John Wick: Kapitola 4

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Vlastne uz docela nuda. Tahle serie me nikdy nejak extra nebrala, ale kazdej dil dokazal prijit s necim zajimavym, nicmene ctyrka uz krome jedny naprosto libove ze shora nasnimany akce nenabizi naprosto nic zajimavyho. Je fajn, ze i pres naprosto silenou stopaz je tak 80% casu akce, jenze ta uz proste neni nicim zajimava. Reeves si natrenoval zhruba tri pohyby, ktery tu predvadi porad dokola, stovky no name zabijaku pobihaj zmatene po place, pripadne cekaj, az na ne prijde rada, aby behem deseti sekund naprosto tuctove zhebli, po chvilce uz clovek dokaze odhadnout, co a jak se bude dit a ve chvili, kdy vidite uz asi tak po paty vsemoznejma neonama nasvicenou lokaci, kam se riti opet dalsi halda budoucich mrtvol, zacinate si rikat, jestli si z vas tvurci delaj prdel nebo to myslej vazne. A to ani nezminuju ty skoro az wtf momenty typu neprustrelnejch obleku, Wickovo skok z tretiho patra, kotrmelec asi tak z 300 schodu, to, ze obyvatelstvo vsech mest je bud slozeny jen ze zabijaku a nebo slepcu, ktery nevidi, ze se okolo nich zabiji a tak dal tancujou, jedou autem a podobne, ackoliv metr od nich litaj haldy mrtvol a podobne. Co se tyce hercu, zajimava je tu mozna tak dvojice McShane a Fishburne, ty maj aspon nejaky charisma, Skarsgardovo zaporak je tragickej, Yen je sice fajn jako vzdy, ale to by z nej tvurci nesmeli udelat slepce, na kteryho z nejakyho duvodu vsichni spolehaj. Nejvic asi pobavil Adkins v roli tlustyho nemcoura, skoda, ze tu nebyl delsi dobu.  No a Keanu hraje ten svuj klasickej standard. Ne ze by teda mel co hrat, scenar filmu vysel tak na dve stranky, jednotlivy postavy jen furt dokola opakujou stale stejny prupovidky, takze po chvilce clovek skoro s jistotou odhadne, co z nich vypadne. A i celkove dej, minimalne v prvni pulce nedava v podstate moc smysl, trochu se to rozjede az kdyz se vymysli duel. Abych ale jen nekritizoval, natoceny to je docela dobre, sem tam se povede i pekna hudba a akce je misty fajn drsna a krvava, ale znova bych si to uz nepustil. (03.08.2023)

Až nestoudně opulentní vizuál a impozantní akční sekvence, bohužel velmi prkenné co do hereckých kreací a konverzačních scén. Občas se mi to zdálo až trochu srandovní z hlediska toho, co protagonista přežije, stejně tak nesestřelitelnost slepého antihrdiny mlátila do očí. Tomu jsem zkrátka moc nevěřil. Mám s tím filmem tedy řadu problémů, není mi třeba ještě zcela sympatické, že se trochu nafoukaně tváří jako kinematografický milník, když jde v podstatě jen o akční béčko ...a ten svět také není vybudován úplně neprůstřelně - zajímalo by mě třeba, jak se hrdina evidentně víceméně bezproblémově pohybuje po světě, když zvládne vystřídat tolik destinací. Ale můžu tomu dát tři hvězdy, když stejné hodnocení ode mne dostaly o mnoho úrovní horší řadové akčňáky z Netflixu? No, nemůžu. (29.03.2023)

Brutální akční jizda,která v sobě opakuje už viděné a přijde s pár novými nápady v přehnané délce ke třem hodinám. Pro mě je to už skoro karikatura a definice zbytečných scén a postav (kdo měl kdy význam kromě Johna?). Přesto jde o úžasnou ukázku schopností dnešních kaskadérů, techniky, fyzického odhodlání a choreografie. Střelnice v domě že Sacrecour "že shora" je naprosto luxusní. Mytologie ani příběh už nemá co nabídnout. Jsem rád, že je (snad) konec. PS: kdyby Donnie Yen řekl,že s ním je síla,dal bych 5 za ten crossover. (27.03.2023)

Pokud jsem dal čtyři hvězdy Extraction, pak je musím dát i Wickovi, ale moc už se mi teda nechtělo. Ono, ne že by tam bylo málo akce. Té je tam až až, možná dokonce více než by bylo záhodno. A začne to svižně hned v úvodu. V podstatě každých 10 m pohybu Johna nějakým směrem znamená haldy mrtvých, které se v celkovém součtu dají počítat v řádu nižších stovek... Asi to byla pro mne smůla, že jsem si tenhle čtvrtý díl dal po obou dílech Extraction. Tam je to co se týče killů nemlich to samé. Tady mi to lámání krků a rány do hlav už po chvilce začaly nudit. Fascinovala mne diskárna v Berlíně, kde ačkoliv se mezi tančícími rubou chlápci se sekyrkama (proč se sekyrkama jsem nepochopil), dav trsá v rytmech techna a blikajících stroboskopů dál jako by se nechumelilo. Možná měli tanečníci nachumeleno kdo ví, ale faktem je že prchat začali až když Wick opouštěl s důkazem v dlani taneční parket. Scénka z Paříže by zase mohla skvěle posloužit v rámci nějakého pořadu BESIP, proč přecházet rušné komunikace pouze na přechodu pro chodce. I zde doprava nepochopitelně jezdila ač se na kruháči dělo opravdu lecos. Inu uspěchaná a hektická je ta dnešní společnost a málokdo se věnuje dostatečně tomu, co se děje kolem vozu. Závěr mi konečně trochu spravil chuť a musím říci, že všeho už bylo tak akorát, takže jsem rád, že to čtyřkou končí. Od doby co Johnovi zabili štěňátko uteklo už 9 let a je asi načase se posunout někam dál. Jináč má Keanu můj respekt! Na těch skoro šedesát vypadá pořád dobře i pružně. Dávám tedy za 4 vlčáčí kousance. * * * * (09.07.2023)