Naděje

Maria Sødahlová má můj obdiv. Natočit o svých vlastních zážitcích s (ne)umíráním na rakovinu celovečerní film je dost ošidná záležitost, ale autorka to zvládla bez patosu, a ani ze sebe neudělala světici. Samozřejmě jí byli oporou oba skvělí herci v hlavních rolích (Stellan Skarsgård svoji předlohu zná přes dvacet let, tak nevím, jak se mu to hrálo). Rozhodnutí blíže nepředstavovat zbytek rodiny bylo vzhledem k množství jeho, jejích i jejich potomků správné, protože by to film neunesl. Takhle sice působí jen jako sympatický komparz, ale o to přehlednější je hlavní motiv filmu a jeho poselství. Civilní drama, ve kterém se bilancuje celý život, podané s příměsí humoru a romantiky. Rozhodně stojí za vidění. (29.09.2020)

Hovigová jela celým příběhem jak rozžhavené lamborghini.I když některé scény spadly do amerického klišé.O nehynoucím chápání a pochopení.Samozřejmě téma je na depresi pro lidi v blízkém okolí.Tohle je snad už druhý film který spíš mi přijde jako osvěta,návod jak v takových situacích postupovat.A neustále se ptát.Naděje umírá poslední.Skarsgard mi přišel jakože přešlapuje na místě a neví co si s tou rolí počít.On je spíš akčňák a ne aby ho postavili někam bokem a jen se měl nějak tvářit (26.12.2021)

Když se děje "jedna" TMA. Její stinné paprsky zaterasí, roztříští nazdobené, sváteční terasy. Osvětlí, zpřítomní důležitost pravdy emocí. I přes všechnu tu popelavou viditelnost, "slavičího vetřelce," má se nad/e/chnout pro šafránový pel. Vytažený černý Petr za bílého dne. Najde pak lidský mrak lék? (04.02.2024)

Vynikající drama o (ne)umírání s dokonale věrohodnými postavami, natočené zcela realisticky, civilně a bez patosu a přílišného tlačení na pilu. Díky skvělému scénáři a vynikajícím (místy až dechberoucím) hercům dokáže nabídnout silné okamžiky jak v emocionálně vypjatých momentech, tak ve ztišenějších pasážích. Bezútěšné pobíhání po nemocnicích a konzultace s ne vždy soucitným personálem v období vánočních svátků a na přelomu roku, dávkované v příběhu důsledně den po dni, kupodivu není jen propadem do deprese a chmur, neb snímek se ve své druhé polovině a zejména s blížícím se závěrem snaží vynahradit dosavadní smutek enormní dávkou dojímavého cukrkandlu, čímž paradoxně emocionálně již trochu ztrácí. I tak jde ale o suverénně režírovanou a po všech stránkách precizní vztahovou studii, na níž je zajímavé i to, že zpočátku poněkud odcizená partnerská dvojice hlavních hrdinů v ní k sobě znovu najde cestu a jejich povadlá láska znatelně nabere druhý dech právě až díky vidině potenciální blízké smrti jednoho z nich. (30.09.2020)

Nič objavného nás síce nečaká, ale autentický civilizmus určite áno. Žiaden bucket list, pred smrťou riešite úplne iné veci a dokonca niekde v diaľke stále svieti svetielko nádeje, že ak motyka vystrelí, tak možno aj prežijete. Dôležitejšie sú ale vzťahy a to, ako ich prezentujú herci na plátne a tu niet čo vyčítať. Snáď len to, že so šiestich detí nedostane žiadne z nich dostatočný priestor, i keď to ani nebolo pri tomto koncepte potrebné, a možno že pani dotyčná berie všetko tak nejak s rozvahou, tu ale treba spomenúť aj lieky na utlmenie, ktoré berie a vďaka ktorým nemôže poriadne spávať. Takže ani tu niet nakoniec čo vyčítať, snáď len tú neoriginálnu tému... (05.10.2020)