Nástrahy zubařského křesla (S04E03)

V čekárně u zubaře jsem nikdy nespřádala vražedné myšlenky, zato sebevražedné mnohokrát. Taky jsem měla víckrát pocit, že z toho Prokrustova křesla živá už nevstanu. Je potěšující vědět, že ani člověk tak dokonalý jako Poirot, který i v soukromí domova chodí v obleku, není vůči přízemním životním aspektům (třeba plombám) imunní. V příběhu jsem se ale trochu ztrácela, snad tím, že mou pozornost příliš zaměstnávalo libé vrnění vrtačky. (18.07.2015)

Jedna z tých lepších Poirotovských epizód (horných 30%). Záhada, ktorá nie je nevylúštiteľná, nemusí mať človek mega IQ aby pospájal nasúkané a pozakrývané fakty, stačí, ak je dostatočne pozorným na ľudské tváre... ale nebudem prezrádzať tým, čo tento úlet detektíva Poirota ešte nevideli. Klasický Japp s (pre Poirota) hnusným lacným anglickým čiernym čajom s mliekom, klasické posedeníčko s rozhovormi s podozrivými a so svedkami, spletité časové slučky, typické hodenie zločinu na nevinného mladého anglického fašistu, dvojitá zámena úloh, malé detaily, ktoré bežnému pozorovateľovi uniknú, spona na topánke a predovšetkým geniálne Poirotove myšlienky. Ale stačí sa dívať, ak máte dobré oko, riešenie vám neujde. Mne ušlo, samozrejme :) keďže furt analyzujem, a obvykle nájdem dve-tri možné kombinácie, možnosti, riešenia, z ktorých jedno častokrát aspoň čiastočne sadne, len neviem ktorá možnosť to bude, no tentoraz mi to žiaľ nestačilo, lebo mi ušla tá dvojitá zámena, a tiež aj mám problém si zapamätať mená protagonistov, takže mi to ušlo, najmä kvôli tým menám som niekedy kúsoček pomalší :( :)) (01.01.2012)

Staromilská detektivka. Věhlasný Hercule Poirot se ujímá zdánlivě jednoduchého případu - sebevraždy zubaře... Leč celá věc se posléze ukáže býti právě opačnou, sebevražda byla vraždou a ,,jednoduchý případ" vede do těch nejvyšších kruhů... Detektivní film, který se obejde bez akčních scén, ba naopak - plyne pomalu jako voda v Temži...a právě proto se na něj dá dívat... (11.10.2007)

S04E03 - Jsem trochu na rozpacích. Počet postav mi nevadil. Základní dámskou šarádu jsem kupodivu odhalila, ale to je asi tak vše. Bylo potřeba pořádně poslouchat, kdo se jak jmenuje a jaké jsou mezi všemi vztahy. Totožnost mrtvoly v koši mi tak pasovala do mé představy "kdo je kdo" dobře. Ale jak byly provedeny ty vraždy v zubařské ordinaci a ta druhá v hotelu, to už šlo mimo mě. Ani závěrečné rozluštění Poirotem mi moc nepomohlo. Je to díl, u kterého jsem zatím nejvíce namáhala svoje šedé buňky mozkové. Bylo tu na můj vkus příliš náhod. Především dáma s přezkami na botách se v Londýně objevila náhodně a proto s její účastí přece vrah nemohl počítat. Vždyť na její přítomnosti stál celý plán. Pak někdo náhodně někomu doporučil svého doktora, někdo jiný zase náhodou viděl do objednací knihy a přitom na konci to vyzní jako promyšlené do jediného detailu i se záložním plánem. Jinak celkem nevýrazný díl. Jen mě tu doslova vytáčely ty dvě holky, co pořád poskakovaly po chodníku. (25.10.2015)

Mám naprosto přesně stejné pocity, když vcházím do zubařské ordinace jako tento slovutný detektiv. Takže i on je pouze člověk. Nicméně, zubaře považuji za nutné zlo, které musíme všichni chtě nechtě podstupovat. Tento příběh je velice zamotaný a komplikovaný, ovšem chyřte vymyšlený. Ale žádný zločin není dokonalý. (06.10.2012)