Requiem pro panenku

Silně depresivní snímek, který nabídl první hlavní roli tehdy 16 leté Aně Geislerové. Film na motivy skutečného příběhu nabízí nepříjemný pohled na mladou dívku, která se omylem dostane do ústavu pro duševně nemocné, ve kterém zažívá peklo, které vyústí v obrovskou tragédii. Nemohu upřít režijní talent Filipa Renče, ani výborný výkon Geislerové, ale film mě nebavil a asi sem ani neměl náladu na takovou depku. (16.09.2013)

Zřejmě jsem doposud neviděl film, kde by bylo vícekrát a větším písmem zmíněno, že se jedná o film podle skutečné události. Zde to opravdu na diváka dosti vtíravě křičelo, aby nedostal šanci si toho nevšimnout. Je to docela paradox vzhledem k faktu, že je plný internet informací o tom, co všechno bylo ve skutečnosti jinak. Nejzásadnější odchylkou bylo asi to, že hlavní hrdinkou skutečného příběhu nebyla rozkošná a relativně spořádaná zrzka, nýbrž těžce zvladatelná cigánka. Například úvodní znásilnění vlastním otcem je velmi nezvyklé v bílých rodinách, kdežto naopak v cigánských osadách je smilnění mezi rodinnými příslušníky prakticky běžné a ani se nepovažuje za nic zakázaného. To ovšem jen tak na okraj. Tahle Renčova verze příběhu nebyla zlá a na 15letou Aňu byl hezký pohled, což bylo do určité míry způsobeno tím, že byla obklopena výhradně nehezkými retardy. Co mě docela zarazilo a považuji za krajně nezvyklé je to, že Aňa se začala chlubit svým nahým tělem hned na počátku své herecké kariéry. V tomto filmu jí bylo teprve 15 a ukázala divákům úplně vše, což je samo o sobě dostatečně pádným důvodem a lákadlem, proč by se měl každý divák na film podívat. Její pevné jediničky považuji dle svého odborného oka za lepší, než je její současná výbava, i když stále vypadá k světu a mrd v oku si dochovala dodnes. Vykreslené poměry v ústavu na mě působily hodně jednostranně - na jedné straně tyranky ošetřovatelky a na straně druhé pacientky - oběti. Pravda určitě nebyla takhle černobílá. Každopádně extrémně nepříjemný film, kterému dominuje neuvěřitelně tísnivá atmosféra, bezmocnost hlavní hrdinky a velmi deprimující Soukopova hudba. Škoda, že Renč později sklouzl k takovým filmovým hovnům. 3 kousky. (05.12.2019)

Tak ty si myslíš, že nejsi debil, co? Taky my ho z tebe uděláme! Opravdu mrazivé drama, kde se Renč projevil jako talent českého filmu. Z diváků dokázal vytřískat přesně to, co chtěl. Vynikající byl výkon Evy Holubové, kdykoliv se objevila na obrazovce okamžitě mi zmrznul úsměv na rtech. Skvělý výkon podal i Cupák v roli bezmocného lékaře, který se snažil jenom pomoc a přesto neměl jak proti totalitnímu vedení nemocnice. Nevídaný počin o to víc, že vznikl v české kotlině národa našeho. (14.02.2007)

V době, kdy si lze o skutečném případu snadno vyhledat a přečíst nejeden článek, mi upravené skutečnosti v žánrovém filmu tolik nevadí (ač matoucí formulace v úvodních titulcích zůstává na pováženou). Filipu Renčovi se podařilo stvořit hutnou atmosféru, spolu s níž Requiem pro panenku funguje jako efektní psychothriller o křehké hrdince ve spárech byrokratického omylu a velkého lidského zla, i s nejedním zneklidňujícím prvkem (telefony s připevněnou zamčenou kladkou), napínavě vedeným dějem po celou dobu či na československý film i nečekaně odvážnou lesbickou scénou. Depresivní bezvýchodisková situace v socialistickém ústavu pro postižené tu navíc v druhé rovině vytváří i silné podobenství (tehdy čerstvě padlého) totalitního režimu. Hodně má svůj podíl na zážitku i sugestivní Soukupova hudba a herecké výkony všech zúčastněných hereček, nejvíc mě však vedle Ani Geislerové zaujala Bára Hrzánová v bravurně ztvárněné retardované Johancce. Scénář je možná, jak ve zdejších ohlasech často zaznívá, trochu černobílý, ale naštěstí jsem vnímal i světlé momenty, např. příhodu o tom, jak Johanka pořád kreslí tu samou kliku se sluncem a jak je v klíčové scéně později tento prvek vypointován, stejně tak zajímavá zmínka o minulosti některých vychovatelek. Jediné, co mi vyloženě nesedlo, bylo přehnané využití zpomalených záběrů. Mám dojem, že se musel Renč inspirovat v Carrie, kde využil De Palma podobný styl ve scénách velkého požáru (i s podobnými detaily na oči zrzavé žhářky v pozici pachatelky a oběti okolí zároveň), jenže zatímco u De Palmy ve fantaskním příběhu na mě zpomalená stylizace fungovala a díky ní jsem chvíli zůstal v nejistotě, nakolik (ne)jsou dané scény jen pouhou představou či snem, zde jsem ji shledal rušivou a měl jsem pocit, že čistě realistický způsob provedení by na mě působil efektněji. Jinak mě Requiem pro panenku úspěšně dostal do onoho nepříjemného transu, jak jsem zhruba čekal. Samotná výpověď je totiž pořád silná a nadčasová. [80%] (27.08.2023)

Pekná spravodlivosť. Obeť je potrestaná viac ako ten sadistický odpad. No ale tak to už na svete chodí... Aj napriek tomu, že sa tu našlo pár dramaticky a emotívne silnejších scén, ktoré boli navyše aj zabalené do nepríjemne sugestívnej atmosféry, však snímok na nadpriemer nevidím. Je tu niekoľko ťažko uveriteľných scén, ktoré mali iba jediný cieľ - zvýšiť dramatickosť a namotať tak diváka. Ani hudba nebola bohviečo, vôbec sa sem nehodila. To skôr tak do talianskeho gialla 70. rokov. O slabom nadpriemere ma presvedčil iba úžasný, jedinečný výkon Barbory Hrzánovej, ktorá to zahrala tak, že mi skoro spadla sánka. Tlieskam. 70/100 (20.02.2017)