfect Game za 8 let nebo 1 Perfect Game na 11 000 zápasů!!! Tohle samo o sobě hovoří o její naprosté raritnosti. I přesto se však v roce 1880 stalo, že během 5 dnů byly zahrány 2 Perfect Games. Další však byla zahrána až za 24 let v roce 1904. Nejdelším obdobím mezi 2 Perfect Games je potom 34 let (1922-1956). 8.října 1956 zahrál Perfect Game nadhazovač Don Larsen v 5. zápase Světové Série (finále MLB) mezi New York Yankees a Brooklyn Dodgers, což je přesně ta Perfect Game, na kterou vzpomíná komentátor v tomto filmu. Je zde také vzpomínáno na Světovou Sérii 1984, ve které Detroit Tigers zvítězili. I ve skutečnosti tomu tak opravdu bylo, Detroit porazil 4:1 na zápasy San Diego Padres. Zatím poslední Perfect Game byla zahrána Randy Johnsonem (Arizona Diaminbacks) 18. května 2004. Již zmiňovaný NO HITTER je taktéž velmi ceněný a poměrně vzácný, ne však tak jako Perfect Game. Od roku 1875 do konce sezony 2008 jich bylo zahráno 257. (10.06.2009)

For Love of the Game vůbec vlastně není o baseballu jako takovém a proto se přiznám, byla jsem trochu zklamaná. Jako bývalý amatérský hřáč a občasný fanda "nejrychlejších šachů na světě", jak by řekl Hemingway, bych uvítala víc detailů ze hry. Sice chvíli pozorujeme Costnerův "Clean Inning" (čistou hru), ale film o tom vlastně vůbec není. Billy Chapel je stárnoucí nadhazovač Tigers, který celý život upřednostňoval baseball, před vším ostatním. Teď stojí před velkým životním rozhodnutím, zda opravdu chce obětovat pomíjivé sportovní kariéře opravdu vše... (26.02.2023)