John Wick: Kapitola 4

Můžou být mírné spoilery, ale nic zásadního k ději, spíše vypichnutí jednotlivých scén. Nejlepší Wick a dost možná i nejlepší akční nářez, který už plnohodnotně konkuruje Raidu 2 ( v jistých ohledech i převyšuje). Stahelski je neskutečný borec, který natočil 3 hodinový akční orgasmus a já v kině zemřel, viděl svůj pohřeb, reinkarnoval se a vstal z popela jako úplně novéj Phoenix našlehaný ohněm a narvaný adrenalinem. Celý film je tak sexy a vzrušující, že jsem z něj nadržený jak prase. ( Se mi u žádného filmu ještě nestalo!!). Ve filmu jsou 4 akční sekvence, kde každá jedna má snad 20-30 minut a mohlo by posloužit jako finále u jiného filmu. ( Vidět 4 finále najednou to chceš!!). Samurajský masakr v Osace Continental měl silný nádech Asie a tam jsem si rozhodně vrněl blahem. Sympatická Rina Sawayama a Hirojuki Sanada jsou skvělým zpestřením a celé to má velmi hutnou atmosféru, kde se pomalu zatajuje dech. Další kapitola patří Scottu Adkinsovi v Berlíně, který si tu střihnul "Kingpina" a jeho postava je příjemnou karikaturou. Scéna u stolu má rozhodně své kouzlo, které je završené i drsným fightem na jedné luxusní rave party, které bych se okamžitě chtěl také zúčastnit. Sekvence na Vítězném Oblouku v Paříži zaujme svým netradičním prostředím. Zakomponovat fighty a střelbu během dopravní špičky je geniální nápad a celá tahle sekvence bere dech svým adrenalinovým pojetím. Wick zde hezky využívá protijedoucí auta k likvidaci soupeřů- lahoda! Vrcholem je pak přestřelka v baráku s využití 2D kamery, kde Wick využívá ohnivé střely z brokovnice ( infarktové stavy!!!) jeden z nejlepších nápadů v historii akčních filmů vůbec, ty kamerové nájezdy zkrátka braly dech jak máloco. Finální schody k Bazilice Sacré-Cœur opět zaujmou prostředím a přívalem protivníků. Má to zkrátka nádech počítačové hry, kde se na Vás valí jeden nepřítel za druhým a to já můžu. Hodně potěšily nové postavy na scéně. Krom zmíněného Adkinse a Sanady velmi potěšila postava Stopaře Nobodyho, který se svým pejskem byl skvěle synchronizovaný a byla to opět solidní vsuvka v akčních pasážích. Bill Skarsgård není fighter, takže jemu patří slávy méně, ale v dialogových pasážích byl rozhodně velmi sebejistý. Marko Zaror je také slušným překvápkem, má snad nejlepší roli kariéry a bavil mě.Největším tahounem je však bez debat slepý Donnie Yen ( chápu rozhodnutí tvůrců udělat z něj blind mana, protože jinak by neměl šanci vůbec nikdo), který s katanou předvádí pěkné kousky. ( Tady trochu menší výtka, že nevyužíval své slavné Wing-chun, ale přes to se překousnu). Má tu skvělý charakter i charisma a neuvěřitelný assassin kodex. Toť k postavám a k akci, co zbytek. Vizuálně se jedná o masterpiece, všechny lokace, interiéry a exteriéry vypadají přepychově a honosně, barvy, nastínění, využití prostředí na maximum ( déšť, neony, nasvícení, monumenty v tomhle ohledu velká pastva pro oči), výborná je i hudba ( ta je však skvělá v celé frančíze, ale tady mi přišla nejintenzivnější). Za sebe musím pochválit i samotné lore kolem vysokého stolu a asassinů, někdo si stěžuje, že to mohlo být více do hloubky, ale neznám žádný akční film, který by měl zajímavější mytologii světa jak právě Wick. Vzrušen jsem byl i z detailního představení bouchačky Pit Viper! Jediné, co by se mohlo vytýkat je menší přepálenost ( Pád z okna a ze schodů), ale správný fanoušek se nad tímhle jen hezky pousměje a jede dál. Tohle k tomu patří. Stahelski a celý tým si zaslouží poklonu za neuvěřitelnou kreativitu, cit pro detail a všelijaké různé způsoby k zneškodnění člověka. Tohle celé vymyslet dá víc práce než kdejaký scénař u oscarového drama. Já si tuhle výsostní a luxusní jízdu opět užil a těším se až navštívím kino znova. Úžasně strávené 3 hodiny a bral bych i hodinu další. Nechápu proč někdo, kdo nemá rád akční filmy a nerozumí jim leze na předpremiéru. Instantní kulka do hlavy. 10/10. (23.03.2023) (méně) (více)

Alebo ako by to dopadlo, ak by Tarantino raz natočil Kill Bill 3 (s pomstou dcéry Vivicie A. Foxovej). Ako fanúšik akčných filmov 80. a 90. rokov tomu nechcem vyčítať blbosti ako že kým minule pozabíjal John „všetkých“, tak teraz je hrozba ešte väčšia (čiže musí pozabíjať „ozaj že všetkých fakt všetkých na celom svete“), absenciu polície (majúcej na saláme, že sa uprostred európskeho veľkomesta odohráva polhodinová prestrelka a masová bitka vrátane neborákov zrazených autami) alebo že Winston bol minule zlý, ale teraz sa na scéne zjavil niekto „zlejší“, takže zrazu je dobrý. Tiež by som sa rád vyhol naivnej (pseudo)kritike za to, ako „štatisti“ poslušne čakajú, kým John nezlikviduje ich parťákov a až potom mu nabehnú do rany. Toto je ošetrené trochu lepšie, ako v iných akčniakoch, takže počas čakačky aspoň nadskakujú v úzadí a teda vykonávajú pohyb, pri ktorom pôsobia ako keby sa snažili zaujať správnu pozíciu, čiže ich divné vyčkávanie až tak nebije do očí. Štvorka sa síce občas zmieta na hrane sebaparódie (Winstonova nekonečná chôdza galériou, megavážne reči á la Shakespeare, nekonečný pád zo schodov), ale nevadilo mi to a miestami som dokonca mal pocit, že je to tu naschvál. Prehlbovanie sveta zabijakov (šialená postava Killa hraná Scottom Adkinsom, ruskí Rómovia) ma v štvorke bavilo o kúsok viac, ako v niektorých z predchádzajúcich dielov, pretože tentokrát sa vďaka tomu príbeh posúva predsa len trochu iným smerom a máme dojem, že to ozaj už smeruje do nevyhnutných končín, z ktorých niet návratu. Keďže ale máme dočinenia so štvorkou, po ktorej napriek jej koncu zrejme na 99% príde päťka, tak kvázi definitívne veci sú na konci vyriešené, aby sa mohlo veselo pokračovať ďalej. Ale to je proste údel pokračovaní. Vyčítať im to je ako vyčítať oblohe, že je modrá. Je úžasné, ako sa z „ničoho“ stala taká veľkolepá akčná jazda s kamerovými jazdami, ktoré ak by sa objavili v melodráme, boli by nominované na Oscara, s bravúrnymi a v dobrom nekonečnými akčnými sekvenciami plnými nápadov a skvelých hereckých výkonov v čele nie-príliš-ukecaným Reevesom až cez fantastického Donnieho Yena a Hirojukiho Sanadu, ale tiež Fishburnea, McShanea, Billa Skarsgårda a najdrsnejšieho bachara, akého kedy mali v Shawshanku, ktorý to tu váhou a bradou dáva až na Russella Crowea. Rušila ma  postava „Nikoho“. Pôsobí dojmom, že je tu len preto, aby aj v štvorke bol namakaný belgický ovčiak (hoc bez vestičky, blesky hromy na vás, zákerní tvorcovia!). Nie, že by sa Shamier Anderson nemohol pochváliť charizmou. Ale keď vidíte batôžkara, ako sa snaží pôsobiť rovnocenne v spoločnosti extrémnych zabijakov, ktorí vás dajú dole pomocou plyšáka, tak to proste pôsobí smiešne. Ako-taký akčný rešpekt si u mňa získal až vo finále, kedy prostredníctvom strelných zbraní, „vlčáka“ a geniálnej nepriestrelnej vesty (ten záber!) konečne pôsobil rovnocenným dojmom (s prižmúrenými očami). Vôbec som každopádne nepochopil, prečo niekoho takého markíz najal na likvidáciu osoby, ktorá behom pár sekúnd zabije desať cvičených zabijakov. Jediným dôvodom by azda mohlo byť to, že je stopár, ale je otázne, načo markíz potrebuje stopára, keď Wicka zjavne nemá problém vystopovať každý, kto chce. Ešte mi vadili blbosti ako že všetci naokolo tancujú a zjavne im nevadí, že tesne vedľa nich prebiehajú jatky, ale to už je údel akčných scén odohrávajúcich sa na diskotéke. A Caine by perfektne zapadol do Daredevila, ale tu pôsobí (napriek fantastickému Yenovi, ktorý však žiaľ čiastočne doplatil na nerozhodnosť tvorcov, ktorí netušili, či je dobrý, zlý alebo makový) podobne rozprávkovo, ako chlap, ktorý pred 40 miliónmi dolárov uprednostní svojho psa. Jasné, kto by nemiloval svojho psa. Ale... 40 miliónov??? Tvorcovia sa zjavne inšpirovali Daredevilom aj u druhej postavy v podobe tristokilového mafiána á la Kingpin. Ich nápady miestami berú dych, budete pri nich nechápavo krútiť hlavou (nunčaky, scéna z vtáčej perspektívy, kruháč). Toto je skrátka vrchol súčasného akčného (amerického) žánru a kto tvrdí, že nie, tak tomu nerozumie. (13.08.2023) (méně) (více)