Spider-Man

"Je ti dobře? Vypadáš jako bys byl ve vědecký soutěži druhej." Kdyby mě kousnul pavouk, tak bych se naštval, onemocněl, zemřel a nikdo by o tom nenapsal comics, ani by nenatočil film. Jenže Peter po kousnutí začal spřádat sítě a tarzanovsky se přemísťovat v červenomodrém hadru, což bylo to nejlepší z filmu, ale na druhou stranu mě moc nebavily ty černobílé postavy, klišoidní rozhovory, předvídatelné situace a zejména dovysvětlování děje pro retardované diváky. (25.11.2016)

Krátké animované příběhy o pavoučím muži jsem dříve obdivoval. Jako mladý jsem skoro nemohl dýchat, když Spider-Man pomocí své pavučiny létal z jednoho konce města na druhý a obdivoval jsem rozličnost záporných hrdinů a hlavně jejich souboje s naším hrdinou. Proto bylo veliké nadšení, když jsem se doslech, že se můj vzor dostane i do celovečerního hraného filmu. Měl jsem sice trochu strach, aby nebyl příběh, který nabízí díky své pestrosti neuvěřitelné možnosti, zmršen, jak už tomu u adaptací bývá, ale ten ustoupil jakmile jsem dostal zprávu, že na režisérskou sesli si nesedne nikdo jiný než Sam Raimi. Můj ledový klid a naprostá důvěra k tvůrcům však byla zlomena už chvíli poté co jsem zasedl do kinosálu a velkolepá podívaná mohla začít. Podívaná, která se rozběhla na plátnech byla až mrazivě nudná a nevzbuzovala ve mě žádné očekávané emoce. Byl jsem doslova šokován tím, jak jsou jednotlivé postavy jednoduché a nezajímavé a ještě více tím, že si k nic nejsem schopen vytvořit žádný vztah. Dokonce ani ta nejzajímavější rovina příběhu nebyla nijak moc rozvinuta, hledání pravé Spider-Manovi identity, nejistota hlavního hrdiny, zda vůbec patří do lidské společnosti. Všechny zápory ještě obohatil záporný hrdina, který je, řekněme si to na rovinu, dementní. Místo klasického záporáka, jakého jsem očekával, mi tvůrci naservírovali zmateného tatíka, který si vlastně není jist tím co chce. No je mi prostě ouvej, že to dopadlo takto. Spíše než o pěkný film v duchu původního animovaného seriálu Spider-Man připomíná slabšího sourozence o poznání dokonalejšího Batmana. (06.04.2006)

Raimi se chtěl zavděčit všem a vznikl nechutně předražený komiksový miš-maš bez náznaku života i originality. Charisma Tobey Maguirea je srovnatelné s jiným bezobratlým "Vod všeho vosum" z Makové panenky, takže v paměti nakonec utkví jen MISS Mokré tričko K.Dunst a následující pavoučí polibek, který se klidně mohl zvrhnout, kdyby měl Spidie trochu pružnější pavučinové vlákno, v nefalšovanou šedesát devítku.. (19.07.2010)

Tak tenhle film že boural rekordy v divácké návštěvnosti v kinech po celém světě? A čím si tohle privilegium zasloužil? Totálně nevýrazným Tobeym Maguirem? Scénářem, který nenabízí nic převratného a ani nedá hercům šanci se rozehrát? Ne, vážně, tenhle film je jen a pouze průměr, a pokud je považován za trhák, tak já tento názor rozhodně nesdílím. Ale chápu, že hlavně divácká kategorie "teen" bude asi sdílet jiný názor. Btw. Můj dvouletý syn je ze Spidermana zatím taky paf. :-) (25.04.2003)

Vlastně platí totéž, co jsem napsal o dvojce, i první díl představuje komiksovou předělávku s poměrně svojským duchem, dobrými herci a slušně napsanými postavami. Odmyslím-li si občas trochu afektované dialogy a zákonitou předvídatelnost, je první Spider-Man výtečnou zábavou, která má hlavu i patu, kde jí člověk čeká. V dobrých tricích, slušném napětí, solidním (byť ne strhujícím) soundtracku Dannyho Elfmana. Na dvojkou převažuje přítomností a charismatem Williama Dafoe v civilu, naopak ztrácí ve chvílích, kdy se tento "zakuklí" do zelené masky, která prostě ubírá jeho civilní démoničnost. I efekty už působí poněkud zastaraleji a následovník je v tomto ohledu dozajista působivější pastvičkou pro oči. První díl je též trochu "nezávaznější", pubertálnější, hravější, pravé dilema super-hrdiny čeká až na druhý díl. To ovšem nelze brát jako negativum. Poctivé 4 hvězdice do kožuchu a vskutku koukatelná zábava. (15.04.2006)