John Wick: Kapitola 4

Je to sice šíleně dlouhé, ale tu akci kluci zkrátka umějí na jedničku s hvězdičkou. Respektive momentálně nemají absolutně konkurenci. Klidně to prozradím, ale jsem moc rád že se celý John Wick konečně uzavírá. Dostali jsme slušnou porci zábavy, ale už jsem si neuměl zkrátka představit, koho by John musel ještě v dalším díle zmlátit a postřílet. Donnie Yen je určitě velmi důstojný protivník. 70% (11.07.2023)

John Wick 4 má ambice zas až příliš velké a nezvládá to úplně, hlavně ta délka je ubíjející. Stahelski s Reevesem neznají míru - bobtnání mytologie světa bylo nezbytné, co bylo v jedničce jako zábavná blbina tak trochu parodující žánrové prvky po nečekaném úspěchu umožnila to že vůbec bylo jak navazovat, jen díky mytologii toho světa vůbec ty pokračování (a budoucí spin-offy) mají na čem stát. Ale zbytečně se v ní opakují, místo vypíchnutí toho nejpodstatnějšího vrší detaily které začínají působit genericky - a bohužel to samé se děje v akci. Ta je místy pořád dokonalá, kulervoucí, epická, a já nevím jaké superlativy bych k ní ještě vymyslel, nic v žánru dnes nesnese konkurenci... ale nikdo na světě mi nevymluví že kdyby všechny akční scény tady zkrátili na polovinu, tak by byly mnohem lepší. Vypíchnout to nejlepší, zahodit zbytek - repetice ubíjí a snižuje dojem. Matrix lobby má dvě a půl minuty a stejně je to scéna kterou nezapomeneme do konce života. Nikdo nepotřebuje aby Wick sejmul dvacet chlapů po sobě, všechny velmi podobným způsobem. Pět by stačilo, a pořádně vymazlit jak to natočit aby ty scény byly opravdu nezapomenutelné - a tady opravdu hodně vyniká jen ta Dragon's Breath, i ze trojky si něčím výrazných akčních scén pamatuju víc. 8/10 (23.04.2023)

Pokud jsem dal čtyři hvězdy Extraction, pak je musím dát i Wickovi, ale moc už se mi teda nechtělo. Ono, ne že by tam bylo málo akce. Té je tam až až, možná dokonce více než by bylo záhodno. A začne to svižně hned v úvodu. V podstatě každých 10 m pohybu Johna nějakým směrem znamená haldy mrtvých, které se v celkovém součtu dají počítat v řádu nižších stovek... Asi to byla pro mne smůla, že jsem si tenhle čtvrtý díl dal po obou dílech Extraction. Tam je to co se týče killů nemlich to samé. Tady mi to lámání krků a rány do hlav už po chvilce začaly nudit. Fascinovala mne diskárna v Berlíně, kde ačkoliv se mezi tančícími rubou chlápci se sekyrkama (proč se sekyrkama jsem nepochopil), dav trsá v rytmech techna a blikajících stroboskopů dál jako by se nechumelilo. Možná měli tanečníci nachumeleno kdo ví, ale faktem je že prchat začali až když Wick opouštěl s důkazem v dlani taneční parket. Scénka z Paříže by zase mohla skvěle posloužit v rámci nějakého pořadu BESIP, proč přecházet rušné komunikace pouze na přechodu pro chodce. I zde doprava nepochopitelně jezdila ač se na kruháči dělo opravdu lecos. Inu uspěchaná a hektická je ta dnešní společnost a málokdo se věnuje dostatečně tomu, co se děje kolem vozu. Závěr mi konečně trochu spravil chuť a musím říci, že všeho už bylo tak akorát, takže jsem rád, že to čtyřkou končí. Od doby co Johnovi zabili štěňátko uteklo už 9 let a je asi načase se posunout někam dál. Jináč má Keanu můj respekt! Na těch skoro šedesát vypadá pořád dobře i pružně. Dávám tedy za 4 vlčáčí kousance. * * * * (09.07.2023)

Jako plnohodnotný film se smysluplným a výživným dějem to dost pokulhává, ale jako absolutně oddaný fan-service plný fantastických akčních sekvencí a eye candy gadgetů to přesně splňuje to, co skalní příznivci očekávají. Ať už to je pasáž z Japonska, Berlína, nebo Paříže, všechno world-class úroveň. Famózní výprava, nasvícení a samozřejmě kaskadérská práce a ladění soubojů. Lahůdkový Scott Adkins, charizmatický Donnie Yen a pochopitelně Reeves, který toho mnoho nenamluví, ale pere se dosytosti. (30.04.2023)

Z JOHNA WICKA: KAPITOLY 4 jsem vycházel okouzlen - po celých 159 minut narativní akce nejenže přicházel s novými nápady, ale hlavně v plné míře rozvinul pro mě doposud spíše opomíjený či podpovrchový aspekt série: emocionální rovinu nezávislou na pouhé síti intrik, komplimentů a postupně rozšiřovaných pravidel. Nejenže je totiž navzdory své velkoleposti čtvrtý WICK podle mého co do vztahů mezi postavami neobvykle komorní film, ale především lze v jeho případě mluvit o svého druhu dovedně rozvíjené eseji o přátelství - strukturované do příběhu čtyř paralelních protagonistů, a sice Wicka, Caina, Nikoho - a Winstona. Detailněji se o tom, stejně jako o konstrukci akčních scén analytičtěji rozepisuji po čase zase na Poznámkách. (28.03.2023)