Hraje skupina Spinal Tap

Ten hudební styl úplně nebyl mým šálkem kávy a nad texty písní jsem víc kroutil hlavou, než že by mě rozesmály, ale to by mi ani nevadilo, když jsem během více hudebních vystoupení dokázal patřičně zpozornět. Nemám problém věřit, že tato mystifikační komedie mohla být v americkém mainstreamu v oné době menším zjevením, že spustila podobný typ dokumentárně laděných filmů s fiktivním příběhem různých kapel a mohla inspirovat další tvůrce po celém světě včetně Petra Zelenky, jehož Mňága – Happy End mě nesmírně pobavil. Tady jsem se pákrát zasmál, u dvou scén i nahlas, ale těch povedených vtípků zas tak moc nebylo a víc, než humorem (o který spolu s mystifikací režisérovi zřejmě šlo nejvíc) mě film upoutal autentickou atmosférou hudebních zkoušek a zákulisního pohledu do chodu hudební kapely. Ta iluze hudebního dokumentu, jenž je tady coby žánr parodován, se povedla a funguje, jen prostě na celovečerní stopáž sama o sobě už po letech nevystačí. Souhlasit musím s těmi, kteří píší, že na Spinal Tap už mezitím napadl kus prachu. Zbyla přelomová vlašťovka subžánru, která možná byla jedna z prvních, často se zmiňuje v různých filmových přehledech, ale u níž mám zároveň pocit, že stihla být již překonána daleko lépe a vtipněji zpracovaným prvotním nápadem, třeba pro našince zmíněným Zelenkou. [60%] (01.04.2023)

Chápu fenomén Spinal Tap - Reinerovi se povedlo stvořit věrohodný mystifikační dokument, který vtipně mapuje egoistickou generaci rockových hudebníků. Přesní herci vypouští z úst neuvěřitelná zhulená moudra ("Nemůžete vzít otisky zvratků") a uvadající slávu svérázné kapely dokonale odráží promyšleně ironické texty jejích písní. 4* ale nedám, protože tomu schází nějaký výraznější konflikt mezi členy kapely, o nichž se navzdory osobním zpovědím mnoho nedovíme. Je to víceméně zábavný hipísácký trip s hrdiny uzavřenými ve vlastním světě, do něhož se těžko proniká, pokud nemáte nakoukány nějaké reálné hudební dokumenty. Až nakoukám, možná plně docením... 70% (02.09.2018)

Neco mezi Mnaga Happy End a Almost Famous. Spise z dokumentarniho hlediska (jako Mnaga) a pritom hudba a prostredi a vubec tak nejak svet, kdese to odehrava je blizsi Almost Famous. Ale je to nudnejsi, nez oba dva zminovane. Mnaga je daleko vetsi sranda a Almost Famous je vyborne po filmove strance, navic s lepsimi hereckymi vykony a tak. Vlastne nevim, jak moc je tento dokument pravdivy, ale nezajima me to. Stejne tak nevim, jak tomu bylo u Almost Famous. (04.12.2005)

Rockumenty mám samozřejmě rád, ale tentokrát někde došlo k chybě. Patrně budou na vině slabé reproduktory, neboť Spinal Tap mým uším v ničem nepřipomínali „nejhlasitější rockovou skupinu světa“. Hudba mi přesto byla sympatická, stejně jako pozérská debilita hudebníků, ale určitě jsem čekal větší nářez. (13.08.2012)

Sledujeme smůlou provázené turné legendární kapely Spinal Tap - skupina zabloudí na cestě ze šatny a netrefí na podium, musí hrát na večírku vojenské základny, problémy s rekvizitama ... :-) Pro fanoušky osmdesátkového rocku a metalu je to strašná prča, i když je pravda, že ti muzikanti jsou jaksi slušní v porovnání s takovými Motley Crue, jejichž biografii jsem nedávno četl :-) Nechybí ani blonďatá "Yoko Ono" :-) (10.11.2012)