La Règle du jeu
The Rules of the Game
La Règle du Jeu
Režie:
Jean RenoirScénář:
Jean RenoirHudba:
Joseph KosmaHrají:
Nora Gregor, Paulette Dubost, Mila Parély, Odette Talazac, Claire Gérard, Anne Mayen, Lise Elina, Marcel Dalio, Julien Carette, Roland Toutain, Gaston Modot (více)Obsahy(2)
Pravidla hry vznikaly ve vypjatých chvílích novodobé evropské historie. Renoir psal scénář s Carlem Kochem v žáří 1938 po mnichovském diktátu, natáčení se časově shoduje s okupací Československa. Filmová adaptace komedie "Marianniny rozmary" od Alfreda de Musseta vypráví o složitých milostných vztazích mezi společenskou smetánkou i jejím služebnictvem. Přesto, že zápletka celého děje působí jako překombinovaná fraška, je snímek považován za to nejlepší, co ve své kariéře Renoir vytvořil, a je označován za zdařilou společenskou satiru. Ve filmu se odráží politická a duchovní atmosféra tehdejší Francie s takovou naléhavostí, že Renoirovo dílo bylo také označováno jako "zpráva o morální stavu francouzské společnosti." Děj sestává z drobných příhod, které se vzájemně proplétají a kombinují, z flirtování, nevěr a banálních vztahů. Když jedna z postav poruší pravidlo hry, dochází k tragédii. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (59)
Dux femina facti - za vším je žena. Jeden z filmů, na které tohle přísloví dobře padne. Ženy jsou v Pravidlech hry katalyzátorem, díky kterému se nám představí morálka francouzské společnosti v celé své "kráse." Klíčová část děje se odehrává na venkovském sídle člena vyšší společenské vrstvy. Renoir tu virtuozně režíruje mnoho herců na široce rozmáchnutém prostoru chodeb a pokojů, kde probíhá hektické hemžení postav. K tomu využívá uživatelem "láryfáry" již zmíněnou hloubku ostrosti a výrazně pohyblivé kamery, která ono rozmáchlé dění mistrovsky zachycuje ve svižném tempu. Většina filmu se nese v mérně odlehčeném duchu, o to více vynikne vážný a extrémně cynický závěr, kde naplno vyplavne na povrch všechna přetvářka a lži, označovaná za "Pravidla hry" ()
Po technické stránce mě dílo velmi mile překvapilo, bohužel méně se mi líbil příběh. Dlouho to byl takový spíš nic neříkající pohodový film, který obsahoval, až na sem tam nějakou trefnou hlášku, po hříchu málo humoru a na drama to dlouho taky rozhodně nevypadalo. Pak najednou přišla fraška, s minimem úsměvných momentů připomínající spíše grotesku a pak pro změnu prásk, film nečekaně zvážněl (a to na vyrovnanosti snímku příliš nepřidalo). Jako satira kritizující zhýralou buržoazii to nebylo zase tak špatné, ale divák by se u toho musel více smát, nebo naopak by ho přitom mělo více mrazit, což se nepodařilo ani v jednom případě, takže celkově pouze lepší 3*. ()
Smotánka spoločnosti je v každej dobe rovnaká. Množstvo pretvárky, intríg, cudzoložstiev a klamstiev. Na zúbky sa jej tentokrát pozrel poetický realista Renoir, aby sa pokúsil šokovať a podať pravdivý obraz vtedajšej spoločnosti. Je jej chovanie iba dôsledkom chovania predvojnovej spoločnosti, ktorá na všetkých úrovniach klame? Alebo túto atmosféru svojou morálkou spoluvytvára? Záverečný výstrel môžeme chápať ako prvý francúzsky výstrel nadchádzajúcej svetovej vojny. Renoir možno ani nevedel, ako nadčasovo bude jeho dielo pôsobiť o niekoľko desiatok rokov neskôr. Z dnešnej tvorby sa podobnou témou zaoberal Altman v Gosford Parku a asi bol tento film preňho výraznou inšpiráciou. ()
Milostné hrátky francouzské buržoazie... Ve filmu jsou k vidění milostné trojúhelníky, čtyřúhelníky a já nevím jaké ještě mnohoúhelníky, vteřinové pozbytí či nabytí citů, rošády s milenci, střílení zvěře i lidí. Prostě "zábava“ vyšších znuděných vrstev, která vyznívá v tomto technicky vybroušeném snímku opravdu komicky a já se při tom skvěle bavil. Jean Renoir, který si mimochodem v tomto snímku střihnul i jednu z vedlejších rolí, mě opět nezklamal a rozhodně se ještě více ponořím do jeho skvělé tvorby! ()
(1001) Co na mě nejsilněji zapůsobilo, to byly herecké výkony. Když hostitel na konci divadelní vložky představoval svůj ultimátní sbírkový předmět, srdíčko se i svíralo dojetím. Potom samozřejmě kamera. Z příběhu samotného jsem nijak zvlášť nadšená nebyla, spíš opravdu z toho, jak byl podáván. Konec je hodně oldschoolový. ()
Galerie (50)
Zajímavosti (9)
- Předlohu pro tento film si Renoir vybral Mussetovu komedii Marianniny rozmary, ale nakonec ji využil jen jako inspirační zdroj. (contrastic)
- Snímek byl vedle filmu Občan Kane (1941) považován za předzvěst moderní kinematografie. (Hans.)
- Po komerční katastrofě, která v roce 1939 následovala uvedení filmu, byl film bez jakéhokoliv užitku sestříhán. Až v roce 1956 byl zrekonstruován do takřka celé původní délky a v roce 1959 uveden na filmovém festivalu v Benátkách. (Hans.)
Reklama