Synchronic

Spring, The Endless a teď Synchronic. Miluju ten trippy feeling, který je obtisknutý v každém jejich filmu. Podpis obou kluků je stále známkou velké originality a kvality, která by snad byla ještě víc v topu, kdyby byl větší rozpočet. Stejně jako u obou předchozích filmů, i zde jsem byl přikován k obrazovce a hltal celé to neotřelé vysvětlování "paranormálna". Ruku v ruce se skvělým audiovizuálem, chemií hlavních postav nebo třeba závěrečným "Always" to ani jinak nejde. Už teď se těším, co přijde příště. A už teď vím, že to pro mě zase bude jeden z nejlepších a nejoriginálnějších sci-fi thrillerů vůbec. (18.01.2021)

Tato dvojka prostě umí. Radost z jejich filmů spočívá tak trochu i v nacházení svého místa v cílovce open-minded diváků, kteří se rádi zamýšlejí nad alternativními realitami a skoumají hranice, kam až se dá myšlenkově v žánrově pevně ukotveném filmu zajít. Synchronic má opět ulítlý námět, který by v rukou spousty ryze komerčních hollywoodských tvůrců vyzněl jako kravina. Protože by přikládali důležitost především vizuálnímu wow-efektu. Moorhead/Benson mají vizuální efekty jednodušší a jsou pro ně čistě prostředkem k vyprávění příběhu se silnou atmosférou a hlubší charakterovou interakcí mezi postavami. A ty dialogy! [Sitges FF] (10.10.2019)

I já jsem jednou, samozřejmě ryze nedopatřením, sežral pilulku, která mě vystřelila do doby ledové, kde jsem se zúčastnil divokých dostihů na mamutech, sjížděl na obsidiánových bobech permafrost, hulil pětilebkové glaciální relikty a zběsile šukal neandrtálkyně, protože to chudák pan Huml bez stimulantů všechno nestíhal. Akorát, narozdíl tadyhle od kluků, když jsem se po tom výletě probral na gauči, naštěstí jsem zjistil, že jsem měl ten pazourek zaražený v prdeli jenom jako, ač jsem byl předtím neochvějně přesvědčen, že mi ho tam při tom praswingru nějaký ten homo erectus opravdu narval. Docela škoda! Ne teda toho pazourku, dokonale opracovaného do tvaru pradilda a citlivě nalubrikovaného medvědím tukem, nýbrž toho vskutku originálního fantaskního nápadu, z něhož se s více penězi a artově nedeformovaným scénáristou dalo vyfetovat daleko, daleko více než jen jeden sjetý bezďácký otrokář, jeden otylý unylý konkvistador, jeden sveřepě zamlklý pan Huml a pytel nezáživných haluciologů! Nicméně, i když to točili narkáči za výdělky z kouření pod stoly v nádražce a konec je přinejmenším pikologický, nápad rozhodně zvítězil nad formou, herci i toporný šedý odstínář hráli synchronizovaně, a to je nutno ocenit. (14.01.2021)

Benson a Moorhead jsou pro mě aktuálně jasné jedničky mezi nezávislými tvůrci žánrových filmů. Baví mě, s jak neotřelými a inovativními náměty přicházejí, nebo jak převracejí zajetá pravidla a hrají si s žánrovými klišé. Synchronic je jejich doposud nejmainstreamovější film, ale i tak si stále drží vlastní tvář a specifický tvůrčí rukopis – zrovna u těchto dvou tvůrců se nebojím, že by začali točit na zakázku. Těší mě, že už dokážou do svých filmů zlanařit i velká herecká jména jako Anthony Mackie a Jamie Dornan a doufám, že tímto filmem opět rozšíří zástupy svých fanoušků. Lidé často volají po originálních filmech podle původních námětů a chtějí vidět nějakou inovaci a nový pohled, ale často se pak stává, že když to mají před sebou, tak to buď zavrhnou, anebo nad tím ohrnou nos. Synchronic je svěží vítr a dlouho jsem neviděl takhle zajímavé sci-fi, které v první půlce klame tělem, aby se teprve až v druhé části vybarvilo. Parádní námět, který vás velmi navnadí a po skončení ve vás dozajista zůstane nutkání chtít víc – prozkoumat víc aspektů a možností –, ale v tom je zároveň ta síla, že to chcete a na druhou stranu si uvědomujete, že tenhle jeden výlet je dostačující a uspokojivý. Vše podtrhuje skvěle zvládnuté finále s krásnou emocionální tečkou. Radost! (29.12.2019)

Ze začátku velmi zajímavý koncept se uvařil ve své vlastní šťávě. Poslední dobou na sobě pozoruji, že potkávám čím dál více filmů a seriálů, které mají žalostně nedotažený koncept. I když je Synchronic myšlenkově velmi podnětný a jedinečně podaný, má problém s tím, že samotné cestování řeší jen velmi povrchně. Ano, může to být o nepochopení, ale já si spíše myslím, že problém je spíše v nedokonalé mechanice, která by fungovala mnohem lépe, kdyby dostala další půl hodinu na prozkoumání. A s tím tvůrci musí jednoduše počítat, pokud se rozhodnou pracovat podobným způsobem s ohýbáním času. Takhle mám jako divák problém věřit tomu, co se v druhé půlce na obrazovce odehrává a cítím se obsahově ošizen. Forma jednoduše převyšuje obsah... (29.04.2021)