Black Panther: Wakanda nechť žije

Oddělení pro rasistickou diskriminaci zkurvených bílých hub a genderovou privilegizaci krutě utlačované a trestuhodně opomíjené majority středoafrických vědkyň toho tolik pokrokového a „jediný správný globální morální kompas“ na jih rudě magnetizujícího studia MRVEL vyBLMblovalo další spravedlivou a veskrze zaslouženou audiovizuální pomstu všem těm zasraným (a přes 150 let mrtvým) otrokářům a stále prokazatelně žijícím uzurpátorům a genocidérům jednoznačně civilizacetvorné, blahodárné a světohybné kultury rovníkové Afriky. No, povím vám, že já být mouřenínem, urazím se, naseru a pak všechny ty bílé korporátní zmrdy okamžitě zažaluju za pohrdání, zesměšňování a především za rasismus, neboť se jedná ještě o stupeň vypatlanější pásovou a furtdokolovou generickou obrpičovinu pro ty nejtupější barevné tužky v penálu než obvykle vymaštěný bělohomix, nápadně připomínající jedno odporně xenofobní postapo svinstvo nenávistně zkostnatělých konzervativních páprdů s Čárltnem Hestnem v hlavní roli! A český název se navíc až příliš podobá sloganu švédského otrokářského oděvního gigantu H&M – „Uganda nechť šije!“ Čili v podstatě takoví Assvendžři vs Akvavagej po lobotomii colored by Technicolor™, pokud tedy vůbec ještě lze více lobotomizovat již a priori prázdnou dutinu lebeční, plní velmi tumorné neomarxistické demagogie a rasistického protěžování, ovšem s nádherným poselstvím!!! Bratři v tom rozhodně nejsou sami, a i každý zkurvený privilegovaný Hispánec by se měl neprodleně začít omlouvat rychleji, než byste řekli Tenochtitlán, a poklekávat před Aztéky, přičemž velmi doufám, že si i Španělé uvědomí své zmrdství a v dalším zpracování El Cida bude zcela korektně hrát hlavní roli nějaký tem Cuauhtémoc Montezuma. A kdyby se to náhodou ohrálo, tak šup ještě hlouběji a pojďme si vzít na paškál ty svinské Římany! My ve střední Evropě jsme naštěstí byli probuzeni již počátkem devadesátých let minulého století, takže pokud si chcete navodit zcela totožné pocity z díla a mít naprosto stejný estetický, emocionální i intelektuální zážitek, aniž byste museli téměř tři hodiny čumět na ubíjející martýrium opakované scénáristické debility a účelové manipulace, stačí si pustit pětiminutové shrnutí od této maďarské korektně progresivní skupiny. (02.02.2023)

Ryan Coogler je úplně jinde oproti ostatním tvůrcům MARVELovek. A na BP:WF je vidět, že mu tahle stáj zbytečně drtí tvůrčí křídla. Takžu tu máme výborné intimní drama o vyrovnání se se ztrátou. Naposledy mě v prvních minutách dokázalo rozbrečet snad jen Vzhůru do oblak. Ale pak tu je taky povinný a dost nesmyslný akční CGI servis. Nemluvě o totálně zbytečném prostoru pro Martina Freemana. (19.11.2022)

The Woman King meets Aquaman meets Avatar. Aneb Black Panther (téměř) bez Black Panthera. Pokračování sympatické jedničky je velkolepý a ambiciózní mišmaš, jemuž nohy nepodráží ani tak nezáviděníhodná výchozí situace (s absencí zemřelého Bosemana se ve scénáři vyrovnali vcelku důstojně), ale právě přílišné připomínání několika jiných velkých, slavných a (minimálně ve dvou případech) i lepších filmů. Navodit dojem plnohodnotného epického blockbusteru se snaživému Cooglerovi poměrně daří, držet krok (v jednotlivostech i celku) však nezvládá nejen s nejtěžší možnou konkurencí (J. Cameron), ale kupodivu ani se srovnatelnou (J. Wan). P. S. Záporák je ucházející, ale ty křidýlka na kotnících fakt nejsou cool... 65 % (20.11.2022)

Dobré marvelovky nechť žijí. A tohle je kupodivu ten případ, ačkoliv je mi jasné, že ne každý se mnou bude souhlasit. Prvního Panthera považuju za průměrný film a v rámci MCU jeden z nejslabších filmů. Od dvojky jsem tedy neměl prakticky žádná očekávání, dokonce jsem se spíš obával. Black Panther 2 je jakýmsi posmutnělým blockbusterem. Najdeme v něm impozantní akční scény, ale velkým tématem je tu Ztráta. Samozřejmě především ztráta Chadwicka Bosemana / prvního Panthera, která rámuje celý film, ale o něco přichází a snaží se s tím vyrovnat i další postavy - například padouch Namor. Tato slavná komiksová postava se poprvé objevuje na velkém plátně a dočkala se oproti komiksu celé řady změn... a kupodivu mezi ně nepatří absence křidýlek na nohách. Přesto se jedná o jednoho z nejzajímavějších padouchů marvelovského filmového vesmíru. Má dostatečné charisma i motivaci a jde z něho i docela strach. Když se poprví objeví na scéně jeho podmořský lid, jde o vyloženě hororovou scénu. Tato mořská říše je hezká na pohled, ale obývá válečníky, kteří jsou mimořádně silní i nelítostní. V prvním díle Panthera jsme tu měli především Black Power, nyní je tu dokonce důraz Black Female Power. A je to fajn, protože všechny představitelky jsou dobře vybrané a hrají dostatečně přesvědčivě. U Shuri je to především to, že je děsně cool, ale i to stačí. Nebudeme si nic namlouvat, z větší části to je hlavně povrchní akčňárna s cool postavami - jako většina Marvelu. A tak to máme (někteří) rádi. Podobně jako u předchozích marvelovek tu můžeme najít slušné logické díry nebo alespoň něco, co není dostatečně vysvětlené (proč třeba bojují tolik na moři, když tam mají "atlantíďani" jasnou výhodu). Je to spíš hrané na efekt. A to funguje, protože vizuálně je to krása, a dobrý výběr hudby podtrhuje působivost scén. Celkově vydařená mainstreamová komiksárna. (8/10) (27.11.2022)

Okouzlující a transcendentní filmový zážitek. Vyloženě Nádhera!! Marvel je zpátky na vrcholu a Ryan Coogler natočil nejkomplexnější a nejvyzrálejší marvelovku vůbec. Black Panther už od úvodu nastolí silně emocionální a smutný pohřeb, kde celá Wakanda truchlí smutkem a je to hodně hmatatelné. Děj se poté přesouvá o rok a začne se rozbíhat skvěle napsané politické drámo ( Královnin proslov v OSN je jak z oscarového dramatu a o proslovu ve Wakandě ani nemluvím, tam nedýchal snad nikdo!!). Boj o vibranium začíná a do hry vstupuje nová podmořská civilizace Talokan ( úchvatně natočené město, působivé zachycení tamního života a hlavně záporák, který dost možná patří k tomu nejlepšímu, co kdy Marvel stvořil. Namor! Antihrdina, opéřený hadí bůh, symbol s dobrou motivací, skvělým backgroundem ( flashback s conquistadory top!) a náhled do Mayské kultury taktéž potěšil + Tenoch Huerta je silná cástingová trefa a kdykoliv je na scéně, tak si rve pro sebe vše od akce, po dialogy až po hutné drama. Bavili mě i Namoroví hlavní bojovníci, ze kterých šel opravdu respekt a takový fight na mostě s Okoye je akční lahoda. Líbilo se mi jak je to pojaté hodně seriózně, dospěle, osudově a emocionálně. Humoru je zde asi nejméně ze všech Marvelovek, ale vzhledem k náladě filmu je to dobře. Úchvatná je hudba, kde Ludwig Göransson předvedl další masterpiece a chce dalšího oscara. ( skladba Con La brisa při představení Talocanu se mi vryla do srdce a poslouchám ji celý den), ale každá jedna hudba zde seděla jak prdel na hrnec a svůj soundtrack list mi byl navýšen minimálně o 5 tracků. Nejlepší hudba v kině letos bez debat. Bavila mě i akce, ikdyž jí není moc, tak se drží při zemi, není to ten typický digi bordel, kde vše jen vybuchuje, ale krásně se to tu řeže hlava nehlava. Invaze na Wakandu je natočená tak, že to bere dech a samotné finále na lodi, je tak epický masakr, že by se dal srovnat i s bitvou v Avengers. Celý film se tu rozbíhají zajímavá témata i myšlenky, bavilo mě opět nahlédnutí do africké kultury, funguje zde politika, drama, akce, vizuál, hudba, epičnost i emoce- tohle je zkrátka sakra vyzrálá podívaná, která obsahuje od každého něco a vše funguje bezvadně. Husí kůži jsem měl několikrát a několikrát jsem měl i zatajený dech. Klid a ticho v kině bylo opravdu hmatatelné, odrovnáni byli úplně všichni. Audiovizuální porno, nářezová akce, emocionální inferno- víc vědět netřeba !   jo a Letitia Wright se s tím popasovala víc než dobře. 9/10. (13.11.2022)