John Wick: Kapitola 4

Čtvrtý "John Wick" je v rámci akčního žánru vybroušená dokonalost. Tato pečlivě sestavená gurmánská lahůdka dokáže současně vyvolávat fyzicky intenzivní reakce i ryzí rozkoš z kreativity a nápaditosti zdejší choreografie. Moment, kdy si Wick přehodí přes krk nunčaky, představuje takové to uvědomění si, že jste právě svědky dokonalosti - něco jako když poprvé vědoucně pohlédnete na plátno od van Gogha, necháte se obestoupit hudbou Bacha, nebo vidíte, jak zvedá obočí The Rock. Já bláhový a malověrný jsem pak na chvíli zapochyboval, jestli po tom ještě mají tvůrci něco dalšího v rukávu. Ale když se nad hrdinu s brokovnicí se zápalnými náboji vznese kamera, explodovala mi hlava. Tady se odděluje zrno od plev. Čtvrtý "John Wick" představuje grandiózní erupci geniality, talentu a osvícenosti. Jeho tvůrci tu současně vzdávají hold veškeré předchozí tradici filmových bojových umění a jejím velikánům - od Bruce Leeho přes Sammo Hunga po Zatóičiho. Ale právě že namísto plytkého napodobování či fanboyovského odkazování si ze vzorů a předchůdců staví mety, které chtějí překonávat - nikoli však arogantně, nýbrž láskyplně a s úctou. Ohromným aktivem série zůstává Keanu Reeves, především díky rokům levelování a ochotě učit se nové věci. Choreografové tak dostávají na hraní nevídaně tvárného představitele, s nímž mohou nejen variovat jeho již osvojené dovednosti, ale také mu stanovovat nové výzvy. Podobně je to pak i s dalšími představiteli zvučných jmen. Jiné velkolepé ansámblové akčňáky minulosti - např. "Expendables" či "Rychle a zběsile" - si vystačily s tím, že jen po vzoru wrestlingových exhibic proti sobě postavily hvězdná jména a nechaly je předvádět své ikonické frajeřinky z jiných bijáků. Oproti tomu Stahelského tým vezme Hiroyukiho Sanadu, Donnieho Yena, Scotta Adkinse, Marko Zarora i Shamiera Andersona a každého přetvoří v rozkošně svébytnou postavu, která jim dává prostor zužitkovat jejich fyzické přednosti, navázat na nějakou klasickou tradici či ikonu a navíc se i vyblbnout herecky. Čtvrtý díl navíc vyloženě skvostně využívá vlastní komiksově přepálený svět série s jeho kontrastní barevnou paletou, zbrojním someliérstvím, stylovými fetiši a nadreálně mramorizovanými klišé. Tohle "Panství Downton" s kung-fu a bouchačkami má kořeny zapuštěné do patetických esencí žánrovek, sahajících od melancholických krimi Jeana-Pierra Melvilla přes heroic bloodshed bijáky Johna Woo i samurajská dramata Masakiho Kobajašiho až po postmoderní coolness Cowboye Bebopa. "John Wick 4" se při tom dalece vyhýbá velkohubému eklektickému exhibicionismu v duchu Quentina Tarantina. Jako pravý mistr bojových umění pokorně přiznává své mistry, jejichž bravura jej samotného dovedla k tomu, aby ustanovil nový vrchol akčního žánru. (10.04.2023)

Nejlepší akční série všech dob. Teď už je to zkrátka jasné. A že čtvrtá kapitola trvá skoro tři hodiny? Aby ne, když má každá akční scéna asi tak třicet minut :) Jenže jaké akční scény to jsou! Něco takového jsem ještě vážně neviděl, natož v kině, a myslím, že už ani neuvidím, pokud tedy nevznikne Kapitola 5. Chad Stahelski využívá všechno, co sebe i Johna Wicka naučil v předchozích dílech, a staví mu do cesty nové překážky a nutí ho hledat nová řešení. Ze všeho nejdůležitější ale je, že příběh, který ta strašlivě groteskní jatka spojuje, není vůbec hloupý. Úvodní citace Lawrence z Arábie je sice spíše takový vtípek, ale po chvíli přijdou na řadu "leoneovské" hodinky s hracím strojkem a tušení, že ačkoliv budou padouši zase umírat po stovkách, nakonec půjde o westernový duel jednoho proti jednomu. John Wick se k němu propracuje bondovsky světoběžným způsobem a v zajímavé společnosti zabijáků, kteří mu sice jdou po krku, ale jsou tak skvěle napsaní a motivovaní, že vlastně fandíte i jim. Příběh totiž klade velký důraz na různé podoby přátelství, a to já mám rád. A jestli tímhle filmem Wickova cesta končí, lepší konec si nemohl přát. (09.04.2023)

Bezmála deset let Wickovy pomsty za zabitého psa a zničené auto uteklo jako voda. Ohromná mytologie točící se okolo pravidel a kodexu zabijáků pomalu bobtná, ale jako lepidlo pro fantastické akční scény dostačuje. Keanu Reeves díky tomu nebude pamatován jako Neo, ale jako "milující manžel" John Wick. Špičkové sekvence u Vítězného oblouku, nebo masakr v Ósace budou jednou v učebnicích. Scény s mými oblíbenými nunchaky mi vyloženě vykouzlily úsměv na tváři. Donnie Yen si Caina vychutnává plnými doušky a z Reddickovy poslední filmové scény mrazí. Velká paráda. (04.04.2023)

Musím stvrdit, že už dlouho se mi nestalo, aby takřka tříhodinový film pocitově utekl za nějaké dvě hodinky (půl hodinové reklamy v kině nevyjímaje). John Wick 4 je opět, co se týče kamery a jejího vizuálu perfektní dílo, na které se krásně kouká i mimo 4 akční pasáže. Ovšem jakmile dojde na ty, je to laskomina, která přináší to nejlepší z choreografie studia 87eleven a uvádí diváka do tranzu. Jistě, už zde je malinko cítit únava materiálu, a to i v samotném filmu, kdy na mě nejvíce zapůsobila první obrovská akční pasáž a ty další už jsem "jenom" počítal headshoty. Jedná se stále o svět, ve kterém neexistuje policie, nejsilnější krytí představuje neprůstřelné sako a Keanu nepoužívá double-tap, ale minimálně triple. Tentokráte mě hodně bavila i mytologie (krom stále dle mého zbytečného bezďáka Laurence Fishburne) a chtěl jsem víc. Chtěl jsem vidět celou radu a to jak ji John celou vybije, však se taky čtyřka měla točit s pětkou zároveň a teď vůbec pochybuji, jestli pětka bude. Každopádně z nováčků mě nejvíce potěšil Donnie Yen, který i takřka v šedesáti v roli Daredevila neskutečně válí a z rychlosti neztratil ani pidisekundu a navíc tu k němu máme i Kingpina v podání Scotta Adkinse, který mě tu vyloženě ne*ral a bavil, což je u mě velký úspěch. A Bill Skarsgård se tu fakt pěkně oblíká, jen jsem čekal, jestli se naučil taky nějaké triky. Nováčků je tu ještě více a všichni tu mají své pevné místo a v tomto ohledu velká spokojenost. Snad tedy ta pětka bude, i když už bez Lance Reddicka..:|( (27.03.2023)

Jak mi udělala radost trojka, tak tady jsem seděl bez reakce. Je to opět stylová akce na stejný ražení, jenže tentokrát obsahově prázdná, studená a monotónní, bez vzrušivých postav (Scott Adkins budiž výjimkou) a lidsky smysluplných řečí. Ve finále příliš úmorný, vlastně mi to přišlo jako komplet vygenerovaný umělou inteligencí - příhodně pro aktuální OpenAI dění… (23.03.2023)