Rebelové

Špičková stylizace, výborná atmosféra, velmi povedený výběr písní. A okolo toho příběh až na několik světlých (leč historicky velmi temných) bodů utápějící se v patosu a budící v divákovi dojem, že na takhle hloupé divadlo je už trochu stár, neb jej baštil naposledy v pubertě. Nicméně i když je tomuto zásadnímu období již nějaký ten roček vzdálen, nemůže nepřiznat, že ta Norisovic Zuzka je po čertech pohledné a velmi, velmi roztomilé děvčátko. Škoda, že to je tak všechno, co může světu nabídnout;) Ono se v Rebelech vůbec příliš nehraje, jediní dva skutečně kvalitní hrdinové jsou pouhými vedlejšími postavami, čemuž odpovídá i jejich prostor. Scény pánů Hanáka a Němce zvedají akcie filmu významným způsobem, ale když se na plátně či obrazovce producíruje neherec Révai, a k tomu ho ještě deus Renč machina obdaří hlasem Bohuša Matuša, je veškeré herecké umění spláchnuto tak snadno a dokonale jako právo při politickostranických rozborech Džordžína Paroubka (zdravíme pana Krejčíře a neúplatného jihoafrického soudce). Výsledek pro film jako celek vyčíslen budiž na 60%. (10.06.2007)

Je to rebel! Při zatýkaní tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil. Ehmm. Pardon. Zase jsem si spletl dveře, to víte, není Němec jako Němec, vemte si takovou Boženu Němcovou, rozenou Panklovou, a není rebel jako rebel, vemte si takového Máchala. Avšak nevadí, Renčův kultovní, nebojme se toho, vždyť má ku dnešku přes dvaadvacet tisíc ohodnocení; tedy Renčův kultovní muzikál jsem též kdysi viděl, tudíž mám právo komentovat. Pakliže se tedy nic nezměnilo, třebas to, že komentář může být sepsán nejpozději týden ode dne, kdy byl film viděn, to bych to právo neměl. Co však na tom, právo sem, právo tam, vůbec na něm nezáleží, mám jej tak jej mám, nemám tak nemám, budu za rebela. Bez příčiny? Rebelie bez příčiny? Možná. Možná se chci jen vypsat z morální kocoviny; z jaké jiné bych se též jako abstinent mohl chtít vypsat? Třebas však mám, co říct, to se pozná, až budeš finišovat, projdeš mou dráhu, uzříš poslední tečku, která přijde - teď. Ne, dělám si srandu, budu psát dál, dokonce i na interpunkci, kterou jsem kdys nesnášel, nesnesitelnější už byla jen diakritika, nerezignuji, a to jen pro tvé pohodlí, ctěná návštěvo, nemusela by ses tudíž zlobit za ten nedospělý žertík, na nějž snad nemohla"s ani skočit. Nebo jo? Dostal jsem Tě? Ne, nedostal. Tomu nevěřím. Maximálně jsem Tě dostál do svízelné situace, čteš, čekáš: bude něco, nebude, má mě rád, nemá mě rád? Mám, moc; co jsem to chtěl, už vím, mám moc, prý dokážu uplést z hovna bič, už mnohokrát jsem se sám sebe otázal, kde jsem k tomu nadání přišel. Vlastní úsilí, dostalo se mi umu shora, podivná hra osudu, kombinace všeho představitelného i nepředstavitelného. Kdoví? A co Jan Tleskač, a co Filip Renč? Jak k tomu přijdou, že oni z hovna bič nepletou? Nebo možná upletou, ale rozhodně s ním nezapráskají tak jako já. Život není fér, co chlapci? Chtěli byste, ale já vás to nenaučím. Važte si svého, ty Jeníčku můžeš projektovat ten svůj antigravitační bicykl, Filípek si natočí chytlavý muzikál, jak by také ne, když šedesátky, to jsou panečku evergreeny, tak jakýpak bič, to je má hračka a nikoho jiného. Nepůjčím, nevyměním. Ani za ježka, ani za Zuzku, ani za Bětku, a za Jiřku už vůbec ne! A tady je ta slíbená tečka. Že je pěkná? Pěknější než onen otázník, který se tu vecpal proti mé vůli. Naštěstí mám sílu a odhodlaní jej zastavit. (02.09.2014)

Spíše přeceňovaný než adekvátně hodnocený muzikál zrcadlí především fatální absenci dějinného povědomí o dnes už jasně historických šedesátých letech. Vezmeme-li vážně syžet i sporé náznaky děje, obsažené v tomto pseudorevolučním filmu, ukazují jednoznačně do roku Pražského jara - a to nezávisle na vůli svých tvůrců (míra tohoto propadu se projeví nejvýrazněji srovnáním Hřebejkovými PELÍŠKY). Písničkový mišmaš sahá od počátku do konce šedesátých let a věrohodnosti nezvádnutého díla neprospívá ani přenesení kauzy bratří Mašínů do zenitu šedesátých let, kterým je právě osmašedesátý. (Mimochodem: pokud by se v té době konaly svobodné volby - svobodné znamená v měřítcích doby - získala by v nich KSČ podle tehdejších nezávislých sociologických průzkumů kolem 65% hlasů.) Hranice v té době byly otevřené (bez nesnází, spíše s mírně udiveným ohlasem ve veřejném mínění tehdy svobodně emigroval např. Vladimír Pucholt). Doba uvolnění, prezentovaná tvůrci jako čas despocie a totality, ponechává filmu pro jeho klady minimální prostor: víření mladých těl (to je jediné, co má společné se STARCI NA CHMELU), některé herecké výkony ... a pak už jen úžas nad tím jak lze zmarnit tak atraktivní námět (za to málo je zřejmě co děkovat spoluscénáristovi Zdeňku Zelenkovi). Stručně shrnuto: příliš málo skutečných perel v neskutečně přemnožené hlušině. (05.11.2007)

Dobrá choreografie, někde mi sice nesedí některé písničky (které jsem ale neměla ráda ještě před filmem - Náhrobní kámen, Jezdím bez nehod), u některých písniček mi zase nevyhovuje styl coververzí (Stín katedrál), ale k jiným nemůžu mít výhrady (Pátá, Řekni, kde ty kytky jsou, ...). Příběh je víc než muzikálový (tzn. skoro žádný) a Jan Révai není moc dobrý herec. (04.05.2003)

Tohle je presne ten filmovy zanr, ktery na ceske scene chyby. Vzdyt od dob Noci na Karlstejne tu nebyl poradny muzikalovy film. Velice prijemna atmosfera a choreografie. Jen je skoda, ze u nas neni nikdo (krom Karla Svobody - ve chvili, kdy pisi tento komentar, jiz neni mezi nami), kdo by byl schopen napsat originalni hudbu. Avsak nikterak to neubira na pusobivosti. Herecky vykon ustredni dvojice neni nikterak oslnujici, vzdyt lepsi vykon ve filmu ukazali i hlavni osvetlovaci, ovsem jejich tvaricky a jejich zpev je omluvou prinejmensim dostacujici. (06.04.2006)