Ztraceno v překladu

„O čo lepšie vieš, kto si a čo chceš, o to menej ťa všetko hnevá.“ Konečne nehororový film, ako stvorený na hlbokú letnú noc. Romanca, ktorá nie je romanca, komédia, ktorá vás nerozosmeje, dráma, ktorá vám na tvári vykúzli úsmev. Tajomný film s možno životným výkonom životom a Hollywoodom unaveného suchého cynika Billa Murraya (u mňa ale víťazí skôr kpt. Steve Zissou), ktorý na túto serióznu ponuku čakal len dvadsať rokov. Záverečná scéna so šepkaním dokazuje, že sa oplatilo. (11.04.2005)

Ukazuje se, že nejen v kuchyni, ale i ve filmu je občas ženská ruka nepostradatelná. Sofia Coppola vzala na první pohled obyčejný příběh dvou momentálně zmatených lidiček a vykreslila v něm kouzelný, poetický a nikoliv fyzický vztah plný nevyřčených pocitů a existencionálních myšlenek. Exotické prostředí Japonska působí na hrdiny jako další nepochopitelná věc sbližující je dohromady, k asijské kultuře je přistupováno s humorem, avšak přesto jde poznat, že režisérka chová k Japonsku respekt a rozhodně nechce divákům poslat zprávu "nejezděte do Tokia." Ztraceno v překladu má několik vlažnějších pasáží, jistě to nebude pro každého záživný, natož vzrušující film, ale žádný strach, k nudnému artu má hodně, hodně daleko. 8/10 (21.05.2012)

Som veľmi vďačný tomu, že sa gény po rodičoch dedia, a že Sofii sa preniesli práve tie otcove, hlavne čo sa týka režisérskeho umenia. Veľmi príjemný filmík, citlivosť, akou je nahradená vtipná scéna s neopísateľným humorom scénami ponorených do úplnej melanchólie je nevídaná. Pomalé plynutie a iluzionická hudba síce dodávali svoje čaro, no nie vždy mi tam pasovali. Mám aj trošku slabosť na Ribisiho a to, že nedostal viac priestoru sa mi nepáčilo. No všetko mi to vynahradil superpohodový Murray. 80%. (17.05.2006)

Film, který v dnešní době chyběl. Film o lidech s lidmi. Naprosto dokonalé herectví obou hlavních představitelů. Absurdita japonska obdivujícího a žijícího fenoménem jménem Amerika. Krásná kamera, obraz hudba.,.. a režie. Ta slečna to má v krvi ale stejně už nic podobného nikdy nenatočí. Takový film může být jen jeden. Jen jednou dokáže naprsoto pohltit a vším co říká člověka zaujmout a donutit k přirovnání sebe k postavám v tomto filmu. Tento film mě dostal. Pocit na konci se dá jen stěží popsat, musíte ho prožít a nejlépe si ho i užít ;-) stojí to za to ;-) kdo naslouchá hodně se doslechne :) (10.10.2004)

ANO! Ten, kdo tvrdí že tenhle film je úžasný a superlativy nešetří, má naprostou pravdu. Překrásný milostný příběh, který se dokázal vyvarovat všech zbytečných klišé a povrchností, přičemž je (světe div se) originální. Absolutorium za režii, která je neobyčejně civilní, nestylizovaná, jaksi nenápadná a vtahuje diváka do filmu. Absolutorium pro Scarlett Johansson a Billa Murraye za herecké výkony, které jdou hluboko pod povrch postav. Zejména Murrayho mimický minimalismus je hoden nekonečného respektu – jak málo stačí k dokonalému ztvárění postavy... Jen mít ten dar. Absolutorium za hudbu, kameru... a ovšem – scénář, za ten pak především. Způsob, jakým se dva ztracení lidé naleznou ve světě neznámých znaků a podivných mravů, je jednoduše skvostný. Přes všechny postranní motivy, které Ztraceno v překladu nabízí, mi právě ono hledání (se) hlavních hrdinů uprostřed neznáma přijde jako to nejkrásnější, co jsem si z filmu odnesl. Asi ho lze vnímat jako výpověď o jedné éře, o setkání rozdílných kultur, ale to nejkrásnější v něm je právě to nejintimnější. To, co se obejde bez do očí bijících frází a šokujících scén. To, co na pozadí umělého a směšně komplikovaného světa tak krásně vyniká – příběh letmého prolnutí dvou duší. A v tak citlivém a něhou překypujícím ztvárnění, že raději končím a jdu "zažívat". (13.03.2004)