Francouzský kankán

Nemůžu si pomoct, ale kromě toho, že je film takový příjemně uvolněný a má velmi dobrou dobovou výpravu, mi to zase tolik nedalo. Jean Gabin je tu příjemně padnoucí dané roli, ženy jsou zde krásné, ale kankánu jsem asi nepropadl. Film mi nepřišel moc sexy, spíš jen hezké zachycení určité doby ve Francii. (07.01.2017)

Komedie uvolněných mravů. Další z Renoirových příkladů toho, že skutečné mistrovství někdy spočívá v těžko zachytitelné a analyzovatelné jednoduchosti (využití každého záběru v jeho plné hloubce a šíři) můžeme sledovat jako autobiografickou zpověď stárnoucího hříšníka, který své vlivné pozice využíval ke svádění výrazně mladších krásek. Rozverné, místy až ophülsovsky přemrštěné barevné hemžení mnoha postav, z nichž žádná není za své jednání odsuzována, bývá vnímáno jako druhý díl Renoirovy "umělecké trilogie" (po Zlatém kočáru a před Elenou a jejími muži). Všem filmům je společná spektakulární oslava umění žít a života skrze umění. Konkrétně French Cancan pak tyto rysy spojují se Zpíváním v dešti, jiným muzikálem o muzikálu, který je sice vtipnější, dynamičtější a technicky dokonalejší, ale autentický život v něm chybí. Právě tato schopnost vybudovat svět očividně umělý a přesto v každém okamžiku živý, činí Renoirův nenápadný rukopis výjimečným. 80% (20.03.2014)

Ach, sladký kýči, Tvé jméno zní Francouzský kankán! Exkrus do francouzského filmového muzikálu č.2 dopadl mnohem hůř. Vypadalo to vážně lákavě, jenomže krásně restaurované barvy z dobového filmu 50. let nejsou všechno. Co je moc, to je moc. Takový nános nejrůznějších, navíc nepříliš originálních cinkrlátek a ujeté šarády ze stran tanečnic neustále vyhazujících nohy metr do vzduchu, příliš nedávám. Nekonečný závěr à la kabaretní záznam, v kombinaci s detaily na plně rozjásané tváře nóbl diváků, tomu totálně nasadil korunu! Samostatně zmiňovaná Edith Piaf se objeví jenom 40 vteřin v sestřihaném pásmu tuctových humorních kupletů, nicméně později zazní od zcela neznámé zpěvačky (Anna Amendola) skutečně celý jeden krásný šanson, jenž lze označit za velice zdařilou chvilku tohoto filmu. Zbytek písní na čele s těmi o souložící královně opravdu radši nekomentuju. A ten Gábin? No jo, co už s ním, když dostal nabídku na roli zakladatele jistého kabaretu, v němž sám kdysi ve svých začátcích účinkoval... To se přece neodmítá, i když třeba hlavní postava nemá nakonec tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Nehledě na to, že některé záběry na mistra v zákulisí, jak se v křesle znuděně snaží pohybovat hlavou do rytmu kankánu, jsou vskutku bizardní. Snímek si hned v prvních minutách přiznává, že "příběh" (skoro žádný dohromady není) ani postavy nemají se skutečností nic společeného, tedy Renoir se rozhodl pro brakový kýč. Tohle rozšíření žánrové palety pro slavného režiséra a herce (kteří společně spáchali v minulosti mj. takový skvost jako Velká iluze 1937) má v sobě bohužel víc kuriozity, než kvality. Tady možno o nějakou tu velkou iluzi skutečně přijít, i když pro fajnšmekry to může být v jistých aspektech opět zajímavé objevování. 40% #Francouzská kinematografie: Virtuální kino (24.09.2019)

Od vskutku úplne obyčajného, nočného klubu, nachádzajúcom sa v Čínskom paraváne až vari po samotné otvorenie slávneho francúzskeho kabaretu Moulin Rouge (Červený mlyn), ležiaceho v parížskej štvrti Montmartre so záverečným, dekadentným prevedením čísla v podobe Francúzskeko kankánu, tak konkrétne toto všetko, mimochodom, obsahoval zrovna tento, povedzme tak trochu nevydarený počin od mierne rozporuplného Jeana Renoira a s už medzitým dávnejšie ostrieľaným Jeanom Gabinom v hlavnej úlohe, a súčasne i s niekoľko naprosto hysterickými a mimoriadne ukričanými koketami extra naviac, či napríklad ešte i s extravagantnými a pestrofarebnými kostýmami k tomu, ako bonus, alebo dokonca aj s akousi umelou výpravou, ako priam vystrihnutou z hocakého ateliéru, na čo sa treba tiež jednoznačne pripraviť, a to ani nehovoriac o zväčša strnulých, hereckých výkonoch, vrátane i samotného protagonistu Henriho Danglarda v podaní Jeana Gabina, pričom si určite nemôžem dovoliť nespomenúť ani práve to, že obsadenie ako také, mi väčšinou strašne liezlo na nervy, t.j. takmer ani jeden predstaviteľ/predstaviteľka, mi zvlášť neprirástli k srdcu, pretože ženy mi neustále evokovali kariérne typy, a zase muži nemali toľko priestoru, koľko by si možno nakoniec sami zaslúžili, ak teda aspoň nepočítam pekára Pauloa a princa Alexandra, ktorí sa vedľa Henriho, spoločne uchádzali o jednu peknú babu Nini, pôvodom z práčovne, ale s talentom (z)dvíhať nohy pekne vysoko, à la výstredný tanec Kankán, a vôbec bola veľká radosť sa pozerať na čungále týchto dievčat so zvodným vykopávaním, ktoré ma neuveriteľne vzrušovali, no inak to nebola žiadna sláva! • Mínus : JG za svojich mladých čias, voľakedy tiež vystupoval v zábavnom priemysle, áno, myslíte presne na to isté, čo má teraz i recenzent na mysli, o čom v podstate priamo pojednával tento film, no bohužiaľ i napriek tomu - túto skutočnosť, režisér a scenárista v jednej osobe, ba ani „kabaretný herec,” nevedeli zúžitkovať podľa tých najideálnejších predstáv, ako si táto téma vlastne zaslúžila, keď namiesto toho najskôr riešili príliš nepodstatné, medziľudské, malicherné vzťahy, ktoré ani nedokázali rozvinúť tak, ako by bolo snáď ideálne, a tak ich tým pádom mali radšej nechať plávať. (12.06.2023)

Moulin Rouge a kankán.. přála bych si tam být a vidět to na vlastní oči, vnímala jsem obdivné gesto směrované předchozím generacím umělců, tanečnic, herců, prostě celému uměleckému světu a tuším, že každý vlastenec rozpoznal omamnou vůni náklonnosti k rodné zemi.. Chtěla bych pochválit výpravu a krásné kostýmy, dýchlo na mě kouzlo starých časů, k tomu půvabná rošťanda Françoise Arnoulová a charismatický Jean Gabin, kteří společně stvořili úchvatný filmový pár a mně se na ně moc dobře koukalo.. No a v neposlední řadě ještě musím smeknout a to hned dvakrát, první poklona patří panu režisérovi, velmi dobrá práce, tepe v tom život a radost ze života.. a ta druhá poklona náleží děvčatům, naučit se kankán se závěrečným gymnastickým provazem není vůbec nic jednoduchého.. (30.04.2020)