Requiem pro panenku

Hledám správná slova... Jsem nezatížena skutečnými událostmi a ani na film nehodlám pohlížet jako na ovlivněný reálným předobrazem. Líbil se mi podobným způsobem jako třeba Orwellův román 1984 nebo film Dogville - lidi jsou svině. Z dnešního pohledu (2008) mi film už přijde jako "klasický", asi že už jsem viděla hodně podobných snímků, které třeba vznikly až poté, ale dostaly se ke mně dřív. Proto mě nepřekvapily ani herecké výkony zejména "fašistických soudružek", neboť dneska je jasné, že jsou to skvělé herečky. Renč se možná trochu přecenil (v herecké poloze), ale když mlčel a jenom koukal, byl krásně démonický (ale ne tak jako v Nesmrtelné tetě). Pro vyvažující efekt mi chyběla nějaká výrazně kladná postava - protože hlavní hrdinka to rozhodně nebyla (ač donucena, byla to vlastně vražedkyně, a nemocná nebyla, čili plně odpovědná za své činy). (14.05.2008)

Renč je zřejmě exhibicionista, kterej chtěl, aby jeho pinďoura vidělo hodně lidí, tak jako reklamní trik použil "natočeno podle skutečné události". Než jsem se na Requiem pro panenku podíval, trochu jsem zagooglil a vyhledal jsem si nějaký informace o tom, jak to ve skutečnosti bylo. Tenhle film je možná inspirován skutečnou událostí, ale to je dost velkej rozdíl. Když už chtěl Renč timhle na někoho udělat dojem, tak si moh třeba aspoň odpustit záběr, ve kterym se vyskytuje IFA L60, protože ta se v roce 1984 nevyráběla. Taky třeba scéna z motorestu mi nějak nepasovala do roku 1984. Takovýhle výherní automaty tu tenkrát určitě nebyly. A možná i některý oblečení a účesy poněkud předběhly dobu. Prostě našlo by se toho dost... A když to budu brát jako vymyšlenej příběh, tak tomu dám maximálně 2 hvězdy. Prostě to neni nic extra, takže moc nechápu, kde to nabralo takový vysoký hodnocení. Jestli tady něco zaslouží pochvalu, tak snad akorát výkon Eduarda Cupáka, kterej ovšem nedostal moc prostoru. Radši se podívejte na Requiem za sen :-) (18.11.2010)

Temné a depresivní drama, které se Renčovi povedlo( až na zbytečnou exhibici ve sprše). Nejlepší film představitele kdysi malého Julia Fučíka. Je však třeba připomenout, že film je stále uváděn s dovětkem - podle skutečné události, což je lež. Dívka Věra K. ( zde jako Marika) byl opravdu nezvladatelný spratek, který vše na nebohé vychovatelky nahrál a při výsleších si ona údajná zvěrstva vymyslel. Když v polovině 90.let vyplavala pravda na povrch, J.Klíma se vychovatelkám, jimž onen spratek spolu s filmem zkazil život, omluvil. F.Renč tak nikdy neučinil... (17.11.2010)

Tady je každé slovo zbytečné. Film, který náleží k mým nejsilnějším zážitkům vůbec a s výpovědí, která nemůže diváka nechat chladným. Filip Renč našel téma svou silou sdělné divákům na celém světě, téma, které operuje se základními hodnotami, nepoplatnými konkrétní době ani konkrétní společnosti. Strhující herecké výkony patnáctileté Anny Geislerové, Báry Hrzánové, Soni Valentové a Evy Holubové dovádějí film k výjimečné sugesci. (09.08.2010)

Přišlo mi to jako první vystoupení velkého sportovního talentu na olympiádě... ve výjimečných chvilkách žasnu, jak dá na frak i nedostižné světové špičce, ale nezkušenost se bohužel nakonec v některých okamžicích nutně drasticky projeví a talent končí tak, jako talent - na hodně viditelných místech, ale až za zády nejlepších. Zejména první dvě třetiny podmalované Soukopovou hudbou mě k mýmu úžasu dostaly a vzaly skorem tak, jako Formanova genialita na stejné téma (ve filmu schází sice nedosažitelný Jack Nicholson, ale skupinka českých vychovatelek v čele s Evou Holubovou vás zcela nechá zapomenout na Sestru a dívky z ústavu se přimejmenším vyrovnají Indiánovi a jeho sboru a místy ho dokonce svou opravdovostí, naprosto postrádající byť jen stopu holywoodského klišé, předčí). V závěru si ale Filip Renč již ukusuje příliš velké sousto a s pokusem o přechod od syrové dokumentaristické realističnosti k hollywoodské rozmáchlosti a nedejbože nadčasové symboličnosti ukazuje, na co má a na co ne, díry v logice děje narůstají, koncepce scénáře se chvilkami rozpadá a samotnému Renčovi je evidentně lépe v povzdálí za kamerou než před ní. Hodně dlouhou dobu mé hodnocení přeskakovalo mezi 3/5 a 4/5 a až samotný závěr, který do filmu narouboval ... něco mezi nostalgií a sentimentalitou a připomněl další neuvěřitelně špatnou, hrubě schématickou postavu ředitele ústavu, jej definitivně srazil na nižší úroveň. Málokterý film, který si pamatuji z poslední doby, v kvalitě takhle kolísal... 80% filmu je sice za 5/5, ale těch pár procent, které jsou regulérním odpadem, jej zabíjí. 3/5. (06.07.2008)