Tancuj Matyldo

Na dosavadního dokumentaristu a televizáka nadmíru povedený celovečerák. Rázlová v pohodě, Roden po delší době ve výborné civilní roli, fajn dialogy a i tím humorem se naštěstí šetřilo. Občas to šlo trochu zkratkou, ten přechod v uvědomění si hodnot by zasloužil krapet vypilovat, ale jinak nemám výhrad. V krátkém sledu po Úsvitu další tuzemská událost, co mě přesvědčuje o tom, že nad českým filmem netřeba lámat hůl. [kino LUNA, s rodiči] (30.11.2023)

Po "Přišla v noci", filmu, který opravdu nesnáším, je tohle balzám na duši. Silný a  opravdový scénář, uvěřitelné dialogy. Skvělý výkon Karla Rodena a Reginy Rázlové. Lva za nejlepší herečku měla rozhodně dostat ona a ne ta děsivá osoba, která ho dostala jen a pouze za ztvárnění svého osobního šílenství (což mnohým docvaklo bohužel až při předávání). (07.04.2024)

O strastiach patologickej zábudlivosti a ľudskej premeny exekútora, čím sa jasne od začiatku naznačuje, že ide o nečloveka, v aspoň čiastočného človeka, kedy až nešťastie, choroba či nepriazeň osudu dokáže vyhĺbiť z neho aspoň niečo citlivé. Pre mňa to ale až taký veľký film nie je, je dobrý, ale nie strhujúci, taký bežný v nebežnej téme s odkazom, že ten sociálny systém u nás nie je ideálny. (02.04.2024)

V kolika verzí, kolik zpěváků, v kolika stylech a aranžmá u jedné písně, Waltzing Matilda; a právě tolik - ne-li mnohem víc - je variant milostného trojúhelníku: matka, její syn a jeho žena, ale tahle píseň se jmenuje Stárnutí k smrti (Alzheimer je jen subvarianta). Slavík v zájmu košatosti příběhu přibírá vnuka (ti většinou v chybí) a ošetřovatelky (v širším smyslu, ty chybí jen zřídka). Vyuštěním jsou jen dvě možnosti: matka zemře doma, matka zemře v ústavu. Pokud zemře doma, potom v mezidobí dojde k rozchodu muže a ženy. Žena argumentuje: když v obou případech zemře, proč ji mít doma? Protiargumentace je obtížná. Pokud se zdaří, následuje další argument: proč si tím ničit vlastní života? Na to se už sotva co dá říct. (03.05.2024)

Funkční intimní drama, které si sice nese "tíhu" pozitivního poselství a tak rozhodně nepotěší ty, kteří ve svém neradostném životním údělu hledají tu pravou filmovou kvalitu a naděje či nedej bože láska jsou pro ně sprostá slova.  Ovšem nás ostatní, takové ty normální, možná i sangviniky, nemohl tenhle střízlivý herecký koncert páně Rodena, Rázlové a nadějného Šoposkiho nepotěšit.  Nenápadně si Matylda, jak jsem koukal, posbírala i nominace na České lvy a byť si kromě hudby nic neodnesla, tak cítím naději, že by to ani s českými filmovými cenami nemuselo být do budoucna tak špatné. Pan Alzheimer je a asi i dlouho bude vděčným filmovým tématem, poněvadž na stará kolena si s ním nikdo z nás povídat  jistě moc nechce a po padesátce se stává noční můrou častěji než anorektická dáma s kosou a tady pan Slavík o něm zpívá docela poctivě.  Nejsilnější scény: Hovno! a Pomoz mi.  K pětce mi chyběl pohled Otce.. (21.04.2024)