Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (S13E04)

Orient Express z roku 2010 byl jedinečný hlavně proto, že představil Hercula z nového úhlu a byl v tom totálně důsledný - všechno podřídil temnému psychologickému obrazu pátrání zlomeného muže. Tato epizoda se pokouší o něco podobného (návrat Hercula-milovníka zmítaného vinou), ale je zoufale nedůsledná, když se potácí mezi kulisovou švýcarskou operetou a sentimentem šestákového románu. Herculova femme fatale tentokrát působí jako levná a vulgární ruská štětule, rozuzlení je vysloveně dementní a alpský hotel působí jako špatně nasvícené jeviště pochybného kusu. Jen ten Suchet tím zase propluje s enormní grácií. Jinak ale slabý článek 13. série. [55%] (26.11.2013)

Poirota mám rád i nasucho, čili bez jakýchkoli citů a pouze přísně logického, ale tohle oživení silnou atakou rekurentní deprese jsem uvítal. I tu šťavnatou třešničku na jindy suchopárném vyšetřovacím dortu. Tři lidé, tři namířené zbraně. Mexická plichta! :-) Kdo by to čekal, takhle akční scénu, v jindy krotkých příbězích distingovaného francouzského čmuchala Hercule Poirota? Pardon, belgického čmuchala. Mon ami, takové faux pas! "Odhoďte zbraň!" "To není zbraň, to je objektivní korelativ." "Tak odhoďte objektivní korelativ!" A nebo, taky dobrá hláška: "Je v tomhle domě vůbec někdo, kdo není zločinec?!"   Navíc ty hory, ty hory... Po pleši velikána deduktivního vyšetřování Hercule Poirota tančí paprsky zlatavě modrého světla, odrážejícího se od zasněžených štítů horských velikánů. Scéna k nezaplacení. Zamáčknu nostalgickou slzu. Za pět. (09.01.2015)

Tak na tohohle Poirota jsem se z poslední série těšil nejvíc (po Oponě, samozřejmě). Ne snad kvůli předloze, kde mě z těch povídek žádná pořádně nezaujala, ale právě kvůli tomu, jak se s tím tvůrci poperou a spojí to do jednoho jediného filmu. A jak jinak, docela mile mě překvapili a dopadlo to opravdu lépe, než jsem čekal - a líbí se mi to více než kniha, i když je to pořád slabší film. No...to prostředí je naprosto fantastické a záběry na ty švýcarský kopce a přírodu jedním slovem strhující, tady se to opravdu povedlo. Uzavřené prostředí, jak už to tak bývá, celkovému výsledku hodně pomohlo. Po mnoha letech se konečně vrátila Poirotova nemesis, hraběnka Vera Rossakofová, ale mezi těma dvěma to nejiskřilo tak, jak mělo, ve Dvojité stopě byl ten vztah lepší. Scénář a v podstatě úplně nový příběh se moc povedly, zápletka s Marrascaudem byla parádní, opět jedna z velice působivých epizod, nemám moc co bych jí vytknul, snad jen pár nepatrných maličkostí a to, že není nejlepší. Paráda a těším se na dabing. Třináctá řada je prostě skvělá a vůbec mi nevadí, že z toho nakonec neudělali seriál, i když neúčast trojice Japp-Hastingss-Lemonová docela zabolí. 88%. (15.03.2014)

Vynikající drsný plný příběh v nádherném uzavřeném prostředí s náznaky hororu i moderních prvků, ale zároveň krásně starosvětský a ctící ducha starších dílů, včetně závěrečné napínavé rozřešovačky. No a ta úplně poslední scéna byla dechberoucí a posunula to do úplně jiných výšin. Zkrátka skvělý díl před úplným závěrem seriálu. (01.01.2015)

Jestli má být celá závěrečná Poirotovská série hlavně o filmařských experimentech (dobře, možná jen ozvláštněních, která jsou neobvyklá v podstatě jen díky použití v Poirotově světě), která si už víceméně jen dělá z diváka legraci podivnými šmodrchanci, které v jednotlivostech prohlédnete, tak děkuji, nechci. Tohle zkrátka nezachrání ani Tom Wlaschiha aka The Man z Hry O Trůny... Démoni minulosti se vyvolávali o mnoho lépe na mnoha jiných místech, ba i přímo v životě legendárního Belgičana. Dívat se na to dá, co do vizuální stránky je to stále vynikající dobovka (když pomineme exteriéry...), ale ve srovnání s ostatními díly je to slabota. 60%. Maximálně. (27.06.2014)