Tancuj Matyldo

Smutných filmů o stáří a umírání je celá řada. Rázlová s Rodenem ale slibují velké dílo a taky se ho dočkáme. Ačkoliv Karel co do výrazových prostředků hraje už dvacet let to samé, funguje to. Regina si dojde pro Lva, režisér se myslím mihnul ve filmu na jedné fotce a kromě slušně hrajícího Antonia nejvíc zaujala krásná Natálie Hejlová. (02.05.2024)

V nějaké profi recenzi jsem si přečetl, že dílo srovnatelných kvalit se v ČR natočí jednou za 10 let. Já je tomu filmu neupírám, některých jsem si i vědom. Zároveň jsem si ale vědom toho, že podobně laděných věcí už jsem viděl X, že to na mě působilo klišovitě, že jsem v tom nacházel lapsy (získat zpět byt darovaný mentálně nemocnou paní by pro doktora práv neměl být nejmenší problém, stejně tak by pro solventního člověka neměl být problém sehnat pro nemocnou matku ústavní péči), že mi to přišlo poměrně nezajímavý, málo uvěřitelný, zdlouhavý a celkem laciný. Navíc mám velice nerad exekutory a na poctivé NEVĚŘÍM (!!!). Zkrátka mě tenhle film se dvěma gramatickými chybami ve dvouslovném názvu (alespoň si myslím, že v něm jsou) nenadchnul. A hodně mě těší jediná věc: že nemusím chodit do kina s tím profi recenzentem, co si z Tancuj Matyldo cvrknul do kalhot. Jenom bychom se kvůli tomu navzájem rozčilovali. (01.04.2024)

Sám vím jaké je to žít se starší generací a zaplaťbánbůh se jich žádný stařecký choroby netýkají miluju je vše je snažší. V tomhle případě jsem příběh o bezempatickém synovi nuceně se starající o svoji nemocnou matku bral jako výzvu proti Simoně Pekové a její invazi do bytu mladých. Herecky skvěle zvládnuté zvlášť od profíka Karla, který to posunuje výš. Mladej byl někdy na sestřelení, ale měl to ve scénáři a chudák Regínka se protrápila Alzheimerem a stejně ji cena při lvu unikla. Bohužel snad jindy.. 70% (28.04.2024)

Chtěl jsem napsat "mezi slepými jednooký králem", ale to jsem si rychle zamítl, protože to je dobrý film. A upřímně. Škoda jen, že to je natočené jak televizní film a výprava je někde na úrovni Spolu, což není automaticky zlé, jenom dost chudé na kinofilm. Vlastně mi to Spolu svojí mdlou vizuální stránkou dost připomínalo, trochu i tématem nevyléčitelné nemoci, ale zatímco tam jde o autismus, tady o alzheimera a na autismus se neumírá. Hlavní rozdíl ale je, že zatímco Spolu má scénář jak seriál na Primě, Tancuj Matyldo přináší psychologické vedení, dostatečně a uvěřitelně propracované postavy a je znát, že za tím stojí někdo, kdo ví, o co přesně jde a umí to i podat. Tento typ filmů často vydírá, v horším vydírá a nechává umírající (nejlépe děti) pronášet kýčovitá "moudra" o životě, ale tady je vydírání jen v samotném závěru a to ani není vydírání, jen zobrazení toho, co jednou muselo přijít. Přirozenost a snaha neždímat slzy z diváků za každou cenu je největší předností filmu, jelikož díky němu jde o film, kterému jde opravdu o to vyprávět o alzheimeru, ne o laciné citové vydírání. Jen škoda, že to vizuálně je tak zdechlé a bez nápadu, protože takhle jsem se nedokázal zbavit dojmu, že nejde o televizní film. A nezachrání to ani obstojí herci. Za mě tedy tři, ale velice silné a rozhodně si to budu pamatovat jako jeden z lepších nových českých filmů. Silné 3* (14.04.2024)

Musím dát plný počet. Již několik týdnů ve mně tento film rezonuje a já stále marně hledala slova, kterými bych vyjádřila svůj vztah k němu. Není to největší filmový zážitek všech dob, dokonce to rozhodně není ani film roku, ale je to neskutečný citový zásah pro nás, kolem kterých prošlo něco podobného. Prožít si svůj film vytvoří možná silnější pouto, než by dokázalo vytvořit to největší umělecké dílo. Moje maminka mě přivedla k všemu krásnému, co může umění nabídnout. Dala mi nahlédnout do tajů literatury, představila mi hudbu a seznámila mě s filmem. Byla mým trpělivým průvodcem po křivolakých stezkách umění vinoucích se mezi haldami nevkusu. Nebála se mi ukázat to špatné, abych ho dokázala odlišit. Na sklonku svého života prodělala operaci a narkóza ji připravila o ducha. Nebylo to postupné, tak jako v případě Matyldy. A já možná Karlovi tak trochu závidím, že měl čas se s tím vyrovnat, že měl možnost ještě ve světlých chvilkách své mámy najít její původní já. Filmového Karla situace hodně změnila, z nesmlouvavého exekutora se stal chápající člověk. Připouštím, že tenhle přerod mi přijde poněkud umělecky nadnesený. Ale je to jediná drobná vada, kterou na snímku nacházím. Regina Rázlová vyzrála v naprostou hereckou špičku. Majitelka jedněch z nejkrásnějších nohou československého filmu sedmdesátých let se nezdráhá promenovat před kamerou rozčepýřená, s vykasanou noční košilí a bez mejkapu zakrývajícího brázdy vrásek. Ve chvílích, kdy je Matylda zmatená, máte chuť ji nabídnout pomocnou ruku a odvést si ji domů, tak zoufale působí. I když jsou filmů s podobnou tématikou spousty, jen hrstce z nich se daří to, co se povedlo Waltzing Matildě, vystříhat se citovému vydírání a patosu. (01.05.2024)