Jmenuju se Dolemite

Kdo tvrdí, že Eddie Murphy v posledních 10ti a více letech nic nepřevedl, měl by si naordinovat pecku Mr. Church. Fakticky si dal tvůrčí pauzu, aby nyní natočil své vysněné filmy a vrátil se ke klasikám (Policajt z BH 4, Cesta do Ameriky 2). Dolemite je rozhodně film pro úzkou cílovou skupinu, osobně jsem ztrácel, jelikož o subžánru Blackpotation nic nevím, ale dá se to brát jako pohodový netflixovský feel good s dobrými herci ve vedlejších rolích. Nic, co bych si za pár let chtěl zopakovat, ale za nahlédnutí pod pokličku a několik humorných scén díky...7/10 (26.12.2019)

Další příspěvek v kategorií komedií o natáčení špatných filmů. Kvalit snímku Ed Wood to ovšem nedosahuje. Navíc mám trochu obavy, že mé hodnocení by bylo o hvězdičku slabší, kdybych již nebyl skalním fanouškem Rudyho Raye Moorea (k tomu, abych se jím stalo, mi stačilo zhlédnutí filmu Disco Godfather, k jiným jeho snímkům jsem se bohužel zatím nedostal). Film Ed Wood jsem naopak viděl dříve než Ed Woodovy filmy, tam mám naopak pocit, že ty původní filmy v důsledku Burtona snímku poněkud nadhodnocuju:-) (13.10.2020)

„Z ktorej sku*venej planéty sem spadol?!“ Žiadne „dolemitovky“ som v živote nevidel, ale toto ma bavilo. K štyrom hviezdičkám tomu niečo chýbalo, ale Eddie to zachraňuje, viacero scén je skvelých (sexuálna scéna, kaluž), dokonca Wesley Snipes je super (ale má o dosť menšiu rolu, než som čakal) a každý, kto má rád filmy o natáčaní filmov (napr. Disaster Artists, Ed Wood alebo ostatne aj Trhák pána Bowfingera s Eddiem), tak si túto jazdu užije. Bolo to trochu vážnejšie, než som čakal, ale paradoxne napokon aj to hodnotím viac kladne, než negatívne. Fakt som sa bavil. Ale ako vravím – niečo, neviem čo presne, tomu chýbalo. (23.11.2019)

První půlka je strašně mdlá slabota bez emocí, bez funkčního humoru, bez atmosféry, bez šťávy a bez zapomenutelných scén. Teda jo, ten humor tam je, ale v tom stylu, jaký měl Rudy Ray Moore - a to je humor založený na sprostých slovech. V druhé půlce se začne točit Dolemite, už to konečně začne být nějak zajímavé a posledních 20 minut se mi i líbilo svojí pozitivitou, jen to poselství "jdi si za svým snem i přes všechny překážky" tady působí až příliš omletě. I tak z Jmenuju se Dolemite (ačkoli jsem se na něj těšil, protože Rudyho Raye Moora mám rád pro jeho až zábavně příšerné herectví) mám poměrně průměrný pocit. Eddie Murphy se sice snaží hrát komediálně i vážně a některé scény to má vtipné a povedené (všechny jsou ale až v druhé polovině), ale mohlo to vypadat mnohem, mnohem líp. Chybí tomu to kouzlo, co má třeba The Disaster Artist (na které se možná Brewer měl podívat předtím, než to točil) nebo tomu chybí aspoň výraznější filmařská práce. Nebo cokoli jiného, co by to oživilo a udělalo z toho silný nebo aspoň zapamatovatelný zážitek. Slabé 3* (01.01.2021)

Eddie také stárne , ale pořád to v sobě má. Postava sprosťáka Rudyho Ray Moora, který jde za svým cílem , být slavný, mu sedí skutečně jako " prdel tlusté ženské na hajzlíku". Rekonstrukce skutečných událostí v zábavné a po černošsky sprostém provedení ač je dostupná v dabingu vynikne jen s titulky. Pravověrní vyznavači " Motherfuckerů" filmů si to samozřejmě užijí mnohem více než Ti co se berou moc vážně. Příjemně koukatelné. (25.10.2019)