Black Panther: Wakanda nechť žije

Black Panter umřel na Covid a mamka se ségrou se mají postarat o Wakandu. Coogler prezentuje rozmáchlý projekt s mnoha nosnými tématy velice zkratkovitě. Skáče ze scény do scény a děj chvátá místo, aby plynul. T'Chalova absence je znát hlavně ve chvílích, kdy se snímek potřebuje nadechnout. Odlehčující vtípky a rádoby hlášky holek při představení Iron Heart v kontextu Bossmanovi smrti působí jako hlazení proti srsti. Vše ovšem zachraňuje Namor a jeho Atlan... Yukatánci. Navázat novou říši na střední Ameriku a jejich bohatou kulturu, byl moc fajn nápad. Huerta je super a moc se těším na jeho další působení u Marvela. Finální scéna, kde Kukalkan vysvětluje, že ti kokoti lidi si časem Wakandu stejně znepřátelí a pak teprve začne rubaná je hodně působivá. Ségřina scéna ze záhrobí je mrazivá a celkem dobře funguje i akce a bitka 1:1. Takže škoda toho nekonzistentního úvodu. Hudba je kapitola sama pro sebe Goransonn se překonává, téma nového Pantera je nečekaně brutální. Smithy máme problém. (15.11.2022)

Hodnocení u čtvrtého Thora přehodnoceno a vděčím za to právě tady Black Pantherovi, který je opravdu několik tříd kvalitnější a nevidím u něho žádné chyby, jako u prvního Panthera. Je smutné, že kvalita filmu a i samotní herci, museli utrpět takovou ztrátu, aby dosáhli tohohle vynikajícího výsledku. Ryan Coogler se za tu dobu stačil posunout, o docela velký kus a tak jeho vyprávění příběhu je lepší. A přestože sou zde věci, jako křídla na Achillovkách, podmořské město a jiné "Marvel věci" tak přesto ten příběh a jeho vyprávěnění, je hodně civilní a osobní. Co se týče akce, je naprosto perfektně vyvážena a výborně se na ni kouká, zatímco u jedničky se mi líbí hlavně a pouze, ty souboje ve vodě, tak tady se mi líbí každá akce. Je zde lepší CGI, je zde lepší choregrafie, je zde mnohem lepší kamera a střih, takže i v tomhle směru se tvůrci posunuli a to že ji zde neni tolik, ale když už tady je, tak je protě znát, je to to pravé. Co se mi na filmu líbí, je postava Namora, všichni říkají jaký je to záporák, ale já ho nevnímám jako záporáka, ano udělal několik špatných rozhodnutí, ale původ těch rozhodnutí, pramení ze špatných zkušeností kterým byl vystaven. A jelikož znal jen to špatné, očekával jen to špatné a po jeho boku sou jen ti kteří mu přikyvují, ale nedávají mu rady, nedají mu pomocnou ruku, nemůže se na ně obrátit a požádat je o pomoc. A tohle je ten rozdíl mezi ním a Shuri, ona vždycky měla a bude mít, někoho takového, ať už to byl její otec, bratr, matka a nebo M'Baku - Giga Chad, který je zde hlasem rozumu a o tom to je. Samozřejmně i tenhle film, sklízí kritiku, proč ? A proč ne, Marvel je v pozici že ať udělá cokoliv, tak to "fanoušci" zkrituzují a nahází na to hovna. (03.02.2023)

Ryan Coogler nezklamal a opět naservíroval silnou superhrdinskou podívanou, která se nestydí sociálních komentářů a komplexních myšlenek. V základu se tu nejen vzdává výtečná pocta Chadwicku Bosemanovi, ale především se podařilo přijít s výtečným zakončením 4. fáze Marvel Cinematic Universe, které zvládá být nejen správně velkolepé a epické, ale skutečně dodat i něco víc. Nejenom, že opět dochází k chválihodné prezentaci kultur, ale jde též o výtečnou filmařinu, ze které jde po celou dobu vidět snaha vzdát ten nejlepší holt. Především Coogler se poté jeví jako jeden z těch filmařů, kterého by si měl Marvel Studios do budoucna hlídat a třeba (zvěstmi podpořené) režijní vedení šestých Avengers mu s klidným srdcem svěřit.... (09.11.2022)

První Black Panther byl prvním (a doposud jediným) oscarovým filmem z MCU, za což vděčí jistě svému "afroamerickému looku" a etnické atmosféře (míněno z mé strany zcela nekriticky). Po podobně laděných Eternals a Shang Chi máme opět tu čest (řádně) zavítat do Wakandy a je to obdobně okázalá a pestrobarevná jízda plná akce a honby za (ne)spravedlivou pomstou, která nabízí nejeden dechberoucí záběr. I když má film 160 minut, dokázal mě po celou stopáž zabavit a vedle nádherného (nejen podmořského) vizuálu jsem se kochal soundtrackem, kde mi v uších uvízlo zejména Con La Brisa. Ano, druhý Black Panther se může možná jevit jako zbytečný film, okatě (ale mile) oplakávajícího Chadwicka Bosemana, s nepřehlédnutelným women power vibem, nicméně mně tato MCU-verze Aquamana, řízlá aztéckou mytologií, zkrátka sedla. (12.11.2022)

6,5/10. Je to dlouhý, ukecaný a mnohdy až překvapivě intimní. Rozhodně to nebude pro každého (zdravím nefanoušky Eternals) a hromadící se témata (více či méně zajímavá) se ne vždy bohužel funkčně dovrší a mnohdy druhý Panther působí snad až příliš zbytečně komplexně. Co si budem, pořád je to komiksový blockbuster, jen se to tentokrát snaží až do třetího aktu skrývat a místo toho brnká na city, politiku, osobní démony a konflikty dvou exotických národů. A mě to sedlo. Hlavně kvůli Namorovi a jeho Talocan říši, jenž je po nemastných trailerech tím nejzajímavějším, co film předkládá a minimálně první kontakt s lidmi byl jednou z nejpůsobivějších scén letošního MCU. Konečně tu máme plnohodnotného antagonistu a postavu s vykreslenou motivací a jasným cílem. Jak osvěžující! Do toho fantastický soundtrack, slušné potyčky tělo na tělo, sem tam nápaditá kamera a solidně vybalancovaný humor x drama dává dohromady pozitivní kousek, kterému šílené CGI, nedokreslené linky a fakticky špatné finále sice ubližuje... avšak neláme vaz. Dost v pohodě! (10.11.2022)