La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (59)
Dílo přeceňované a dílo mistrovské někdy dělí velmi tenká hranice. Pravidla hry, vybraná i letos filmovými odborníky do elitní desítky nejlepších filmů všech dob (The Sight & Sound Top Ten Poll 2012), působí dosti vyčpěle a – ač si to u filmů připouštím nerad – nudí. Renoirův humanismus nejde dohromady s cynickými, pokryteckými a afektovanými příslušníky buržoazie. Spíše než kritický je tón filmu smířlivý, spíše než satiru připomínají Pravidla hry ztřeštěnou clairovskou komedii, která se teprve v závěru náhle zlomí ve vážné drama. Projevuji-li v hodnocení Renoirova ambiciózního (film navzdory vysokému rozpočtu propadnul), zdlouhavého a repetitivního projektu shovívavost, potom pro jeho formální stránku. Renoirova práce s více plány obrazu, v nichž se zpravidla něco děje/někdo pohybuje, divákovu pozornost nevede, naopak ji zostřuje. Významy nevytváří střih, ale s naší pomocí sama kamera. Dokonale organizovaným odcházením a přicházením postav na „scénu“ vás Pravidla hry ve bdělém stavu udržet dokážou. Jestli to není na tak oslavovaný film málo… no, asi je. 75% Zajímavé komentáře: Rob Roy, Toj, mortak ()
Hezká, satirická komedie, která ví přesně, kdy má zasáhnout. Jean Renoir byl natolik skvělý filmař, že si tohle dokázal pohlídat a představuje nám vyšší společnost se všemi jejími charakterovými vlastnostmi, pro které si svou kritiku zasluhuje. Renoir mohl být ještě údernější, ještě krutější, ale i v tomhle provedení to stačí. ()
Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry" ()
Už chápu, čím se Renoirova Pravidla hry navždy zapsala do zlatého fondu kinematografie. Vedle modernistických děl jako Občan Kane či Hirošima, má láska působí možná trochu šablonovitě, avšak výsledek je nadmíru vyšperkovaný klenot, který dodnes neztratil nic ze svého kouzla. Renoirova práce s prostorem a hloubkou ostrosti, rovněž jako s rozmístěním a pohybem figur v rámu, logicky navazuje na divadelní tradici, z níž příběh vychází. Renoir (představitel Octava) se divadelní předlohou však nenechá strhnout a buduje ryze filmový výraz. Celé je to neuvěřitelně kultivované a vyrovnané. ()
Blaseovaná snobská společnost, služebnictvo stejně zkažené jako panstvo...Vynikající obraz úpadku celé společnosti , kde frajírek hyne kulkou stejně pošetile jako králík zastřelený znuděným panákem. Restaurace filmu přinesla také na dobu svého vzniku neskutečný zážitek z technické dokonalosti filmu...Bravo, pane Renoire ! ()
Galerie (50)
Photo © Nouvelles Éditions de Films (NEF)
Zajímavosti (9)
- Film při premiéře neuspěl. Do kin se dostal sestříhaný a nakonec byl zcela zakázán. Byl považován za hněvivou společenskou satiru, jíž také podle jeho autora měl být. (Tommass95)
- V roce 2002 byl film časopisem „Sight and Sound“ zvolen 3. nejlepším titulem všech dob. (ČSFD)
- Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)
Reklama