Dva papežové

Nejlepší film o dvou povídajících si starcích všech dob. Mnohem víc než dramaticky velmi silné shrnutí (s dodatkem jisté umělecké licence) toho co vedlo k vystřídání papeže Ratzingera papežem Františkem, víc než kritika zkostnatělé a zkorumpované církve. Meirelles natočil hlavně film o vině, výčitkách, a odpouštění. Sobě samému, i druhým. Čímž vyzdvihuje právě to, na čem by katolická církev (teoreticky) stát měla nejvíc. 9/10 (25.01.2020)

║Rozpočet $-miliónov║ Nie je to kontroverzné ako by som očakával. Kde tu sa do niečoho aj rypne ale skôr je to pôsobivá biografia zo života vymienajúcich sa pápežov. Hlavné je že to vôbec ani na chvíľu nenudí, má to čosi do seba, nechýba aj nejaké to odľahčenie, herecky brilantné, chlapci si doslova pítaju ceny. /80%/ (04.01.2020)

Nejsem úplně nadšený tím propadnutím kultu "cool papeže" Františka. Františkovo papežství je založeno na charitě, starosti o neprivilegované, přírodu a důraz na osobní skromnost, což je jistě chvályhodné (a nějak se mi zdá, že by to mělo být v církvi automatické), nicméně to je zaměňováno rovnou za politickou progresivitu - přitom jeho aktivita v důsledku spíš oddaluje nutnost církve se změnit, není začátkem těchto změn. Naivní progresivní katolíci si do jeho slov projektují přísliby do budoucna, které on přitom popírá a označuje za vytrhávání z kontextu. Je vlastně trochu legrační, jak vehementně je tlačen do pozice bojovníka za novou církev, kterou přitom nechce zastávat. Ale to moc odbíhám od filmu - který je produktem tohohle klišé, ale to neznamená, že ho musím automaticky shodit ze stolu. Jen je třeba říct, že je vhodnější vnímat ho odděleně od reality a zkraje přijmout, že nijak nereprezentuje žádný existující předobraz. A na tenhle posun mají filmaři jistě právo. Dva papežové jsou v této podobě zajímaví a místy strhující. I když bych ocenil větší vyrovnanost. Benedikt dopadl přesně opačně oproti Františkovi. Ratzinger je už půl století vnímaný jako přední konzervativní intelektuál v církvi a je tu zde tak i představován, jistě tedy nesmírně informačně vybavený člověk (který mimochodem stál jako jeden z prvních za odkrýváním sexuálních skandálů - což film podává přesně opačně). Sir Anthony ale neustále lape po dechu a neví, jak na úžasná hluboká Františkova prohlášení reagovat. Je to takový starý dědek, který dělá věci postaru a nepřemýšlí o nich. Jediná jeho možnost vykoupení je poznat svou omezenost. Ve filmu, který chce představit názorový střet formou vybroušených dialogů, považuju za problém, když jedna ze stran (i strana, se kterou z větší části nesouhlasím) je viditelně uměle oslabena. Dva papeže je tak třeba vnímat v jejich efektivitě - v tom, jak dobře jsou Hopkinsova unavená agresivita a Františkova dobrota záběrovaná, jak umí strhnout dramatickým okamžikem. Je to o tragice Ratzingerovy zbytečnosti a očistnosti Františkova dobra - ostatní je jen omáčka. Nejde to vnímat jako diskuzi, jako střet argumentů. Jak vyplývá z mého hodnocení, pořád mi to stačilo, ale vlastně ten film k mojí spokojenosti dost prokličkoval a doceňuju ho i navzdory tomu, že proti tolika jeho kvalitám, které se tu zmiňují, bych protestoval. Zážitek tu pramení ze vzrušení a z emocionálního konfliktu dvou notorických stereotypů, ne z hlubokých myšlenek a hodnot. Pořád mi to stačí, jen teda doufám, že lidi po zhlédnutí nemyslí, že to je film o člověku, který je nyní papežem, a jeho názorech. Po zamyšlení se nakonec spokojím se třemi hvězdami - hlavně pro zdržující a nefunkční flashbacky, které jsem k ničemu nepotřeboval, i tak ale pořád převažují pozitivní dojmy ze zábavného slovního fotbalu. 70 % (29.12.2019)

Film vyvažuje lehkovážné momenty s vážnými. . Téma víra a odpovědnost, vývoj víry jak postupně rosteme a hlavně příběh dvou mužů na osobní a ideologické křižovatce. Anthony Hopkins a Jonathan Pryce podávají vynikající výkon a plně vykreslují postavy a dělají je uvěřitelnými. Film má také skvělé kostýmy a je příležitostí dozvědět se něco o Racingerovi a Františku. Zdá se nemožné, aby 125 minut rozhovoru dvou vrcholných představitelů římskokatolické církve v roce 2019, ještě navíc v bezvěreckém Česku, někoho dokázalo zaujmout. Benedikt a Jorge, budoucí František, se ale, stejně jako jejich reálné předobrazy, v otázce naboženství a jeho přístupu k věřícím absolutně neshodnou, velmi rychle tedy přejdou do filozofičtější roviny a diskutují o podstatě víry samotné. To už je zajímavé pro každého, jehož uvažování alespoň mírně přesahuje zvířecí úroveň každodenního přežívání. Kromě hlubokých rozhovorů o těžkých tématech ale sledujeme také dva muže na osobním rozcestí. To už je něco, s čím se dokáže ztotožnit opravdu každý bez ohledu na postoj k Všemohoucímu. Snímek může vzdáleně připomenout Sorrentinovo Mládí, kde Harvey Keitel a Michael Caine coby dva umělci před důchodem přemítají nad významem největších hodnot, které bohém zná - krásy a mladosti.Režisér scény citlivě prokládá odlehčenými momenty a drží se nenáročného vyprávěcího stylu. Meirellesův film má díky tomu sílu vtáhnout a bavit i ateisty. (22.01.2020)

Příjemná konverzačka, ve které uvidíte papeže koukat na Komisaře Rexe, nebo pochutnávat si na stánkové pizze. Právě jeho zobrazením coby člověka, který se taky potřebuje vyzpovídat a který může mít taky pochyby o svém poslání, si Meirelles získává diváka. Přátelství, které si tito dva ze začátku nesbližitelní knězové postupně vytvoří, se stává hlavní linkou filmu. Velmi dobré obsazení obou hlavních postav. Hopkins si německého radikála podává s typickým gustem a Jonathanu Pryceovi pro zobrazení jeho jemnějšího protipólu naprosto stačí jeho přirozenost. (08.01.2020)