Velká iluze

A tak velká iluze to nesporně je, nicméně válečné drama z toho na mě nedýchlo.. Záměr tvůrců je jasný, nadčasovost snímku nepopiratelná, přesto jsem si místy připadala jako na skautském táboře a místy ve spacím vagónu.. Každopádně hodnotím kladně, herecké obsazení se mi zamlouvalo, Jean Gabin tu měl okouzlující úsměv a šibalství v očích, no a ti dva pánové de a von se mi moc líbili, k tomu tedy nemůžu nevzít v potaz rok 1937.. To asi JG ještě vůbec netušil, kde bude o několik let později "účinkovat" a že si domů přiveze kříž i řád, poklona a klobouk dolů.. (16.04.2020)

Slavný Renoirův protiválečný snímek, který je postaven na tom, že obyčejní lidé nemají na válce žádný zájem a jsou slušní i vůči nepřátelským vojákům. Ačkoli se zpočátku může zdát, že půjde o tzv. útěkový film, nakonec zjistíme, že režisérovým záměrem bylo něco jiného. Sounáležitost a schopnost lidí domluvit se bez ohledu na jejich řeč. Dobří lidé jsou ve všech národech. Nemám sebemenší iluze, o "dobrých lidech", ale je pravda, že např. první rok první světové války, na Štedrý den, po sobě němečtí a francouzští vojáci odmítli střílet, bezpečně přecházeli území nikoho, fotili se spolu ... a další den už opět bojovali jako předtím. Válka se jich netýkala, protože si ji rozhodli ti nahoře. Tento film je unikátní v tom, že jako jeden z mála nám ukazuje Jeana Gabina jako relativního mladíka (bylo mu asi 35 let). (19.05.2009)

„Ty ses narodila ve Württembergu a já v Paříži. A přesto můžem bejt kamarádi, víš? Ty jsi chudák kráva a já chudák voják. Každej děláme, co můžeme. Je to tak?“ Název filmu dokonale definuje jeho podstatu. Velká iluze je totiž naivní, idylický, příjemný, válečný příběh (jakkoliv se poslední 2 přívlastky na první pohled vylučují), kterému nechybí nadhled a silný antimilitaristický podtón. Dlouhou dobu je pohled na život v zajetí nepřítelem takřka pohádkový; když nikdo neutíká a ani jinak se neproviňuje proti řádu, má se v podstatě líp než na frontě. Jenže nic není věčné… K nejlepším pasážím snímku patří rozhodně rozhovory dvojice Boldieu-Rauffenstein, ty byly prostě skvělé, dokonale vystihující onu dobu (a poslední z nich mě upřímně dojal). Na někoho možná bude té naivity, lidskosti a přátelskosti až moc, přesto svůj účel snímek rozhodně splnil. Za mě to budou slušné 4*. „Víš jistě, že to naproti je Švýcarsko?“ - „O tom není pochyb!“ - „Protože je to tak podobný.“ - „A co bys čekal? Hranice není vidět, tu si vymysleli lidi. Přírodě je to fuk.“ (21.07.2014)

Pro mě trochu úmornější zážitek, přes velkou část stopáže jsem tu nenarazil na žádnou pořádnou nit, zbyla tak jen taškařice plná tlachání válečných zajatců, se kterými jsem se nesžil a osud vesměs šumák (až do lepší závěrečné části). Podobně jsem nepochodil s WOODEN CROSSES. Ale význam meziválečné klasiky - nesporný - "this elegy for the death of the old European aristocracy is one of the true masterpieces of the screen." (17.01.2019)

Na svou dobu, tedy rok 1937 kdy byl film natočen, to musela být bomba ! Z dnešního hlediska působí některé scény naivně, ovšem pokud se díváme na film očima tehdejší noblesy mezi důstojníky znepřátelených armád, pak režisér RENOIR dosáhl bravurního výsledku. Je to "velká iluze", že by takhle měla dopadnout každá válka. (05.01.2009)