Slovo

Na tu úmyslně rušivou kameru jsem si musel zvykat asi půlku stopáže a celou jednou hvězdu navíc dávam za téma. Dialogy byly občas tak šustivý, že na to nejde prostě nevzpomenout. Martin Finger je tak přirozenej, že si s tim ještě poradí, ale v případě Gabriely Mikulkový to občas fakt tahá za oči. A taky bych uvítal jednou něco míň komorního. #komunistijsousvině #tečka (70%) (03.12.2022)

Slovo je skupina hlásek tvořící ustálený celek a mající určitý ustálený význam a nebo taky české filmové drama o zachování si morálních hodnot po roce 68. Kdybych to celé měl přirovnat k jízdě automobilem, tak snad jenom tak, že Martin Finger řídit rozhodně umí, ale cesta je tak poklidná, že netřeba zařadit víc než za čtyři. Takový nedělní výlet do sousední vesnice k tetě na bábovku. Občas není od věci se jet tak na pohodu projet, někdo se ale raději vtěluje do pozice jezdce formule 1 a uvítá, když je na trati živo. (25.01.2023)

Mne to príde ako jemne nepotrebný film. Téma ohlodaná na kosť už veľmi nemá čím ohúriť a síce chápem, že Parkanová si snímkou splnila malý sen, ale dýcha to na mňa tézovitosťou a aj nápad ohúriť fotkami mi po určitých scénach evokuje fragmentáciu, a ozaj zbytočnú, ktorá v citlivom príbehu pôsobí skôr rušivo. Film však ponúka výborné výkony ústrednej dvojice Finger & Mikulková, ktorí svojim postavám vštepili hĺbku. Sú absolútnou devízou snímky a tak skvele vyzerajú a do diela pasujú... akoby ich tvorcovia vystrihli z časákov 60. rokov. Veľa má do seba aj kamera, ktorá štýlovo sleduje dianie v exteriéri obce z nadhľadu, niekde surovo reže do postáv čo má, ofc, príznačný charakter. (07.02.2023)

Klidné tempo, dlouhé záběry, přirozeně zahrané situace. Takové byly i Chvilky režisérky a scénáristky Beaty Parkované. Přesto jim chybělo mnohé. Nedochucený portrét jedné mladé ženy. A nic, co by emočně uspokojilo. Tady je to velmi podobné, jen k výše zmíněnému tu navrch máme neklidnou dobu. Má to být o slovech, co jsou jednou dána a která se nikdy neruší. Poctivý a oblíbený notář Martin Finger prostě s blížícím se srpnem 1968 nepodepíše a záhy ze strachu o rodinu a budoucnost o svých zásadách začne pochybovat. Má však své přesvědčení, má však silnou a svéráznou ženu, která při něm stojí. Jednoduchá dějová linka poskytuje velký prostor hercům, kteří příležitost chytili za pačesy, zbytek ovšem nehezky rychle vyšumí. A ve výsledku je smutné, že si nějaké dva týdny po shlédnutí víc pamatuju, že to bylo letos ve Varech, než co konkrétně mi to dalo. (18.12.2022)

Další pohled na trauma osmašedesátého, tentokrát zaměřený na mikrodrama uvnitř jedné obyčejné rodiny. Je to pořád dokola. Hledáme hrdiny v obyčejných lidech, vracíme se k tomu, jak jsme tehdy žili. Manýrismus Beaty Parkanové si vyhovuje s antiherectvím Gabriely Mikulové. Dalším podobným experimentům se budu vyhýbat zcela určitě. (05.12.2023)