Promlčeno

Je fajn, že u nás občas vznikne něco jiného než pitomá komedie ale pořád nám ke konkurenci dost chybí. Promlčeno je vtahující, komorní thriller, který se všehovšudy odehrává ve čtyřech prostorech s herci a telefonu. Příběh dokáže zaujmout, řemeslně je vše ok, ale nakonec se vlastně nic nestane a divák si říká o čem, že ten původně zásadní příběh, který měl mít obrovský zvrat, vlastně byl. Režijně fajn, scenáristicky děravé. (20.08.2022)

Krimi thriller, kde se téměř stále jen povídá. I tak je atmosféra hutná a příběh velice silný, s několika momenty, kdy jsem skoro nedýchal. Překvapilo mě i promyšlené provázání postav, stejně jako gradace napětí z dalších událostí. Závěr byl sice trochu fádní, na druhou stranu kvituji, že tvůrci se nenechali unést a film skončil rozumným kompromisem. (12.04.2023)

Jeden z těch zajímavějších českých filmů současnosti. Zajímavějších hlavně pro námět, který je výborně zpracovaný a má odhodlání něco sdělit. Robert Sedláček na tohle ostatně vždycky měl dar. A stejně tak měl dar i na vedení herců, kteří tu ve všech ohledech předvádí odzbrojující výkony. Kéž by takové české filmové zážitky byly častější a nemuseli jsme se před každým filmem modlit, jak to vůbec dopadne. Ve druhé polovině filmu jsem skoro ani nedýchal. Karel Roden a Barbora Bočková byli naprosto exkluzivní a mezi jejich dialogy jsem si přišel jak při sledování nejlepších světových dialogovek. (20.11.2022)

Autorský Sedláček, rozuměj „pokud zrovna neprostituuje točením Zapletalových popsaných hajzlpapírů či žluklého poševního šlemu pro mentálně atrofované otýlie po přechodu Ireny Obermannové“, bývá vesměs snesitelný. Výjimkou není ani tento na poměry našich lůzrů a hnojů rozhodně nadstandartní, dialogově hlavopatoidní, vcelku originální a exekučně solidní napínač o zbytečně přecitlivělém Rodenovi s Raskolnikovovým pseudosyndromem a jeho „rozporuplné“ vraždě nevraždě, kterou si zavražděný nezavražděný nezasloužil snad jen z pohledu neoliberálně sluníčkářského tranzistora. Napínač, kterému bych drobně vytknul snad jen ten kapku buzerantský konec a giganticky kásting. Osadit totiž vedle jako vždy přirozeného Karla, skvěle kašparujícího Bareše, a i té parádně živelné pražské fifleny Barešové nějakou svoji totálně prkennou rozkuřovačku s obskurní dickcí ochotnického recitačního kroužku při Logopedické klinice v Toporné nad Strojenou, to vskutku za tu felaci nestálo, Bobouši, a trochu to Tvé snažení degradovalo na úroveň neomarxistického Hamleta s výqětem Královské Třesoštěpovy společnosti jako křovím a teplým čokoládovým downem na vozíku v hlavní roli. Ale snad se to brzy promlčí. (16.07.2022)

Žánrovka, aká sa v českej či slovenskej produkcii bežne nevidí. Komorná konverzačka o vykúpení hriechov a (pre)mlčaní ukrýva pod svojou thrillerovou škrupinou kritiku legislatívy. Zaujme postupným budovaním napätia, kompozíciami nočnej Prahy, intímnym saxíkom, no vytknúť sa jej dá mierne prekombinovaná zápletka. Výkony, najmä vedľajšie party, miestami zaváňajú televíznym dojmom. Osviežením v mantineloch českého filmu je dej odohrávajúci sa prevažne cez telefón a takmer v reálnom čase. Môže tak evokovať tituly ako Locke (2013) či Tiesňové volanie (2018). Spokojnosť. (07.09.2022)