Díra

„Hej, slyšíte mě tam dole?“ - „Nevolej na ně!“ - „Proč ne?“ - „Protože jsou pod námi. A ti nad námi neodpoví.“ - „Proč?“ - „Přece proto, že jsou nad námi.“ Co člověka dělí od toho, aby se stal zvířetem? Někdy stačí jen pár pater…aneb sněz nebo budeš sněden. Tak má vypadat celovečerní debut! Od první vteřiny silně atmosférický, působivý, stísňující a zneklidňující. Krom perfektního dominantního zvuku a démonicky slizkého Trimagasiho na tom má největší podíl rouška tajemství. Při prvním nahlédnutí do Díry, resp. Vertikálního samosprávního centra (tedy našeho současného světa, jen bez toho falešného pozlátka a atrakcí), divák neví nic a hlavní hrdina to má podobně. Teprve posléze se dozvídá pravidla „hry“, odhalí se mu motivace a charaktery postav. Jen na část vyvstanuvších otázek se divákovi dostane odpovědí, ale na druhou stranu hlavní myšlenka filmu je jasná (a záleží na vás, co si z Díry odnesete). Mám skoro chuť téhle palčivé sociální sondě napálit 5*, ale kvůli neuspokojivému konci to nejde. I tak můžu vřele doporučit. (29.03.2020)

Ledovou archu připomínající thriller o vertikálním vězení, které zároveň slouží jako metafora pro lidskou společnost a její kasty. Spolu s dobrovolně uvězněným hlavním hrdinou postupně objevujeme, podle jakých pravidel funguje vězení, jehož mnohočetná patra tvoří jednotlivé cely, jimiž jednou za den postupně projíždí stůl s jídlem, z něhož vězni mohou sníst cokoli, co na ně zbyde po těch nad nimi. Vězni se každý měsíc přemisťují, takže průběžně přičichneme výrazně odlišným situacím panujícím na různých patrech, a tahle fantastická, tísnivá a zlověstná exkurze vrcholí hrdinovým rozhodnutím pokusit se o něco, o co se ještě nikdo před ním nepokusil. Člověk by se chtěl dozvědět víc, avšak na všechno snímek neodpovídá a navíc si ve svém fikčním světě vytváří vlastní logiku, podle níž je potřeba hrát a příliš ji nerozporovat. Výtečně napsaná, nekompromisní, brutální, úderná, napínavá (a místy dokonce i vtipná) a vtahující alegorie, vnímající lidskou společnost jako sebranku hladových sobců, s chytrými dialogy, výbornými znepokojivými momenty a inovativním prostředím, atraktivním svou odporností i jasným a jednoduchým mechanismem, jímž se řídí. V jednoduchosti je krása – zde to platí určitě. (07.10.2019)

„SNĚZ, NEBO BUDEŠ SNĚZEN…“ /// Nechutné lidoužrotská psychárna z důmyslnýho místa zvanýho Díra. Převýchovný Vertikální samosprávní centrum a pokus o nastartování spontánní solidarity. Předpokládám, že každýmu došlo, že nejde o místo pro milovníky knih. Přesto by film mohl bavit milovníky divadelních dramat. Premisa je totiž jednoduchá a herecký obsazení skromný. Všechno je ovšem podáno celkem výstižně. Je to takovej podivnej film o nás, lidech. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Miluju místa, kde jsou hovna nejefektivnější argument. 2.) Při pohledu na Kostku, mě nikdy nenapadlo, že jednou může sloužit dezert Panna Cotta jako poselství. 3.) Thx za titule „vasabi“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ** (25.03.2020)

(84%) DÍRA, coby novinkový španělský počin, který jsem si vcelku náhodně vybral. A musím uznat, že to bylo opravdu dobrý! Prostě, dostal jsem něco úplně jiného a netradičního – mělo to svou originalitu. Samozřejmě až na ten onen ZÁVĚR, který kritizuje více diváků. Též nejsem s koncem tohoto snímku nijak extra spokojen, ale mohlo to dopadnout hůře. Přesto je to svým způsobem i tak trochu nelogické ukončení, ale jisté pochopení v to mám (víc to ukončení filmu rozebírat nebudu ať tu nespoileruji). Celkově se toto nedá moc popsat. Prostě od začátku se jde a věc. Rychle se seznamujeme s prostředím netradiční věznice (pokoji), která obsahuje velký počet pater. Neustále zde jezdí platforma s jídlem – scénka, která tu každou chvíli je – a já byl vždy neskutečně napnut. Bylo to i chvílemi dost nechutné a krvavé (ale ne až tak, abych musel odvracet zrak). První 2/3 filmu byly naprosto super. Jen ke konci – ty pasáže s tím černochem, tam už trochu napětí trochu pokleslo včetně divného ukončení, jak už jsem zmínil. Hlavní herec mě bavil, stejně jako ostatní, včetně toho dědka, který mi lezl na nervy, ale zahrál to též solidně. Rozhodně tento film vřele doporučuji, jen prosím všechny, ať nikdo moc neřeší to finále. Prosím víc takových španělských filmových počinů! (24.03.2020)

Neskutečná pecka. Trochu mě štvalo, že tam některé věci nejsou vysvětleny (třeba na jakém mechanismu funguje plošina, jakým způsobem se kontroluje, zda si někdo z plošiny u sebe nechal nějaké jídlo, jaktože se někdo může přemísťovat mezi jednotlivými patry, v jaké době a na jakém místě se děj odehrává, jak se tam vůbec člověk dostane... těch nezodpovězených otázek film ponechává strašně moc, včetně samotného otevřeného závěru, který obecně nesnáším a považuji ho vždy za zločin na divákovi), ale zase beru, že pro to symbolické vyznění to není zas tak podstatné. Námět toho filmu je myšlenkově prostě dokonalý, což v kombinaci s takřka nesnesitelně znepokojivým hudebním podkresem - myslím, že to je v první řadě hudba, která zde vytvoří atmosféru naprostého pekla a navíc strukturuje děj do jasně vymezených úseků - znamená, že Díra je drásavý, mimořádně intenzivní zážitek, který ale není fyziologicky nepříjemný - sledovat ten film je vlastně dost zábavné, právě pro ten myšlenkový přesah, byť je to občas trochu nechutné. Fantastická věc, která mě hodně nadchla - Španělé opět potvrdili, že v rámci thrillerů dnes jen těžko hledají konkurenci. (25.03.2020)